Během posledních let získala metoda lovu sumců na podvodní splávek velkou popularitu. V téměř každém rybářském obchodě nalezneme podivné splávky doutníkového tvaru, které mnohdy vydávají zvuky podobné chrastícím wobblerů.

Text: David Havlíček, foto: autor, Pavel Straka, Jan Veber

Často (podle toho, jaké splávky vidíme na pultech) slyším či čtu dotazy, jak se vlastně s „podvodňákem“ chytá, jak se navazuje, jak se nastražuje ryba… Tak se na to podívejme.

Rozdělení splávků

Obecně můžeme podvodní splávky rozdělit do tří kategorií. První dvě jsou komerčně vyráběné splávky a jsou buď zvukové či bez zvukového efektu. Odpovědět na otázku, který je lepší, není snadné. Jsou dny, kdy může být zvukový splávek předností, někdy však může naopak sumce zaplašit. Sám jsem zatím přesné pravidlo neobjevil a volbu tedy nechám na vás. Třetí kategorií jsou pak doma vyráběné splávky z nejrůznějších materiálů. Osobně jsem dříve splávky vyráběl z tvrdé pěnové tepelně izolační hmoty. Viděl jsem však i modely z několika korkových špuntů ze „šampusu“, z balzy apod.

Různé druhy podvodních splávků

Gramáže splávků

Obvykle se můžeme setkat s gramážemi podvodních splávků 20 g, 30 g, 40 g i více. Podle mých zkušeností lze považovat nosnost splávku 30–40 g za zcela univerzální pro většinu nástražních ryb (ty se většinou používají menší než na bójku) i typů vod. Pokud bychom však chtěli nastražit např. 45cm kapra, byla by nosnost splávku 50-80 g na místě.

Zátěže

Obecně při lovu sumců rozlišuji zátěže na pevné a trhací. V případě, že nahazujeme na „bezvázkové“ dno a nepotřebujeme opravdu stabilní kotvení (absence silného proudu, dno není „kluzké“, nemáme velkou a vitální nástražní rybu), můžeme si dovolit nasadit klidně i jen 200g olovo, a to přímo na šňůru. V případě, že hrozí riziko zapadnutí olova mezi kameny apod., použijeme trhací prvek, který má výrazně nižší pevnost než kmenová šňůra a v případě vázky přijdeme pouze o zátěž (olovo či menší kámen). Pokud máme možnost zavážky a potřebujeme stabilní kotvení, používám nejraději kámen o hmotnosti 2-5 kg na trhacím vlasci o nosnosti 5-10 kg. Pro olova a „nahazovací“ menší kameny používám trhací vlasec o nosnosti vyšší, tj. 10-20 kg, aby nepraskl při náhozu, ale až při cíleném trhání.

Splávek s obyčejným olovem
Splávek s menším kamenem k nahazování
Splávek s kamenem o hmotnosti 3 kg na trhačce

Způsoby lovu

Existují dvě základní varianty: 1. Kotvený podvodní splávek kmenový a 2. kotvený podvodní splávek páternosterový

Kotvený podvodní splávek kmenový

Splávek je v tomto případě umístněn téměř na rybě, resp. cca 5 cm od ní. Nástražní ryba je splávkem nadnášena do nastavené hloubky (výšky nade dnem) a vzhledem k umístnění splávku „na rybu“ nemůže téměř dojít k zamotání sestavy, navíc je nástražní ryba splávkem drážděna a více se pohybuje. Prut při této metodě dáváme buď do stojanu se špičkou kolmo vzhůru (podobně jako při bójkované) nebo ho pokládáme do vidliček či stojanu tak, aby špička směřovala do vody či šikmo na vodu.

Postavení prutu závisí na typu použité montáže. Použijeme-li olovo či menší kamen, nastavíme naviják „do jízdy“ a prut dáme do vidliček, třeba i opatřených hlásičem. Záběr se většinou projeví jako jízda a okamžitě zasekáváme. V případě, že je možné zavážení a na kotvení použijeme kámen o nosnosti 2-4 kg, postavíme prut do stojanu. Brzdu navijáku utáhneme na zásek a zdolávání, vypneme „natvrdo“ a lovíme podobně jako na bójku s rolničkou a chemickým světýlkem na špičce prutu. Záběr se nejčastěji projeví jako ostré cinknutí a buď se prut narovná, nebo ohne. Trhací vlasec na zátěži většinou povolí při samotném záběru a poslouží k částečnému zaseknutí, nebo praská v okamžiku záseku.

