Fotografie
Jaroslav okomentoval VIDEO: Pod hlad...
před 13 hod
Fotografie
Radek okomentoval VIDEO: Pod hlad...
předevčírem
Fotografie
Radek okomentoval Navnada...
předevčírem
Fotografie
Radek okomentoval Šňůra na feeder...
předevčírem
Fotografie
Radek okomentoval Na revírech Rep...
předevčírem

ODEMČENÝ ČLÁNEK Z AKTUÁLNÍHO RYBÁŘSTVÍ: Podvodní erotikon aneb zapálená žabí stehýnka

Ondřej Cupal 1. března 2024 0 komentářů
Ropuchy páření

Sameček si osedlal samičku. Alespoň, že je vždy menší než samička

Praxe +24 dalších fotek

Kdyby tak slyšel režisér Gustav Machatý, autor slavného filmu Erotikon (1929), že si stejný název někdo vypůjčil k opusu, byť tištěnému, kde hlavní roli hrají ropuchy, spustila by se asi mela. Z oblohy by spadla filmová klapka nadepsaná nějakým peprným výrazem, taktak bych uhnul před padající režizérskou židlí, za chvíli by možná přistál na padáku právník v dobře střiženém obleku a řešili bychom autorská práva. Erotikon. Jen považte, dát takový název k něčemu, v čem hrají hlavní roli ropuchy, to je skandální!

text: Mirek Brát foto: autor

Snad by se u režiséra Machatého přimluvil scenárista Machatý. „Ale no tak, Gustave… Tak ho nech, ať to vysvětlí, jak to vlastně s těmi ropuškami myslí. Třeba by to bylo levnější točit přírodopisné filmy než ty hrané. To je nějakých honorářů pro herce a na scenáristu už skoro nic nezůstane. Je to docela pěkný oxymóron-protimluv, když se erotika spojí s ropuchou. To by diváky zaujalo.“

REKLAMA

Labužnicky si vzal další dílek čokolády a potom se rozhostilo ticho. To se mi i hodí. Ostatně, i filmový Erotikon byl němý snímek. Také tento textově-obrazový erotikon je ze světa, kde zvuků je jen poskrovnu. Pojďme na to! Všichni na plac, pardon, do vody!

Vášnivé zlatoočky

Ropucha obecná (Bufo bufo) je veskrze užitečný tvor, který likviduje přebytečný hmyz. I čarodějnické příběhy by byly o mnoho ochuzeny, pokud by nebylo tohoto obojživelníka. Ropucha ochotně přijala svoji roli i v pohádkách. Zapomeňte však na všechny pověry o ropuchách, když nastane jaro. Jejich rozmnožovací pud je tak silný, že pokud vám ještě není alespoň patnáct let, nechoďte nejen před desátou večer k určitým vodním nádržím. Nechoďte tam vůbec! A raději zavřete i tento časopis…

REKLAMA

Ropuchy se na jaře vydávají na cestu k vodě. Ne k ledajaké. Směřují tam, kde se kdysi narodily. Jak svoji rodnou vodu dokážou najít, je velká záhada. Prý v tom má prsty i zemský magnetizmus. Někdy se páry dají dohromady už cestou, jindy samečci vyhlížejí samičky na břehu rybníka nebo jen u požární nádrže na vsi. Potíž je v tom, že samečků je více než samiček, takže se nám z erotiky velmi brzy stávají nefalšované orgie. Temné pudy, zvířecí vášeň, zlaté oči ropuch kontrastující s jejich bradavičnatým tělem…

„To je dobré, to by se dalo poeticky zjemnit, na tom něco je!“ Že ten hlas „shůry“ asi patří scenáristovi Machatému, je mi jasné. Potvrdí to i staniol od čokolády plachtící povětřím.

V kontrastu s povzbudivým tónem scenáristy zahřmí ovšem režisér Machatý jako hromobití jarní bouřky: „Říkal jste, že se jde na plac. Zatím je to jen takový přírodopisný úvod. To by u toho jeden usnul…“

Podvodní erotikon

Pomalu se vzdaluji od břehu. Jarní voda je ještě studená. Proniká mi pod neopren jako záplava. Stačí ale chvilka a tenká vrstva vody mezi pokožkou a neoprenovou kombinézou se ohřeje tělesným teplem. Subjektivní pocit chladu mizí. Mám čas tak necelou hodinu, než přestane tento dočasný tepelný komfort fungovat a budu muset ven z vody.

