Takzvané magické datum 16. 4. je již zase dlouho za námi a já se v různých rybářských periodikách opět dočítám o skvělých zážitcích rybářských kolegů, kteří vyprávějí, jak si v druhé půlce dubna a na začátku května skvěle zachytali.

Text: Tomáš Kupka, foto: autor, Ivo Novák  

Škoda jen, že se často jedná o „velice náročný“ lov právě vysazených pstruhů duhových, kteří by mnohdy atakovali i do vody vhozený nedopalek. Pokud to někoho uspokojuje, tak dobrá, brát mu to nebudu. Co mi ale opravdu vadí, je bagrování lipanů připravujících se na tření, později spojené i s důkladným přeoráním jejich trdlišť. Myslím si, že sezona je dost dlouhá a na revírech, kde dochází byť jen k omezenému výtěru těchto překrásných ryb, bychom si toto chování mohli odpustit.

Místní organizace by zároveň neměly pohrdat možností vyhlásit na trdlištích lipana v tomto období zákaz brodění. A pokud tak neučiní, měli bychom jako rybáři (v mnohých případech bohužel už jen jako lovci) posbírat poslední zbytky vlastní etiky a činit tak z vlastní vůle.

Zahájení bez prutu

Na pstruhových revírech lovím výhradně na suchou mušku. Mám prostě úctu k tradičnímu pojetí muškaření a na nymfové techniky mám svůj názor. Navíc má domovská říčka Metuje disponuje mnoha úseky, které přímo vybízejí k lovu touto nejkrásnější muškařskou technikou. A protože to na „suchou“ nebývá ze samého kraje sezony ještě to pravé ořechové, nemám kam spěchat a rozhodl jsem se letos pro řeku vykonat něco užitečnějšího. A to sice posbírat jarní vodou naplavený nepořádek. A tak jsem pln odhodlání (ve středu 21. 4.) vyrazil ve starých broďácích s několika igelitovými pytli a samozřejmě s foťákem k vodě.

Mé sebevědomí však utrpělo první těžkou ránu. Hned poté, co jsem zaparkoval na malém odpočívadle kousek od začátku pstruhového revíru. Ve stráni pode mnou bylo nasypáno snad na třicet, pochopitelně prázdných plechovek od piva plus další už různorodější svinčík. No nic, začnu níže po proudu. A až sem dorazím, posbírám to. Avšak jak jsem postupoval níže, začínal jsem tušit, že jsem situaci poněkud podcenil. Obaly od sušenek, krabice od džusů, polystyren, spousty PET lahví, ale hlavně kusy igelitu. Byly všude. V trávě, v naplaveninách, po keřích. Stářím křehly, trhaly se, drolily. Bylo prakticky nemožné je posbírat. To už bylo mé počáteční odhodlání slušně nahlodané. Ostatní ale uklidit musím. PET lahve sešlápnu a obaly nebudou tak strašné, říkal jsem si v duchu. Jenže jak jsem postupoval proti proudu, všeho nějak přibývalo.

Pytle se plní a mám strach podívat se za zatáčku. Když se ještě přidá v toku utopené přední kolo od traktoru zanesené sedimenty a kus PVC o rozměrech 1,5×2 metry, je mi do pláče.

Za hodinu a půl, kdy jsem prošel pouhých 400 metrů řeky, mně došly nejen pytle, ale hlavně morální síla jít dál. A tak se ptám: Jak dlouho se budeme chovat jako primitivové? Jak dlouho ještě budeme házet to, co se nám zrovna nehodí do lesů, příkopů, po březích či dokonce přímo do toků řek?

Je to asi chyba výchovy a systému. Jak asi vychováváme naše děti, když běžně vidím, jak odhazují obaly od sušenek po zemi a pomalu nikdo z příbuzných je nenapomene? Také není nikdo dostatečně potrestán za to, že tento, s prominutím, bordel udělá a nejsou lidi, co by byli adekvátně odměněni za jeho úklid. Co s tím asi budeme do budoucna dělat?

V první řadě je to již zmiňovaná otázka výchovy rodičů a práce na školách. Dále pak efektivní postih jedinců, kteří se takto otřesně chovají.

Řešení?

Po stovce hodin veřejně prospěšných prací by si hříšníci své počínání důkladně rozmysleli. Ale nabízí se ještě jedna „kacířská“ myšlenka. Nejen v dnešní době máme spousty nezaměstnaných, kteří mnohdy vlastně ani práci nechtějí a vesele zneužívají sociální systém. Pak je tu řešení, jednoduché jako facka: „Jestli chceš nadále sociální dávky, milánku, pak budeš kupříkladu čtyři hodiny denně po tři dny v týdnu sbírat odpadky a zbytek týdne máš na to, abys hledal práci. Nezaměstnaných by podle mě ubylo a nepořádku jakbysmet!

No, jenže to je v rukou zákonodárců a nevím, jestli se některým z nich do nějakých změn vůbec chce.

Dobrovolníci mezi námi ten binec v přírodě nenapraví, takže budeme muset svou výchovnou iniciativu zaměřit především na děti a mládež. Ať jsou ty další generace lepší než ty současné.

Napsat komentář