Milí čtenáři a příznivci Petrova cechu!
Lidé loví ryby od nepaměti. Zprvu výhradně kvůli obživě. Okolo roku 1880 se však u našich řek začali objevovat udičkáři, kteří konkurovali rybářům živnostníkům, lovícím do čeřenů, vrší nebo tažných sítí. Rybářské náčiní procházelo a prochází neustálým vývojem. Pojďme si jednotlivé metody sportovního rybolovu představit.
Text: Zdeněk Hofman foto: autor a Lenka Hofmanová
Tento způsob lovu patří k nejstarším metodám rybářského sportu. Pomyslný rok jedna, v letopočtu sportovního rybářství na našem území, se začal psát od roku 1885, kdy vstoupil v platnost zákon ke zvelebení rybářství ve vnitrozemských vodách a učinil konec svobodnému a neregulovanému rybaření. Od té doby již nikdo nesměl chytat ryby bez rybářského lístku. Díky těmto opatřením vznikaly první rybářské spolky a rybáři na svěřených revírech nejen rybařili, ale i hospodařili. Rybářský sport dostal rybářský řád.
Lov štik a dalších dravců
V počátcích rybářského sportu byla přívlač ještě v plenkách a dravé ryby se lovily výhradně na rybičky. Konflikt, jestli je sportovnější přívlač či lov na rybičku, přišel až později. Sportovní rybáře trápilo něco jiného. S živými rybkami se chytalo s udicí polykací nebo chňapací udicí. Už z názvu je jasné, že polykací metoda příliš sportovní nebyla. Pocházela ještě z časů neomezeného rybolovu, kdy rybář na noc nalíčil desítky šňůr s nastraženými rybkami a ráno přišel úlovek jenom vytáhnout. Dravé ryby měly háčky zaseknuté v jícnu nebo úplně spolknuté, což nikomu nevadilo, protože všechny úlovky skončily v kuchyni.
Kniha Rybářský sport z roku 1934
Jaroslav Tejčka ve své knize napsal, že pravý sportovec sáhne k udici polykací až v poslední řadě, kdy nelze vyspělejšími sportovními metodami ničeho poříditi, a to z důvodu, že zahubí spoustu malých, nedospělých dravců, kteří při své žravosti pustí se do nastražené rybky o málo menší, než jsou sami. Poněvadž bývají chyceny zpravidla až hluboko v jícnu, propadnou vždy zkáze a rybář musí je zabíti, i kdyby nechtěl. Tímto způsobem přicházejí nazmar i ryby podměrečné, které nařizuje zákon i rozum vraceti vodě. Při udici polykací neuplatňují se pravé sportovní hodnoty, neboť odpadá zde dovednost lovcova v provedení správného záseku, a hlavně technika vzrušujícího, umělecky propracovaného zdolávání statečně bojující ryby. Rybu v jícnu zachycenou, krvácející a mdlou, dokáže z vody vytáhnout bez boje každý laik.
Náčiní pro udici polykací
Silnější delší prut s pružnou, ale tupější špičkou, šňůra délky asi 30 metrů, zakončená obratlíkem k zavěšení závěsu, naviják kolečko s brzdou, větší korkový splávek, přiměřeně těžké olůvko, závěs ocelový nebo mosazný řetízek 25 až 35 cm s dvojháčkem. Nastražení rybičky děje se prošitím pod kůží pomocí rybářské jehly, do jejíhož ouška byla zavěšena smyčka závěsu tak, že jehlu protáhneme pod kůží na hřbítku mezi hlavou a začátkem hřbetní ploutve. Celý závěs provlečeme i s ramínkem dvojháčku tak, že hroty dvojháčku přiléhají u hlavy k hřbítku rybky.
Kromě tohoto sedlání můžeme nalíčit též na „ostro“, tedy tak, že hroty dvojháčku nepřiléhají k bokům rybky, nýbrž jsou obráceny vzhůru nad hřbítek, čímž jsou chytlavější a můžeme dříve zaseknout. Polykačkou se chytá tak, že nahodíme do vhodného místa, šňůru přiměřeně zkrátíme a prut zapíchneme do břehu. Uchvátí-li štika nástražní rybku, vysouváme šňůru z navijáku, aby neucítila nejmenšího odporu tak dlouho, dokud se splávek nezastaví a dopřejeme štice 3 až 5 minut k polykání kořisti. Při normálním postupu se po pozření kořisti znovu rozjede, což bývá znamením k zaseknutí.
Udice chňapací
Udice této používáme k chytání dravců, převážně štik, ale i candátů, sumců, bolenů a velkých okounů. Prut, naviják i šňůra stejné, jako s udicí polykací. Závěs ocelový, dlouhý asi 25 cm s udičkovým systémem chňapacím, nejčastěji se dvěma trojháčky. U všech chňapacích systémů, je důležité, aby byly co nejjemnější a lehké, aby rybku nezatěžovaly a neomezovaly v pohybu. S udicí chňapací zasekáváme na rozdíl od udice polykací ihned, jakmile se splávek potopí. Zdolávání bývá brilantní, ježto dravec jest většinou zachycen jen za kraj čelisti a brání se houževnatě. S udicí chňapací možno chytat od časného léta do nejpozdnějšího podzimu, kdy je zvláště účinná, ježto dostavením se prvních mrazíků stahují se i dravci do větších hloubek a tehdy udice vláčecí přestává býti působivou.
Nostalgie a současnost
Jsem rád, že jsem ještě na poslední chvíli zažil dobu, kdy se na Labi chytaly štiky na živou rybičku s dlouhými bambusovými pruty. Hrčení obyčejného kolečka při záběru mi dodnes zní v uších. K lovu štik na vyvěšenou s dlouhým prutem a splávkem se z nostalgie občas vracím. Chňapací systém se dvěma trojháčky rád používám v kombinaci s bójkou či podvodním splávkem a přinesl mi mnoho nezapomenutelných zážitků i trofejních sumců.
Štiky na živou rybičku chytám převážně na těžko s podvodním splávkem. Při lovu u dna používám výhradně montáž s ocelovým lankem a jednoháčkem. Výhodou této metody je možnost udržet nástrahu nalíčenou třeba uprostřed řeky. Zejména na konci roku, kdy jsou ryby již stažené v hloubce, funguje skvěle.
Polystyrenová kulička připnutá na vlasci před špičkou poskočí, pak se vlasec napne a brzda navijáku začne hrčet. Sedím schoulený na židličce a chvíli mi trvá, než se vzpamatuju. Teplota vzduchu se pohybuje okolo nuly, drobně sněží a já mám záběr. Zaseknu a cítím divoký odpor štiky. Po nádherném souboji se v podběráku mrská vypasená pětasedmdesátka. Krásné rozloučení s řekou na konci roku.
Představujeme naše ryby
Seriál o rybích druzích, který jsem šest let sepisoval, neopustíme úplně. Místo rubriky Pidiryby si připomínáme nejkrásnější a nejzajímavější ryby našich vod.
Ouklejka pruhovaná není úplně běžným druhem a pozornosti většiny rybářů uniká. Dorůstá délky 10 až 15 cm. Ouklejku jsem hledal několik let a nakonec se mi podařilo ulovit několik exemplářů na Litavce. Malá, ale pestrá rybka mi udělala velkou radost.
Článek jsme odemkli z aktuální Rybářství. Časopis vychází každý měsíc, a pokud byste měli chuť o jeho získání nebo zařízení předplatného, navštivte stránku https://www.irybarstvi.cz/predplatne/. Vybrat si můžete z klasického předplatného papírového časopisu, nebo elektronického.
Diskuze k článku (0)