Ponořím se pod hladinu a hledám tu svoji hereckou dvojici, trojici, čtveřici… Však víte, co jsme si řekli o ropuchách. Samečků je hodně, samiček málo. Často se stane, že se na jednu samičku „přichytí“ tolik samečků, že jejich vyvolené hrozí doslova utopení.

Podvodní svět jarního písníku mi ovšem připadá poněkud ospalý. Potkávám jednu letku drobných okounů. Potom už jen klepeta a klepýtka. Populace zdejších raků se má čile k světu. Dnes mě ale nezajímá, snad jen jako komparz k jinému ději.

Dno je pokryté kobercem složeným z řas, rostlin nebo slizovitých kolonií nálevníků. Kdyby to nebylo pod vodou, řekl bych, že osychají meze vhodné k milostným hrátkám. Ale suché meze pod vodou, to by byl další oxymóron. Stejný protimluv, jako jsou krásné ropuchy. Ropuchy? Tamhle už plavou!

Na podvodním place

Potíž při realizaci „podvodního ropušího erotikonu“ spočívá v tom, že jsem na všechno sám. Jak říká cynická rada, nejjistější místo, kde naleznete pomocnou ruku, je na konci vašeho ramene. Jsem režisér, kaskadér, scenárista, producent a fotograf v jedné osobě. Zase vám ale do vašich záměrů nikdo nemluví. Ani by nebyl slyšet. Jsme ve světě ticha. O to bizarněji působí dvojice ropuch, která doslova jedno tělo jest. Sameček si osedlal samičku a drží se jí jako klíště.

Pokud jim to vydrží, skončí tyhle námluvy typickými řetízky vajíček, na které narazím později. Z nich se vylíhnou pulci, promění se v malé ropušky, opustí vodu a vydají se do okolní krajiny. Až pohlavně dospějí, najdou si cestu zpět do této vody. A všechno začne znovu.

Zapálená stehýnka? Tam nahoře určitě diskutuje režisér Machatý se scenáristou Machatým, jestli je správné slovní spojení o zapálených stehýnkách, nebo zda raději zůstat u osvědčené symboliky zapálených lýtek…

A mně zatím pomalu dochází zásoba vzduchu v potápěčské lahvi. Inu, nejsem obojživelník. Kromě zamilované ropuší dvojice se mi podařilo natrefit i na dva osamocené samce. O nich je známo, že se v zápalu občas spletou a považují za samičku libovolné pohybující se předměty se správnou strukturou. Za chvíli už se mi jeden drápe na neoprenovou rukavici. I v ropuším světě platí, že láska je někdy opravdu slepá!

Epilog

Exponuji záběr za záběrem. Poslední pomyslná klapka podvodního erotikonu padne v okamžiku, kdy se kontrolní ručička manometru sledujícího zásobu vzduchu dostane do červené zóny. Taky mi už začíná být zima. Pro ropuchy je ideální teplota vody pro rozmnožování 18 °C. Ta, ve které jsem si zřídil svůj dočasný fotoateliér, má těch stupňů maximálně čtrnáct. Za chvíli asi začnu hibernovat. Zpátky na souš!

Na břehu ze sebe sloupávám neoprenovou kůži. Mezi mraky na obloze se prodralo slunce. Vypadá, jako by scenáristé a režiséři Machatí namířili na plážičku u písníku filmařský reflektor, aby na to všechno dobře viděli. Pak že měli nízký rozpočet, skrblíci! Mně nikdo pod vodou nesvítil…

Čeká mě návrat do pomyslné střižny a ke klávesnici počítače. Místo filmových políček jen fotografie a k tomu písmena, slova a věty. Až tento materiál vyjde tiskem, pošlu jim tam nahoru jeden výtisk Rybářství. Věřím, že konečně uznají, že i ropucha může hrát hlavní roli v Erotikonu!

Při pořizování snímků k této reportáži nedošlo k usmrcení ani zranění žádného živočicha, naopak se podařilo jednoho raka-komparzistu osvobodit ze zajetí utrženého rybářského vlasce.

V textu byly použity reminiscence na film Erotikon: Československo 1929, Scénář a režie Gustav Machatý.

Uveřejněný článek vyšel v čísle časopisu Rybářství 3/2024, ve kterém články s podvodní tematikou uveřejňujeme pravidelně. Kdybyste měli chuť si číslo nebo předplatné objednat (v tištěné nebo elektronické verzi), vybrat si můžete pod tímto odkazem.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled