Jednoho dne jsme se dohodli s kamarády že vyrazíme lovit na pískovnu. Od čtvrtka se zde může lovit nonstop, proto jsme přijeli o den dříve, abychom si místo pořádně připravili a zakrmili.

Text: Markéta Hruštičková, foto: autorka

Ve středu jsme všichni postupně dorazili, nahodili pruty a při čekání na záběr připravovali tábor. Když jsme měli vybaleno a věci uklizené v bivaku, sedli jsme si ke stolu a začali si povídat.

Po pár minutách přišla jízda. Na nic jsem nečekala a běžela zaseknout. Na prutu byl však místo vyrtouženého kapra pouze cejn. Jsem ráda za každou ulovenou rybu, cejna jsem šetrně pustila a znovu nahodila.

Rybářka
Žena a kapr

Do večera už žádný záběr nepřišel. O půlnoci jsme vytáhli pruty a šli si lehnout, abychom ve čtyři ráno zase vstali a nahodili. Asi v pět hodin ráno přišel záběr a opět na můj prut. Tentokrát už to byl kapr! Tedy spíš kapřík, ale vše naznačovalo tomu, že kapři už přijeli do naší blízkosti a začali hodovat na krmení.

Nahodit dál

Bohužel, opak byl pravdou, po zbytek dne se nic nedělo. Byl už večer a já jsem začala přemýšlet, proč mi celý den ryby neberou. Rozhodla jsem se zkusit nahodit dál. Po chvilce se tento nápad ukázal jako šťastný. Na prutu jsem měla konečně trochu větší rybu!

S kaprem jsem se vyfotila a hned ho pustila zpět do vody, pod háček jsem znovu nastražila kukuřici s fruit plovkou. „Třeba jsem se jim trefila do chuti,“ říkala jsem si v duchu.

Rybářka
Žena a kapr

Bylo tomu tak! Téměř okamžitě přišel záběr a potom další. Ryby nás nenechaly vyspat. To nám ale vůbec nevadilo, užívali jsme si rybářský koncert a nikdo z nás nepociťoval únavu. Nakonec jsme nad ránem přeci jen na chvíli zamhouřili oči.

Ráno nás probudilo sluníčko. Ihned jsme nahodili pruty. Záběry pokračovaly přibližně do osmi hodin. Pak se vše uklidnilo a my museli na ryby čekat o hodně déle.

Další kapr přišel až v poledne kamarádovi Lubošovi. Nedlouho nato mi zabral krásný šupináč. Protože bylo krásné počasí, vlezla jsem do vody a vyfotila se s krásnou rybou v jejím domovině.

Rybářka
Žena a kapr

Po zbytek dne nám ryby krásně braly. I v noci jsme opět moc nespali. Ryby braly, jako by byly už měsíc o hladu. Nakonec se nám povedlo naspat alespoň cca 6 hodin.

Když jsme se pořádně probrali po krušné noci, šli jsme přehodit pruty a prokrmit lovné místo. Po snídani jsem se šli vykoupat, protože začalo být opravdu vedro. Povalovali jsme se však jen kolem břehů, abychom mohli rychle doběhnout k prutům, kdyby nám zabral kapr.

Kapr při koupání

Zákon schválnosti velí, že záběr přijít musel a také přišel. Vše jsme ale zvládli na jedničku! Luboš kapra ihned zasekl a já vylezla z vody pro podběrák. Byl to krásný šupináč.

Rybářka
Žena a kapr

Odpoledne jsme ulovili ještě několik „menších“ kaprů. Nebyli malí, měli nad 60 cm, ale protože se nám podařilo vytáhnout i několik opravdu pěkných kaprů, připadali nám tito jako děti.

Ráno jsem musela začít balit, ač se mi vůbec nechtělo. Kdybych mohla, hned bych tam zůstala o den déle, ale svatba příbuzných byla důležitější. Věci jsme naskládali do auta, zabouchli dveře a chtěli odjet. Najednou se ozvalo hlasité „křup!“, načež taťka řekl: „Tak. A nikam se nejede.“ Ptáte se, co se stalo? Prasklo nám lanko od spojky. Naštěstí se nám podařilo sehnat kamaráda, který nás odvezl a my svatbu stihli.

Rybářka
Žena a kapr

Na závěr bych chtěla poděkovat Lubošovi, který má velkou zásluhu na tom, kolik ryb jsem nachytala.

Napsat komentář