Dlouhé dny jsem vyhlížel z okna a očekával zlepšení počasí. Jednu pršelo, pak namrzlo, pak bylo vlhko, den po dni. Typické prosincové počasí. Nic pro mě. Zmoknout a ještě k tomu zmrznout? Kdo by o to stál?

Text: Roman Liebzeit, foto: autor

Plavačkové pruty jsem měl připravené a čekal jsem na dobu, kdy bude aspoň stupeň nad nulou. Zajdu k vodě, strávím u ní dvě hodinky a hned mi bude líp. Nakonec jsem se přece jen dočkal, 29. prosince se teplota vyhoupla na osm stupňů, takže jsem dopoledne vyrazil za zážitky. U vody jsem napíchl na háček kousek veky a nahodil. Splávek se pohyboval na hladině a ubíhal s proudem vody.

Člověk míní, ryby mění

Dneska by to mohlo být dobré, přemítal jsem v duchu. Je teplo, tloušti budou brát jako pominutí… Po prvním náhozu nic, splávek proplaval celým úsekem a ani ťuk. To samé bylo po druhém, třetím i ostatních náhozech.

Dočkal jsem se až za hodinku. Ten tloušť byl „obr“, měřil celých 24 čísel! S úsměvem jsem ho pustil zpět a pokračoval v krasojízdě. Čas ubíhal, ale mně bylo nějak zvláštně hezky… Sluníčko svítilo, co si přát víc, přemítal jsem. Co na tom, že neberou?

Snahu něco chytit jsem ale úplně nevzdal. Ve skrytu rybářské duše jsem stále doufal aspoň v dílčí úspěch. Prohazoval jsem slibná místa pod převislými větvemi, poblíž břehu, v přítoku řeky, ale stále nic. Polevil jsem v pozornosti, splávek už mě ani tak moc nezajímal.

Po očku jsem sledoval okolní přírodu. Když jsem se po chvíli otočil zpět k vodě, splávek byl fuč. „Hmmm, další vázka,“ říkám si. Instinktivně jsem lehce přisekl, abych udici vyprostil. Asi klacek. Po první otočce kličky navijáku se onen klacek dal zlehka do pohybu a mně už bylo jasné, že je tam ryba.

Znovu jsem přisekl. Když se prut ohnul, tušil jsem, že půjde o nějaký větší kousek. Vytoužená ryba si v klidu, ba téměř majestátně odvíjela čtrnáctku vlasec a odplouvala pryč. To přece není možné, co to je? Lehounce jsem přitáhl brzdu a na obou koncích udice bylo hned jasno.

Silný tatík

Obrovský tah se změnil v úprk, další metry vlasce mizely a prut tlumil sílu ryby. Před sebou mám zkušeného tatíka. Ryba se stále držela u dna, kdepak nějaká kapitulace, byla plná síly. Po dlouhých minutách přetahování se mi ji podařilo přitáhnout k hladině. Byl to obrovský tloušť. Strnul jsem překvapením. Úhlava vydala kapitálního macka. Ještě ho tak vytáhnout na břeh…

Bojoval jsem citlivě, snažil jsem se nic neuspěchat. Minuty ubíhaly, tloušť pozvolna ztrácel sílu. Poslední okamžiky bitvy se již odehrávaly pod hladinou a já si jen přál, aby se ryba nevyhákla a skončila v mém podběráku. Poslední výpad a dílo bylo dokonáno.

Krasavec měřil 51 cm!

Vyfotil jsem si ho a se slovy „plav, kamaráde“, jsem ho opatrně pustil na svobodu.

Toho šťastného dne jsem ulovil ještě jednoho tlouštího chlapce, který měřil 44 cm.

Domů jsem odcházel s pocitem naplněného posledního rybářského dne a s tím, že mám nač vzpomínat, než v nové sezoně znovu vyrazím za dalšími zážitky.

Napsat komentář