Fotografie
fadli m.n okomentoval Výdej celorepub...
včera
Fotografie
fadli m.n okomentoval Test rybářských...
včera
Fotografie
fadli m.n okomentoval Původní versus ...
včera
Fotografie
fadli m.n okomentoval Její podvodní v...
včera
Fotografie
fadli m.n okomentoval Barakuda zaútoč...
včera

S manželkou na výlet do Norska

strunc 10. ledna 2020 0 komentářů

Zahraničí

Text: Miloš Urych, foto: autor

Přestože jsme trávili s manželkou všechny dovolené s vlastním karavanem prakticky pouze v našich oblíbených destinacích v Čechách, dospěl jsem k závěru, že na cestu do Norska by to nebylo nejlepší řešení. Souprava osobního auta s karavanem představuje soupravu dvou vozidel se všemi průvodními podmínkami. Zvolil jsem tedy možnost použití obytného auta z půjčovny. Toto řešení mělo jedinou nevýhodu. Obytné auto se muselo využívat i jako dopravní prostředek během dne.

Trasu cesty jsem naplánoval tak, abychom poznali horské oblasti Norska i nádherné fjordy a řeky. Jako rybář, věnující se převážně muškaření, jsem chtěl poznat norské rybářské revíry, hlavně řeky s obsádkou lososovitých ryb. Tomu jsem podřídil i plán cesty, i když nakonec všechno dopadlo jinak.

REKLAMA

Cesta

Po dohodě jsme nezvolili přeplavbu trajektem ani do Norska a ani do Švédska, nýbrž cestu po souši s využitím přemostění přes moře jak v Dánsku, tak z Dánska do Švédska.

REKLAMA

Mosty jsou perfektní ukázkou techniky a myslím, že stojí za poznání. Přes Německo jsme profrčeli, přes Dánsko vlastně taky, poněkud volněji jsme pak projížděli Švédskem.

Cesta obytným autem byla, jak jsme poznali už po prvních kilometrech, pohodlná a s úplným komfortem. K dispozici jsme kromě prostoru ke spaní měli i vybavení kuchyně (plynový sporák, chladničku, malý mrazák i sociální zázemí). První den jsme tedy překonali Německo, druhý den jsme se přes Dánsko a výše zmíněné mosty posunuli přes téměř celé Švédsko. Přestože ve Švédsku je možno přespávat v okolí komunikací, najít vhodné místo pro přenocování nebylo jednoduché.

Jsme na místě

Norské hranice jsme překročili u města Halden a protože se současně platilo i mýtné za přejezd mostu přes fjord, bylo to spíše jen zpomalení s pokynem norských celníků k pokračování v jízdě.

Pokračovali jsme na sever k nejdelšímu jezeru ve Skandinávii, Mjoso. Jezero je průtočné, protéká jím řeka Lagen s výskytem lososovitých ryb. Při průjezdu městečkem Skreia jsme zastavili u nádherného jezu a protože už bylo pozdní odpoledne, rozhodli jsme se, že tu přenocujeme.

Shodou okolností zde byli i rybáři, kteří lovili pstruhy na umělou mušku. Asi půl hodiny jsem je pozoroval a vyzvídal jejich zkušenosti. Nějakého úlovku jsem se však během té doby nedočkal. Jez byl vysoký asi 4 m vysoký a byl zde postavený jednoduchý, ale účinný komorový rybí přechod.

Další den jsme pokračovali dále na sever kolem řeky Lagen a Otta do turistického střediska Lom, které leží uprostřed norských národních parků, kde jsme strávili další noc. Následující den jsme pokračovali vzhůru podél řeky Otta do hor s řadou nádherných větších i menších horských jezer s křišťálově čistou vodou.

Po průjezdu horského sedla jsme úzkou silnicí s mnoha serpentinami sjeli k nejkrásnějšímu norskému fjordu Geiranger, kde jsme se utábořili v kempu přímo na břehu. Soumrak přišel pozdě, ještě dlouho po jedenadvacáté hodině byly okolní hory ozářené slunečními paprsky. Zde jsme spatřili vlastně první ryby. Ve fjordu, asi 200 m od břehu, vyskakovaly štíhlé, stříbřité, skoro metrové ryby, snad mořští pstruzi nebo lososi.

Protože jsem stále měl v úmyslu lovit pstruhy v řekách Jolstra a Gaula i v přilehlých jezerech regionu Sognfjord, pokračovali jsme další den směrem do Sunnfjordu. Před odjezdem jsem kontaktoval místní Norskou rybářskou asociaci s prosbou o zaslání podmínek rybolovu jak v řekách, tak v jezerech a fjordech. Podmínky lovu pstruhů obecných i mořských a lososů jsem dostal vlastně obratem i s popisem míst a přáním šťastné cesty a úspěšného lovu.

