I když mám obecně raději velké, rozsáhlé vody, které v sobě skrývají větší tajemno a větší možnosti překvapení, sezonu v naprosté většině začínám na menších nebo středně velkých vodách.

text: Michal Kučera foto: autor

Důvod? Na jaře ryby ještě bývají dost shluknuté v určitých částech revíru. Vyhledat tuto oblast na menší vodě je mnohem snazší než pátrat na obrovské ploše, což někdy může znamenat hledání jehly v kupce sena.

Důležitá je příprava

Na menších vodách někdy k nalezení ryb ani nepotřebujete loď a echolot. Stačí jen být pozorný a vyhradit si dostatek času na prohlídku revíru. Dvě, tři hodiny strávené pozorováním mohou ve výsledku znamenat mnohem víc než několik hodin samotného lovu.

Snažte se proto, pokud to jen trochu jde, navštívit revír dřív, než sem půjdete lovit. A pokud to nejde, nezačínejte rozkládat své udice hned poté, co najdete nějaké místo na břehu. Na to je vždy času dost.

Během tří dnů jsem měl sice jen tři záběry, ale výsledkem byly ryby o hmotnosti 14, 16 a 17 kg!

Udělejte si raději procházku kolem revíru. Zjistěte, kam svítí po většinu dne sluníčko, které strany jsou chráněné před studeným větrem a kam naopak vane teplý jižní či jihozápadní vítr. Kde jsou podle reliéfu břehu mělčí zóny a kde naopak asi dno půjde rychle do hloubky. Kam chodí hodně lidí a kam už delší dobu lidská noha nešlápla.

Vyhodnocení těchto informací vám může i krátkou vycházku proměnit v krásný lov, naopak jejich podcenění vám i z delšího pobytu udělá jen pobyt u vody, nikoli úspěšné chytání.

Mnohé vody opravdu není nutné detailně mapovat. Tam, kde jsou viditelná stanoviště ryb, jako jsou rákosiny, převislé stromy, ostrůvky, průplavy, přítoky, návětrné mělčí oblasti, klidové zóny, lze předpokládat ryby i tehdy, když nebudete znát přesný reliéf dna.

Někde by dokonce obsáhlejší mapování dna echolotem mohlo ryby z těchto oblastí vyplašit. Sám jsem to takhle v minulosti několikrát zvrzal, takže dnes mnohem více zvažuji situaci, než vlezu do lodi a zapnu sonar.

Mnohem lepší je do těchto míst rovnou nahodit s co nejmenším narušením klidu. V nejhorším párkrát oblast prohodit olovem a mapovacím splávkem – markerem, abyste získali alespoň orientační představu o tom, jak to vypadá v dané oblasti.

Vychytaný echolot

Pokud je voda členitější a hlubší, nebývá mapování pomocí člunu a sonaru tak problematické. I tak bych ho omezil na co možná nejkratší možnou dobu. I proto jsem si vloni pořídil echolot s funkcí Autochart live, který umožňuje okamžitě vytvářet hloubkovou mapu revíru.

Prostě jedete ve člunu, zapnete funkci živého nahrávání a okamžitě se vám vytváří mapa míst, které jste propluli, zároveň ale i 30 až 50 m (podle nastavení) po obou stranách lodi. Takže mapujete v každém okamžiku 60 až 100 m široký pás vody! Díky tomu se dá 10 hektarů vody zmapovat během 15 – 20 minut a dál už nemusíte s lodí a sonarem na vodě strašit. Na břehu si zobrazíte vytvořenou mapu a okamžitě víte, jakým směrem a jak daleko od vás jsou nejzajímavější místa. Geniální věcička!

Taktika vnadění

Jestliže je možné návnadu zavést lodí, je to jednoduché, ale na mnoha menších vodách to povolené není. V tom případě vám zůstane několik variant. Ta základní je vnadění vrhací tyčí.

Je to výborná taktika na vodách, kde jsou opatrné ryby. A kdy cílíte spíš na velké kapry, nikoliv na množství záběrů. Snažte se co nejpřesněji dostat do vytipovaného místa pár hrstí kuliček, nejlépe stejných, na něž budete lovit. A pak s co největší přesností nahoďte nástrahu, která bude atraktivnější než návnada.

Třeba tím, že ji seříznete a přidáte k ní půlku fluo pop up. Nebo ji předem na delší dobu naložíte do dipu. Popřípadě ji obalíte v obalovacím nebo fluo těstě.

Tímto způsobem jsem začal jarní lov před třemi lety na mně zcela neznámém revíru. Místo jsem vytipoval s ohledem na reliéf břehu, který dával tušit mělčí partii. Navíc byl nedaleko ostrov a průplav, kudy podle mého předpokladu mohly táhnout ryby do tření.

Oblast před sebou jsem párkrát proházel markerem a označil si na vlasci menší výstupek, který trochu narušoval jinak monotónní dno. Jak jsem posléze změřil na měřících tyčích, bylo to necelých 70 m od břehu.

Přesnost je na mnoha menších vodách klíčová, zvlášť když jsou členité nebo nahazujete do blízkosti břehů

Do okolí místa jsem vnadicí tyčí rozházel necelých půl kilogramu boilie. Poté jsem si fixou udělal značku na vlasci, abych dokázal přesně nahodit, obalil boilie Pampeliška do fluo těsta Máslová hruška a poslal nástrahu do loviště. Během tří dnů jsem měl sice jen tři záběry, ale výsledkem byly ryby o hmotnosti 14, 16 a 17 kg! Stály za to, že?

Vnadící raketa

Opět je důležitá přesnost, které nejlépe dosáhnete tak, že si zaklipujete vlasec či šňůru na vzdálenost, v níž chcete vnadit. Pak už stačí jen trefovat směr.

