Fotografie
Petr dal lajk úlovku od Petr...
před 5 hod
Fotografie
novotny.vojtech11@gmail.com dal lajk úlovku od Tadeáš Novotný (4 roky)
před 9 hod
Fotografie
Marek dal lajk úlovku od Kryštof...
včera
Fotografie
Ondřej dal lajk úlovku od zdenek.tupec@se...
předevčírem
Fotografie
Kryštof přidal úlovek Pstruh obecný...
předevčírem

OBRAZEM: Putování ostrovem Fajáků

strunc 24. července 2020 0 komentářů

Zahraničí

Přidal jsem plyn a motor ochotně zareagoval vyššími otáčkami. Prázdná silnice přede mnou, pusto i ve zpětném zrcátku. Nekonečno oliv mi pokroucenými a sukovitými kmeny za takové nehorázné rušení siesty hrozilo. Zajel jsem ke kraji cesty a vypnul motor. To ticho kolem mě bylo najednou absolutní. Osaměl jsem na silnici, která nejprve sténavě stoupala od pobřeží a nyní se s jásavou lehkostí vracela tam dolů, do slané náruče Jónského moře.

Text: Mirek Brát, foto: autor

I nyní, s odstupem času, ostře vnímám, jak mi bylo všechno tehdy vzdálené. Jen nekonečno olivovníků a průzračný poklop ticha, který mě uvěznil v poledním žáru. Království šťastných Fájáků, co pokoušelo kdysi i Odyssea. Jenomže, i já musím dál! Tlačítko startéru a zabafání skútru ruší harmonii olivové siesty. Kerkyra, nebo chcete–li Korfu, mi na příští zastávce při putování mořem a pevninou jistě odpustí!  

REKLAMA

Cesta mořem

Vasili pevně svíral volant a velký zodiak letěl po hladině. Celý naštvaný, že nemá pár koňských sil v motoru navíc, aby se alespoň občas mohl proměnit v delfína a využít moře jako slané doskočiště. Vasili Tsoukalas začal s potápěním během služby v armádě a nyní mu patří potápěčské centrum v letovisku Agios Georgios. Vasili přitáhl člunu opratě. Jsme na místě dnešního ponoru. Spustíme kotvu. Člun sebou několikrát cukne na drobných vlnách.

To víte, delfín a vy ho takovou titěrnou pupeční šňůrou připoutáte ke dnu! Kontrolujeme tlak v potápěčských lahvích. Vzduchu je dostatek. Měl by stačit pohodlně na hodinový ponor. Dopínáme zipy potápěčských obleků a sklouzneme po oblých plovácích zodiacu do vody. Teprve nyní si všimnu něčeho, co mi na pláži při nalodění uniklo. Náš „delfín“ má na boku nápis Frog – žába.

REKLAMA

Možná se ale objeví nějaká mořská víla a vášnivý polibek žabáka promění. V zemi, kde se pohádky, mýty a realita tak promíchaly, je možné všechno. Vypouštíme vzduch z kompenzačních vest a tíha tlakových lahví i olověné kostky na zátěžových opascích nás vtahují do hlubin moře. A dnešní ponor bude opravdu hluboký.

„Mělo by to být přes čtyřicet metrů. Proto si dobře hlídejte spotřebu vzduchu a držte se ve skupině,“ upozorňoval ještě na hladině Vasili. Teď už mu ústa zavřel náustek dýchací automatiky. Jeho oči za sklem potápěčské masky však prozrazují soustředěnou a místy až opatrovnickou pozornost vůči všem účastníkům ponoru.

Hned v hloubce okolo deseti metrů mi Jónské moře přichystá první zajímavé setkání. Jako voják ve strážnici mi salutuje velká muréna. S nedůvěrou i zvědavostí sleduje neznámé vetřelce, aby nakonec vklouzla do bezpečí skalní skrýše.

Pokračujeme v ponoru a dostáváme se do hloubky okolo třiceti metrů. Modré tóny potemněly. Bubliny vydechovaného vzduchu ručkují pracně směrem k hladině. Podmořský čas plyne jako neviditelná řeka. Malým vodopádem s ní padáme až do čtyřiceti metrů a potom, lhostejná ke gravitaci, nás vede pomalu vzhůru.

K lasturám velkých kyjovek, ke zkamenělým peřejím s dovádivými sapíny, na skalní plata ozdobená hvězdicemi. Tato část ostrova je pověstná podmořskými jeskyněmi. V jedné z nich objevím velkou krevetu.

Štíhlá klepítka rezignovaně svěšená. To krabi hned bojovně zaujmou obrannou pozici. Někdo vsadil na pevný krunýř, jiný marnivě předvádí vlastní křehkost a bezbrannost.

Medúza kořenoústka hrbolatá nás vítá při výstupu k hladině. Možná se to jen nějaká maskovaná najáda vydala proměnit našeho žabáka se stopadesátikoňovým motorem u zadnice v ladného delfína. Kdepak najáda, kosmická loď od těch „mimo zemi“, od těch „tam dole“.

Už je to nebavilo v té věčné mokré tmě, dali partu dohromady a letí se nahoru podívat, jestli už je maso v guláši stifado správně měkké. A na žabáka zapomněli… Snad se mi to jen zdálo, ale na zpáteční cestě do přístavu už si člun tak marnivě neposkakoval, i když se Vasili u řízení opět činil. Jeden plovák člunu uražený, druhý rozmrzelý. To víte, žabák není žádný delfín, abyste ho jen tak pro radost proháněli ve vlnách.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled