Fotografie
Jaroslav okomentoval „Rybář“ házel u...
před 9 hod
Fotografie
Radek okomentoval „Rybář“ házel u...
před 14 hod
Fotografie
Radek okomentoval Zahájení pstruh...
před 21 hod
Fotografie
Radek okomentoval Kdy a kde je te...
předevčírem
Fotografie
Radek okomentoval Tření ryb...
předevčírem

Patentky a nitěnky? Nalovme si je sami!

strunc 17. dubna 2020 0 komentářů

Poznávání

Text: Jozef Másky, foto: autor

Nejsmutnější na tomto procesu je, že rybáři rok od roku stále rychleji ztrácejí kontakt s živou přírodou a možná, že za nějakých dvacet let budou ryby chytat jen virtuálně. Někteří mladší kolegové už ani možná nevědí, jak vypadá skutečný hnůj s hemžícími se hnojáčky a oblíbené kostní červy rovněž znají jenom z plastových dóz na pultech rybářských obchodů.

Obdobně to platí i pro pakomáří larvy – patentky nebo nitěnky, oblíbenou potravu mnoha druhů našich ryb. Přitom se jedná o bezobratlé živočichy, kteří jsou v našich vodách běžní, paradoxně v těch více znečištěných.

REKLAMA

Je zajímavé, že patentky začali v našich končinách využívat jako krmení nejprve akvaristé. Rybáři, především plavačkáři, je objevili až později. Červené pakomáří larvy, tedy vývojová stadia dvoukřídlého hmyzu z čeledi Chironomidae, rybáři nejčastěji přidávají do vnadících směsí. Velikost patentek, jak běžně tyto larvy přezdíváme, závisí jednak na stupni vývinu (instar), důležitá je ale i druhová příslušnost.

Nastražení na háček

Na háček se dají nastražit pouze největší exempláře. Buď opatrným propíchnutím kutikuly, použitím speciálního háčku, nebo pomocí speciálního lepidla. Chce to ale šikovné ruce, pevné nervy a zkušenost. Nitěnky, v akvaristické hantýrce přezdívané i tubifexy, řazené mezi červy z čeledi Tubificidae, žijí podobným způsobem v bahně jako patentky.

REKLAMA

Podobně, jako v případě podstatně větších hnojních červů, i je můžeme nasekat nebo nastříhat na drobné kousky a přidat do vnadicí směsi. Upevnit na háček se dají pouze pomocí speciálního lepidla – je to spíš teorie, nebo jejich shluk přivážeme těsně vedle háčku v síťce s asi 0,5-1 mm velkými oky, kterými začnou v klidu prolézat.

Kde je najdeme?

Larvy pakomárů i nitěnky hledáme v pomalu tekoucích vodách. Také v zabahněných potocích, řekách a kanálech. Vhodné jsou především znečištěné úseky pod vyústěním splaškových vod z potravinářských závodů (masný průmysl, konzervárny, pivovary apod.).

Nitěnky se zde zavrtávají hlavovou částí do jemného organického bahna a zadní částí kmitají ve vodě, čímž si přivádějí čerstvou okysličenou vodu. Na vhodné lokalitě vytváří celé shluky nebo i několik metrů čtverečních velký, jemně se vlnící „červený koberec“. Při vyrušení, například prudkém otřesu, se nitěnky bleskově zatáhnou do substrátu.

Pakomáří larvy, které žijí na podobných místech, i když obyčejně v čistší vodě, jsou na dně nenápadnější. Protože si v bahně budují ochranné schránky – trubičky, bahno má při jejich masovém výskytu charakteristický vzhled. Je totiž doslova protkáno a stmeleno vlákny, jež larvy vylučují ke stavbě svých schránek, kterých rourkovité výběžky vyčnívají nad povrch bahna.

Rozpoznání bahna osídleného patentkami si vyžaduje trochu praxe, protože, na rozdíl od nitěnek, se na jeho povrchu prakticky neobjevují. Obyčejně je k tomu donutí až nedostatek kyslíku. Pak mohou na povrchu bahna vytvořit nachově červené koláče, z nichž se postupně vydávají na poproudovou migraci (drift).

Následně se kuklí a už za několik hodin se nad vodou objeví obrovský mrak rojících se pakomárů, který může připomínat sloup kouře. Když se nám podaří uvedenou situaci včas zaregistrovat, můžeme nachytat i několik desítek litrů driftujících pakomářích larev do síťky na plankton nebo do speciálně ušité sítě, pomocí které zahradíme třeba celý menší potok. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že je to velice efektivní způsob lovu patentek, přesto se jedná o pořádnou dřinu.

Běžnější, ale méně efektivní je lov patentek z bahna, tedy stejný způsob, kterým se loví i nitěnky. Je zajímavé, že oba druhy těchto bezobratlých živočichů se mezi sebou navzájem nemíchají, takže skoro vždycky lovíme buď jenom patentky, nebo nitěnky. Podstata lovu spočívá v nabírání tenké vrstvy bahna spolu s těmito živočichy. Podle situace se dá použít například lopatka.

Osobně upřednostňuji kovový cedník (světlost ok 2 mm) o průměru 20 cm, který slouží např. při smažení na vybírání hranolků z oleje. Po nabrání materiálu do cedníku se z něj rychlými krouživými pohyby a natřásáním v proudící vodě snažíme odstranit co největší část kalu. Získaný „polotovar“ vyklopíme buď na hustější síto (cedník na těstoviny), kde ho dočistíme, nebo do kbelíku s tím, že celý obsah pročistíme až později.

Při hlubší vodě se mi na nabírání materiálu osvědčila perforovaná naběračka s dlouhou násadou (šoufek). Důležité je zvolit si k lovu jemné bahno, protože ze substrátu plného štěrku, větviček a listů dosti obtížně oddělíme jak patentky, tak nitěnky. Když získáme velice čistý „polotovar“ (zhruba 90 % tvoří biomasa živočichů), prakticky všechny červy, resp. larvy pakomárů vytvoří jediný shluk již ve kbelíku a na jejich separaci není nutné použít speciální metody – např. prolézání přes síto, gázu apod. I tomuto zdlouhavějšímu postupu se ale někdy nevyhneme.

V panelákové koupelně to nezkoušejte

Jak jistě mnozí správně tušíte, chce to trochu víc prostoru, než skýtá běžná koupelna v paneláku. Pro akvaristu nebo rybáře, který není profesionálem, představuje ovšem i jeden litr nitěnek nebo patentek při dnešních cenách těchto komodit ve specializovaných obchodech výraznou úsporu financí. A jak mohu potvrdit ze své praxe, k zahození není ani získání nových přátel při této činnosti, která si někdy vyžaduje docela silný žaludek.

Jak nitěnky a patentky uchovávat nebo převážet?

Je třeba říct, že nitěnky jsou odolnější na nedostatek kyslíku ve vodě a dokážou ho zřejmě získávat i ze vzduchu. Proto jejich shluky vydrží v mělké, studené vodě. Výška sloupce postačí taková, aby shluk nitěnek maličko vyčníval nad hladinu. Ideální je, když jsou umístěny v nádobě s průtočnou vodou, jinak je potřebné vodu pravidelně (1-2 x denně) měnit za čerstvou. Protože patentky by nám v průtočné vodě uplavaly, při jejich přechovávání se uplatňuje druhý způsob.

V chladnějším ročním období je pro uskladnění obou vhodný třeba balkon, v létě pak musíme přesvědčit manželku, aby pro naši zálibu vymezila část lednice. V příliš teplém prostředí by se nám z patentek mohli začít líhnout pakomáři.

Co se týče transportu patentek i nitěnek, zřejmě ještě nebylo vymyšleno nic lepšího než několik vrstev novinového papíru, do kterých pakomáří larvy i červy zabalíme. Samozřejmě, že polystyrenový box a led nám umožní transport prodloužit i na 48 hodin. S úspěchem jsem vyzkoušel i transport patentek a nitěnek v PVC sáčku s kyslíkovou atmosférou. Podobně balené patentky nebo nitěnky nám ale v zavazadle zaberou mnoho místa. Kyslíková „bomba“ se asi běžně v našich domácnostech také nenachází.

Určitě znám i příjemnější způsob trávení volného času, než se cachtat ve smrduté vodě odpadní strouhy. Mohu ale říct, že vlastnoručně nabyté patentky člověk vmíchává do připravovaného krmení téměř s pietou, i když možná nejsou tak čisté a velké, jako ty, které k nám přiletěly odkudsi zdaleka, zabalené třeba v „bumáge“ popsané azbukou.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled