Není naším původním druhem. Mohutné tělo pokrývají drobné šupiny. Široká tlama má horní postavení. Velké oči jsou posazeny až pod její úrovní. Po celém břiše se táhne ostrý kýl. U devadesáti procent jedinců je dominantní barvou matně stříbrná, existují však i žluté a bílé varianty. Roste velmi rychle. Jedinci přesahující metr délky nejsou nikterak vzácní. Nejvíce se mu daří ve stojatých nebo velmi málo proudících vodách.

Text: Jan Stluka, foto: repro wpr.org, Pixabay

Z jeho domoviny řeky Amur k nám byl dovezen kolem roku 1960 čistě jako hospodářská ryba, i když jaksi doplňková. Až později začal být nasazován do sportovních revírů. Jeho schopnost rozmnožit se ve volné přírodě zůstává však bohužel pouze v teoretické rovině. Jelikož se jedná o stoprocentního býložravce, který valnou část svoji potravy konzumuje v horním patře vody, potravně kaprovi nekonkuruje.

Kromě vodních rostlin doslova luxuje i drobné řasy a sinice. Přestože jeho střevo může měřit až sedm metrů, jeho práce není úplně dokonalá. Sinice se v jeho travním ústrojí nezničí, ale jsou spíše přihnojeny. Maso má bílé s vynikající chutí a minimem uložených škodlivin. U starších jedinců se doporučuje před kuchyňskou úpravou vyříznout tuková ložiska.           

Lov

Jak jsem už uvedl, jeho potravu tvoří převážně řasy a sinice. Jeho lov je proto nadmíru složitý. Valná většina ryb, které jsou vytaženy na břeh, mají háček zaseknutý všude jinde, jen ne v tlamě. I já jsem takto ulovil všech svých pět stříbrných cizinců, kteří se připletli do cesty nástraze jerku nebo rotačce.

Bohužel, někteří rybáři pohled na gigantické ryby líně proplouvající těsně pod hladinou nevydrží a jejich podsekávání se věnují naprosto cíleně a úmyslně. Pokud nechcete rozšířit jejich řady, ale touha ulovit tuto velmi zvláštní rybu vás neopouští, máte v podstatě jen jedinou možnost, jak ji přelstít.

Háček musí tolstolobik spolknout jaksi mimoděk při sběru přirozené potravy. V podstatě existují dvě varianty, jak toho dosáhnout. První možností je navázat na konec udice klasickou srkačku, směs, kterou budete mačkat do spirály musí být co nejjemnější s maximální vzlínající schopností. Ideálně mě by měla obsahovat rozemleté burizony nebo klasické medovky.

Vlastní návazec prodlužte klidně na délku půl metru délky. Na háček, který musí být nenápadný, napíchněte pouze malinký kousek polystyrénu. Pokud budete mít štěstí, tolstolobikovi s řídkou vzlínající kaší do tlamy vlétne i váš nadlehčený háček.

Druhá možnost spočívá v položení háčku přímo na chuchvalce vodních řas. Na háček nejdříve napíchněte opět kousíček polystyrénu, pak kostičku chleba. Za pomocí sbirulina nebo kulového plovátka sousto nahoďte tam, kde tušíte krmící se ryby.

Jakmile se pečivo namočí, mírně zasekněte. Háček zůstane na povrchu řas. Chleba i jiné pečivo neslouží jako nástraha, ale čistě jako váha, díky které se vám nebude motat návazec do kmenového vlasce.    

Napsat komentář