Rybářskou výpravu do Krkonoš jsme plánovali dlouho. Předem jsem zamluvil dvoulůžkový pokoj v hotelu u Labské přehrady, kam jsme měli namířeno. Lákalo nás vyzkoušet si chytání pstruhů z bellyboatů a povodit si bojovné ryby. Reference kamarádů byly velice příznivé.

Text: Ivo Novák, foto: autor

Platí zde trochu jiná pravidla, než jsou v RŘ. Zarybařit si zde ale smí jen ten, kdo je držitelem platného rybářského lístku, a tak se u vody nepotkáte s žádným náhodným turistou s prutem, jako je to na některých soukromých vodách.

Nádrž je rozdělena na dvě části. V části B platí režim chyť a pusť, v části A si rybář může v jednom dni ponechat tři lososovité ryby. V denním úlovku smí však být jen jeden pstruh potoční, nebo lipan. Míra ryb je stanovena na 30-40 cm a pak na +55 cm. Všechny ryby od 40-55 cm se musejí pouštět. Pstruh potoční má stanovenou míru na 50 cm, lipan na 40 cm. Povolen je pouze lov s muškařskou šňůrou za použití umělých mušek a vláčet se smí pouze nástrahu na jednoháčku. Lov je povolen i z bellyboatů. Denní povolenka přijde na 400 Kč.

Zhruba po hodině jsem se dočkal. Jesen majestátně vjel do zátoky

Záleží na každém rybáři, jakou část přehrady si k rybolovu zvolí. Osobně bych uvítal, kdyby povolenka typu chyť a pusť platila na celou nádrž a ne jen na její malou zadní část. U hráze je chráněné rybí pásmo ohraničeno bójkami, rybolov je zde zakázán. V tamní vodě se prohánějí velice pěkné zdivočelé ryby, které nemají ošoupané ploutve ze sádek a tak jsme se těšili na nové zážitky.

Ejhle, zlatá rybka!

Přímo v zátoce se prohánělo pěkné hejnko duháků. Byly to čerstvě nasazené ryby, které ještě nevěděly, co je čeká. Pozoroval jsem hladinu, když vtom se nad vodu vyhoupla zlatá ryba!

Ne, to není začátek žádné pohádky. Pěkný zlatý jesen se proháněl těsně pod hladinou. Toho si tak vyfotit, to by byla paráda! Chyťte ale zlatou rybu na tak velké vodní ploše. Se smutkem jsem pozoroval, jak krasavice mizí někde v dálce. Vyřídili jsme formality a v jednu hodinu už jsme se proháněli po hladině nádrže a pokoušeli se vydráždit nějakého toho duháka k záběru.

Vsadil jsem na intermediální průsvitnou šňůru, návazec udělal z 0,18mm vlasce, na první přívěs jsem nasadil nezatíženou žlutou luru a jako koncovou jsem přivázal černou vivu se žlutým tipem a stříbrným kroužkováním. Tato volba se mi už několikrát osvědčila. Platila i tady. Ryby preferovaly právě černou vivu. Projeli jsme si celou část B a i během přejezdů přišlo několik razantních záběrů. 

Bojovnost místních ryb mě fascinovala

Divoké výpady a prut ohnutý až pod bellyboat, dlouhé úniky do hloubky, rychlé změny směru, nekonečné minuty očekávání, kdy se konečně ryba ukáže u hladiny. Ryby totiž většinou neskákaly a rovnou po záseku mizely do hlubiny. Byly to chytré ryby, které znaly fígle, jak se zbavit háčků bez protihrotů nebo jak přetrhnout návazec.

V našem případě se jim to ale nedařilo. Lovili jsme 40cm krasavice, všechny putovaly zpět, ale tři nešťastnice těsně pod hranicí čtyřicítky jsme si nechali. Během půldenního rybolovu jsem si povodil zhruba 15 ryb, Pepa měl o nějakou tu rybu méně, ale oba jsme byli spokojeni. V sobotu bylo skóre přesně opačné. Pepík zkoušel pakomáry, ale ve finále přezbrojil na černou vivu a chytal jako král.

Touha je touha

Pak jsem znovu zahlédl svou vysněnou zlatou rybku a s lovem duháků byl konec. Probudila se ve mně touha ji ulovit a vše jsem tomu podřídil. Začalo stopování a hledání, kde by se mohla zdržovat. 

Zahlédl jsem ji v zátoce u přítoku malého potůčku pod nánosem větví. Bohužel jsem ji vyplašil. Jako střela vyrazila zpět na volnou plochu. Věřil jsem, že se sem bude chtít vrátit, takže jsem se obrnil trpělivostí a čekal. Kolem se proháněly velké plotice, přijel se na mě podívat i pěkný lysec, čas od času kolem proplulo hejnko okounů. Ryb tu bylo opravdu hodně. V bahnitém dně se zde dařilo larvám pakomárů a ryby sem jezdily hodovat.

Zhruba po hodině jsem se dočkal. Jesen majestátně vplul do zátoky. V čisté vodě byl vidět už zdáli. Rychle jsem popadl fotoaparát a snažil se pořídit alespoň nějaký snímek. Automatika ale ostřila na hladinu a výsledné snímky byly rozmazané.

Zkoušel jsem přepnout na manuální ostření, ale nestíhal jsem přeostřovat. Jesen pak zajel pod naplaveninu větví. Nebyl vidět, ale já věděl, že tam je. Nechtěl jsem ho znovu vyplašit a tak jsem pomalinku vyhákl koncovou mušku z očka prutu, vytáhl patřičný kus šňůry do klína a nahodil podél naplaveniny. Nechal jsem mušky vyklesat a  když byly těsně nade dnem, začal jsem s pomalým stahováním. V čisté vodě jsem viděl vše, co se u dna dělo. Zahlédl jsem, jak se jesen objevil a jak z úctyhodné vzdálenosti sleduje mojí vivu. Malinko jsem zrychlil stahování a jesen se vydal mušky stopovat. Neútočil, byl jen zvědavý.

Co teď? Fotit? Nebo lovit?

Byl ode mě tak pět metrů. Musel jsem něco podniknout a tak jsem se odhodlal k zoufalému pokusu a prudce zatáhl za šňůru. Jesen za muškami vyrazil jako střela! Přisekl jsem a představte si, byl můj! Okamžitě poznal svou chybu a vyrazil na zběsilý únik pryč ze zátoky.

To bylo také jediné moje štěstí. Kdyby se otočil a zajel do větví, neměl bych šanci. Podařilo se mu vytočit skoro celou šňůru, než jsem stačil dobrzdit jeho první výpad. Pak jich podnikl ještě několik. Bojoval jako statný duhák. Konečně jsem rybu dovedl na vzdálenost pěti metrů a začala kanonáda!

Nespouštěl jsem prst ze spouště fotoaparátu a cvakal snímek za snímkem. Je to náročné zdolávat jednou rukou. Mám však štěstí, že jsem levák a pravou rukou mohu fotit. Objektiv vysunutý na nejdelší ohniskovou vzdálenost a středový bod zaměřený přímo na hlavu ryby. Ještěže jsem měl připravenou ve fotoaparátu 2G paměťovou kartu. Během několika minut byla skoro plná! Jesen stále kroužil kolem mě a o nějakém podebrání ryby nebylo třeba přemýšlet.

Byl to krásný manekýn bez jediného kazu. Zlaté boky a hřbet, břicho stříbřité, ploutve bělavé průsvitné, jako hedvábné prapory. Konečně se nechal dovést. Muška mu z tlamky vypadla skoro sama a on pochopil, že je volný. Mohl se rychleji mrsknout a byl by z mé ponořené dlaně rázem na svobodě, ale představte si, on ne. Ještě naposled mi zapózoval a počkal, až ho propustím.

Bylo třeba vyřknout přání?

Nejsem náročný a k životu mi plně stačí štěstí a zdraví. Jedno přání mi vlastně už tato zlatá rybka splnila. A tak majestátně odplula a zmizela v hlubině. Více už jsem ji nespatřil, ale snímky ve fotoaparátu zůstaly. Navěky.

Napsat komentář