V České republice se vám asi nestane, že byste chytili rybu, u které byste si opravdu nebyli jisti, o jaký druh se jedná. Netvrdím, že se to nemůže stát, akvaristi do našich vod vypouští vše možné i nemožné, ale pravděpodobnost je zkrátka opravdu malá. To ale neplatí o norském moři.

V 7 ráno jsme opět oblečeni v plné mořské a naloďujeme se do naší malé kocábky. Co přinese dnešní den? To si nikdo netroufá ani odhadnout. Máme v plánu věnovat se makrelám, polakům a potom se uvidí.

Na makrely nemusíme jezdit daleko. Dají se nalovit hned v našem fjordu nebo u ostrůvků přibližně kilometr od kempu. A právě tam teď míříme. Všichni máme na prutech makrelová peříčka a pod nimi malé pilkříky.

Zastavuji loď a velím k nahození. Montáže se propadávají do hlubin, bohužel bez úspěchu. Při zvedání ode dna má Honza záběr a vytahuje malého kellera. Kvůli těm tu ale nejsme. Zkusíme ještě jeden drift a případně přejedeme jinam.

Najíždím na vrchol podmořské hory, která je 14 metrů pod hladinou. Drift nás postupně nese na stometrovou hloubku. Na hloubce okolo dvaceti metrů najednou dostávám záběr. Přisekávám.

„Něco mám“, hlásím kolegům na lodi. Ryba je to však malá a téměř nebojuje. „Že by pyskoun?“ říkám si.

Po vytažení se nestačím divit. Tuto rybu jsem tu ještě neulovil. Je krásně zbarvená a hlavu jako by měla pokrytou kostěnými destičkami. Zvlášť mě zaujalo postavení a tvar úst, která jsou úplně jiná než u našich ryb. Rychle ji fotím a pouštím zpátky. Takhle hezkou rybu je škoda zabíjet, ať udělá radost někomu dalšímu.

Domnívám se, že ryba patří mezi štítníky a tuto domněnku si v kempu následně potvrzuji na internetu. Tento druh se dá prý sehnat i na pultech s ledem v České republice.

Přejíždíme dál na moře a daří se nám nalovit ještě poměrně dost tresek obecných a polaků. Vše pouštíme. Chytáme jen na mělčinách do 20 metrů. Nemá smysl lovit hlouběji. Bedny máme plné a ryby vytažené z větší hloubky by nemusely přežít. Norové poslední dobou limity vyvážených ryb hodně hlídají, nechceme tedy vést víc, než smíme.

Pomalu se chystáme na cestu do přístavu a následně dodávkou zpět do České republiky, když mi na gumu přijde záběr. Je to poměrně malá ryba, ale na svůj druh obří. Vytahuji svého největšího pyskouna. Pouštím ho zpět a už nechytám. Beru to jako rozloučení s letošní sezonou. Tak zase za rok!

Napsat komentář