Kolmé postavení prutu
Rolnička a chemické světýlko na špičce prutu
Šikmé postavení prutu

V případě, že chceme dostat nástražní rybu výše nad dno, nastavíme si hloubku (výšku) pomocí zarážky do ztraceného uzlu (např. staré chemické světýlko, sirka apod.). Vždy bychom měli při nastavování hloubky brát v potaz intenzitu proudu. Při vzdálenosti zarážky 100 cm od splávku a pomalém proudění se bude ryba pohybovat asi 40-80 cm nade dnem.

Kotvený podvodní splávek páternosterový

Prut může být podle typu zátěže stejně jako v předešlém případě položen jak do vidliček, tak i postaven do stojanu. Postup při lovu je rovněž obdobný. Zásadní rozdíl je však v nastavování hloubky, ve které má být nastražena ryba a v nosnosti splávku. Po nahození či zavezení sestavy do lovného místa povolíme šňůru až tehdy, když se splávek objeví na hladině.

Nyní šňůru opatrně vypneme a v okamžiku, kdy se splávek začne navíjením šňůry potápět, navineme tolik šňůry, o kolik chceme rybu dostat pod hladinu. Zde si můžeme vypomoci ručkováním po 50 cm. Jako v předešlém případě musíme brát ohled na intenzitu proudu (netýká se stojaté vody). Splávky v tomto případě nepoužíváme typické podvodní, spíše je volíme tak, aby byla jejich nosnost nejméně 50-100 g, v případě zavážky a kotvení kamenem o hmotnosti 2-5 kg klidně použijeme splávek o nosnosti až 300-500 g.

Nástražní ryby

Osobně při lovu s podvodním splávkem nejraději používám cejnky, plotice či tlouště v délce do 30 cm. Vhodnou nástrahou může však být i lín, okoun a další obvyklé druhy ryb. Osobní zkušenosti s nastražením kapra či karase na podvodní splávek sice nemám, ale myslím si, že tito „divoši“ moc vhodní nebudou, často se do této jinak poměrně bezproblémové montáže zamotají.

Nahazování

V případě, že máme k dispozici loď a předpisy to umožňují, doporučuji vždy zavážku. Do vody nejdříve vhazujeme zátěž. Jakmile dosáhne dna, spouštíme rybu. Na řekách ji do vody dáváme několik metrů po proudu, na stojácích několik metrů jakýmkoliv směrem od zátěže. Nahazujeme-li ze břehu do vzdálenosti asi 15-20 m, poradíme si vcelku snadno.

Výroba návazce

Potřebným materiálem pro výrobu návazce je návazcová šňůra o nosnosti nejlépe 100 kg, háčky (velikost 2/0-5/0 – podle nástražních ryb), bužírka (proti zamotání) o průměru 2 mm a podvodní splávek 20-60 g.

Pro lov s podvodním splávkem je možné použít nejrůznější kombinace jednoháčků a trojháčků (např. jednoháček s trojháčkem, dva jednoháčky, dva trojháčky, tři trojháčky apod.).

Vím, často panuje obava z motání při použití více trojháčků… Osobně však nejčastěji používám montáž dvou nebo tří trojháčků a vězte, že pokud budete mít sestavu udělanou správně a nástražní rybu upevněnou odpovídajícím způsobem, problémy s motáním budete mít zcela minimální, obdobně jako při bójkované.

Způsoby nastražování ryb

Pro nastražení ryby používáme v zásadě dva způsoby. Liší se hlavně v tom, kde má ryba „nosný“ hák. Nosným hákem rozumíme ten hák, který je nejblíže ke splávku. Na málo proudných vodách rybu nastražujeme tak, aby směřovala hlavou směrem od splávku. Hák tedy umísťujeme zpravidla do svalu řitní ploutve nebo mezi hřbetní a ocasní ploutví. Pokud lovíme na proudné vodě, musíme rybu nastražit naopak tak, aby stála hlavou proti proudu. To znamená, že ji nastražujeme za hlavu – nejčastěji tzv. „za hubu“. Další háky umísťujeme podle typu použité montáže standardním způsobem. Kdybychom rybu v daných podmínkách na montáž dali obráceně, velmi by se na stojáku zvýšila pravděpodobnost zamotání a na proudné vodě by nám zase ryba za splávkem rotovala jako vrtule lodního motoru. Ani jedna ze zmíněných chybných variant by nám mnoho sumců a hezkých soubojů nepřinesla, na to vezměte jed.

Nastražení „za hubu“ do proudu
Nastražení „za prdelku“ do malého proudu či na stoják

Na závěr bych vám rád popřál mnoho hezky strávených chvil u vody a současně vás žádám, abyste se naučili uloveným rybám dávat svobodu. Jen tak se budou adrenalinové okamžiky vracet a sv. Petr k vám bude štědrý.

Napsat komentář