Text: Roman Liebzeit, foto: autor
Plavačkové pruty jsem měl připravené a čekal jsem na dobu, kdy bude aspoň stupeň nad nulou. Zajdu k vodě, strávím u ní dvě hodinky a hned mi bude líp. Nakonec jsem se přece jen dočkal, 29. prosince se teplota vyhoupla na osm stupňů, takže jsem dopoledne vyrazil za zážitky. U vody jsem napíchl na háček kousek veky a nahodil. Splávek se pohyboval na hladině a ubíhal s proudem vody.
Člověk míní, ryby mění
Dneska by to mohlo být dobré, přemítal jsem v duchu. Je teplo, tloušti budou brát jako pominutí… Po prvním náhozu nic, splávek proplaval celým úsekem a ani ťuk. To samé bylo po druhém, třetím i ostatních náhozech.
Dočkal jsem se až za hodinku. Ten tloušť byl „obr“, měřil celých 24 čísel! S úsměvem jsem ho pustil zpět a pokračoval v krasojízdě. Čas ubíhal, ale mně bylo nějak zvláštně hezky… Sluníčko svítilo, co si přát víc, přemítal jsem. Co na tom, že neberou?
![](https://www.irybarstvi.cz/wp-content/uploads/2020/06/IMG_1294-1024x768.jpg)
Snahu něco chytit jsem ale úplně nevzdal. Ve skrytu rybářské duše jsem stále doufal aspoň v dílčí úspěch. Prohazoval jsem slibná místa pod převislými větvemi, poblíž břehu, v přítoku řeky, ale stále nic. Polevil jsem v pozornosti, splávek už mě ani tak moc nezajímal.
Po očku jsem sledoval okolní přírodu. Když jsem se po chvíli otočil zpět k vodě, splávek byl fuč. „Hmmm, další vázka,“ říkám si. Instinktivně jsem lehce přisekl, abych udici vyprostil. Asi klacek. Po první otočce kličky navijáku se onen klacek dal zlehka do pohybu a mně už bylo jasné, že je tam ryba.
![](https://www.irybarstvi.cz/wp-content/uploads/2020/06/IMG_1325-1024x768.jpg)
Znovu jsem přisekl. Když se prut ohnul, tušil jsem, že půjde o nějaký větší kousek. Vytoužená ryba si v klidu, ba téměř majestátně odvíjela čtrnáctku vlasec a odplouvala pryč. To přece není možné, co to je? Lehounce jsem přitáhl brzdu a na obou koncích udice bylo hned jasno.
Silný tatík
Obrovský tah se změnil v úprk, další metry vlasce mizely a prut tlumil sílu ryby. Před sebou mám zkušeného tatíka. Ryba se stále držela u dna, kdepak nějaká kapitulace, byla plná síly. Po dlouhých minutách přetahování se mi ji podařilo přitáhnout k hladině. Byl to obrovský tloušť. Strnul jsem překvapením. Úhlava vydala kapitálního macka. Ještě ho tak vytáhnout na břeh…
![](https://www.irybarstvi.cz/wp-content/uploads/2020/06/IMG_1339-1024x768.jpg)
Bojoval jsem citlivě, snažil jsem se nic neuspěchat. Minuty ubíhaly, tloušť pozvolna ztrácel sílu. Poslední okamžiky bitvy se již odehrávaly pod hladinou a já si jen přál, aby se ryba nevyhákla a skončila v mém podběráku. Poslední výpad a dílo bylo dokonáno.
Krasavec měřil 51 cm!
Vyfotil jsem si ho a se slovy „plav, kamaráde“, jsem ho opatrně pustil na svobodu.
Toho šťastného dne jsem ulovil ještě jednoho tlouštího chlapce, který měřil 44 cm.
Domů jsem odcházel s pocitem naplněného posledního rybářského dne a s tím, že mám nač vzpomínat, než v nové sezoně znovu vyrazím za dalšími zážitky.
Diskuze k článku (0)