Tuto metodu používám tehdy, když chci do loviště dostat i drobnější návnady, jako je kupříkladu partikl. Je to o něco hlučnější varianta, která na klidných mělčích vodách může místo na čas rozplašit, ale na hlubších rušných vodách to nebývá zas takový problém. Podobně jako u vnadění vrhací tyčí lze návnadu doplňovat několikrát denně, nejlépe po odeznění záběrů.

I když je voda studená, není nutné vždy a všude používat jen sladké nebo ovocné příchutě. Mnohdy a mnohde jsem si v tuto dobu skvěle zachytal s jinak sezonními boilie, jako je Gangster G2, Fanatica LRA nebo Liverix Mazaná škeble či Královská patentka.

Vnadění k druhému břehu

Pokud na revíru najdete protější nepřístupný břeh, kam se ale dá dohodit, bývá někdy nejsnadnější vnadit tak, že vodu obejdete a návnadu tam naházíte zpoza nepřístupného břehu. Někdy to dokonce jde rukou nebo vnadící lopatkou. I tato taktika mi na jaře přinesla mnoho úspěchů.

V tomto případě nejde ani tolik o přesnost a nahromadění krmení do jednoho místa, ale o to dostat nějakou návnadu do oblasti, kde se ryby cítí bezpečně. Jakmile ji objeví, začnou samy pátrat po dalších kouscích potravy.

Přesnost bývá klíčová

Většinou je ale nutné přesné nahazování, aby vaše udice létaly co nejblíž k protějšímu břehu. Ovšem ne až na něj! Určitě se vám podobně jako mně několikrát stalo, že hod letěl tak krásně a hladce, až skončil zaklesnutý v keřích na protější straně.

A to bývá pěkně k zlosti! Právě proto používám měřící tyčky a značky na vlasci, jak už jsem o nich mluvil v předchozích odstavcích. Vzdálenost si buď odladíte opakovaným nahazováním, nebo ji nějak změříte, například s pomocí GPS. Poté omotáváním vlasce okolo měřících tyček (já si je dávám 4 m od sebe) naměříte tuto vzdálenost (například 80 m dosáhnete tak, že tyčky obtočíte 20x dokola).

Na vlasci si ji vyznačíte permanentní fixou kontrastní barvy. Značky si dělávám delší, klidně i 20 cm. Když pak nahazuji, okamžitě poznám, že značka vylítla z navijáku a tedy že mám hod zbrzdit.

To je dostatečné za světla nebo tehdy, pokud nenahazujete do problematických míst. Při chytání ve tmě nebo nahazování těsně k překážkám, je nutné vlasec zaklipovat. V tom případě se sám zastaví přesně ve vzdálenosti, kterou potřebujete. Stejným způsobem lze připravit i prut s vnadící raketou.

Přesnost je na mnoha menších vodách klíčová, zvlášť když jsou členité nebo nahazujete do blízkosti břehů. Například na jedné vodě, kde jsem nedávno zjara lovil, jsem k dosažení záběrů musel na 100m vzdálenost nahodit nejdále 2 m od nepřístupného bočního břehu.

Jakmile nástraha letěla kousek dál na vodu, kde byla větší hloubka, záběr nepřišel. Nebo až po dlouhé době. Jakmile to spadlo správně, většinou na sebe nenechal dlouho čekat. Opět mi pomohly měřící tyčky a také přesné označení polohy nohou, abych házel pořád ze stejného místa.

Pokud jsem totiž jen trochu netrefil směr, letěl můj nához dále od břehu nebo naopak až na břeh. Takové věci vás vyškolí mnohem více než týdny chytání v místech, kde to jen tak prásknete před sebe.

Kolik krmení?

Kromě přesnosti je na menších a středních vodách důležitý i správný odhad množství návnady. Moje první rada zní: Na počátku to nepřežeňte! Není snad nic horšího než pohřbít celý víkend hned na startu tím, že zakrmíte příliš.

Zvláště tehdy, pokud si nejste jistí, že jsou ryby aktivní. Raději do vody pošlete jen pár hrstí (nebo dokonce jen jednu) ke každému prutu a vnadit víc pak můžete až po záběrech. Pokud jedete k vodě na více dní, můžete trochu zariskovat a na počátku zakrmit o něco víc, ale i v tomto případě bych byl na jaře o něco opatrnější než po zbytek roku.

Méně a kvalitnější bývá více

Jakmile ale vidíte, že ryby baští, je nutné doplňovat dostatek návnady. Hrst návnady vám umožní dosáhnout několika záběrů, ale ryby vám na místě neudrží. Stalo se mi několikrát, že jsem objevil ryby, několik jich s minimem návnady ulovil, ale než jsem stačil místo více prokrmit, tak se přesunuly jinam.

Kapři jsou totiž dostatečně chytří na to, aby se nechali opakovaně ošálit v místech, kde je v každé páté kuličce háček. Když jim však poskytnete desítky či stovky bezpečných návnad na větší ploše, mnohdy si ani nevšimnou, že si nějaký z kamarádů tu a tam vpíchne do tlamy háček a je z místa odtažen na rybářově vlasci. Pokud se kapři intenzivně krmí, občas ztrácejí obezřetnost.

Dostanete-li je do takového stavu, z poloviny máte vyhráno. Je to podobné, jako kdybyste manželku odvedli do ráje kabelek nebo botiček. V tu chvíli musíte zapojit svoji obezřetnost na nejvyšší úroveň. Jinak vaše bankovní konto zmizí rychleji než čínský poradce našeho pana prezidenta.

Napsat komentář