Z kempu v Geirangeru jsme pokračovali částí hor podél menších i větších jezer, uprostřed národních parků. U jezera Strynvatnet jsme opět potkali dva místní pstruhaře, kteří toužili po mořských pstruzích. Jeden lovil na mokrou mušku, druhý na třpytku.

První nahození

Přespali jsme na odpočívadle zapomenuté silničky, končící v blízké osadě u fjordu. Zde jsem měl i dostatek času zkusit své rybářské štěstí na pstruhovou třpytku ve fjordu, leč neúspěšně. Ryby se ukazovaly, ale byly příliš daleko od břehu a bez lodi nedostupné.

Naše další cesta už mířila do Forde. Po krátké zastávce a obědě ve středisku oblasti jsme pokračovali podél fjordu k jeho ústí do moře. Zde jsme zvolili kemp Krokane v těsné blízkosti města Floro, které mělo přístav i letiště. Cestou podél fjordu jsme spatřili i stále častěji kritizované a problémové „fabriky na lososy“, tedy klecový odchov těchto ryb ve fjordech.  

Pobřeží v místě kempu bylo skalnaté s příkrými břehy. V kempu jsou i chaty obvyklé ve většině  kempů, zde je z větší části využívali rybáři, kteří lovili v ústí fjordu do moře. Byli to především Poláci, Němci a domorodci. Pro potřeby rybářů jsou k dispozici lodě a v kempu i místo pro čištění úlovků. Stejně jako ostatní kempy, i tento byl vybavený perfektním zázemím. Společnou kuchyní se sporákem, lednicemi, nejnutnějším nádobím, prádelnou se sušičkou prádla a dokonalým sociálním zařízením.

Dvě makrely, jedna treska

Druhý den před snídaní jsem znovu zkusil své rybářské štěstí. Tentokrát na skalnatém pobřeží. Výsledek se dostavil v půlhodině a měl podobu dvou makrel a tresky, které jsme pochopitelně i ochutnali. Počasí nám přálo, takže jsme se oproti plánu rozhodli na tomto místě zůstat o den déle a podívat se do blízkého městečka.

Z kempu jsme se vydali podél fjordu Sunnfjord po úzké silničce směrem k řece Jolstra. Po necelém kilometru jsme však dojeli k silniční uzávěře a k našemu nemalému překvapení strojník rypadla vystoupil z kabiny a plynulou angličtinou nám vysvětlil příčinu uzávěry a doporučil další směr cesty.  Cestou jsem opět zkusil své rybářské štěstí a ulovil jsem další tresku, makrelu a pyskouna. Všem rybám se líbily pstruhové třpytky.

Po krátkém zdržení ve městě Forde jsme pokračovali přes Moskog k jezeru Jolstravatnet. Mířili jsme do kempu u odtoku řeky Jolstra z jezera. Tam se dva norští rybáři snažili vydolovat z nádherné řeky pstruhy, ale marně. Začalo hustě pršet, takže se raději schovali do karavanu.

Druhý den jsme už museli pomýšlet na cestu zpět a tak jsme poslední noc v Norsku strávili u jezera Mjoso v kempu Kapp.D

Ve Švédsku jsme se zastavili V Laholmu a jeho proslulé lososí líhni, odkud Český rybářský svaz dováží jikry lososů pro repatriační program lososa do českých řek. Prohlídka a rozhovor s pracovníky líhně, kteří mi ochotně ukázali průběh odchovu malých lososů (ročků) v kruhových nádržích v líhni, byly velice zajímavé a poučné.

Když jsme se rozloučili, ještě na chvíli jsme se zastavili na nábřeží řeky Lagan, kde asi dvanáct rybářů lovilo lososy. A byli úspěšní! Během půlhodinky tato parta ulovila hned tři. Hlavní nástrahou byla mokrá umělá muška s přídavnou zátěží před návazcem.

Z Laholmu jsme už definitivně zamířili domů. Přestože jsme byli na cestě 14 dní, nestihl jsem vyzkoušet lov pstruhů v řekách Jolstra a Gaula a ani v jiných norských řekách nebo jezerech. Do Norska jsme však odjížděli především za nádhernou krajinou a tato touha se nám naplnila dokonale.

Během dvou týdnu jsme najeli přes 5000 km, viděli hory, říčky i mohutné řeky, lesy, jezera, vodopády, fjordy… V horských oblastech jsme projeli několik přírodních parků v nadmořských výškách od 1000 do 2000 m. Nikde v Norsku jsme nenašli odpadky, ale zato množství hub, brusinek i borůvek.  I podél malých silniček jsme mohli zastavit na vybavených a čistých odpočívadlech. Jízda autem byla příjemná, řidiči usměvaví a ohleduplní.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled