Fotografie
Jaroslav vložil recept Makrela na klac...
před 2 hod
Fotografie
Jaroslav okomentoval Matjesy ze slad...
před 2 hod
Fotografie
Jaroslav přidal úlovek Kapr obecný...
před 4 hod
Fotografie
martimo@email.cz přidal úlovek Kapr obecný...
před 4 hod
Fotografie
martimo@email.cz přidal úlovek Amur bílý...
před 4 hod

Šupinatý lišák aneb boleni včera a dnes (1)

strunc 19. srpna 2020 0 komentářů

Šupiny

Stříbrné torpédo rozřízlo hladinu, voda stříká do všech stran a než si stihnu cokoliv uvědomit, ucítím silnou ránu do prutu. Zabral bolen. Bitva začíná.

Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová

Na lov vychytralých dravců jsem se soustředil až v posledních letech. Jako malý kluk jsem o bolenech četl povídku Oty Pavla. Od té chvíle jsem toužil nějakého ulovit, jenže nebylo kde. Bolen patřil k opravdu vzácným rybám. Poprvé mi zkřížil cestu začátkem 70. let.

REKLAMA

O prázdninách jsme vyrazili s rodiči na Oravu pod stan. Rybářské nádobíčko jsem měl pochopitelně s sebou a každý den proháněl okouny v blízké zátoce. Na žížalu brali jako zběsilí a já byl z pichlavých krasavců nadšený, protože v obecním rybníku takové ryby nežily.

Oravská zátoka byla ukrytá mezi stromy a přístupná jen z jednoho místa uprostřed. K večeru se v jejím ústí objevila obrovská ryba. Plula těsně pod hladinou přímo ke mně. V čisté vodě byl velmi dobře vidět každý detail. Temný hřbet a stříbrné boky jsou jasným poznávacím znakem jediného dravce z čeledi kaprovitých.

REKLAMA

Je to bolen dravý!

Úzká hřbetní ploutev občas prořízla hladinu, vypadala jako periskop plující ponorky. Stál jsem přikrčený u stromu a bez dechu sledoval nevšední podívanou. Krasavec měřil odhadem sedmdesát čísel, což byla na tu dobu slušná míra.

Plul elegantně pomalým tempem a v asi dvoumetrové vzdálenosti kopíroval břeh. Okem těkal do všech stran a sledoval dění ve vodě i nad hladinou. Určitě mě viděl, ale nedal na sobě nic znát. Projel kolem splávku a pokračoval dál. Nezmohl jsem se vůbec na nic a jen stál v němém úžasu. Úplně mě uhranul. Stříbrný krasavec zatím doplul na konec zátoky, ladným obloukem se otočil a vyrazil na zpáteční cestu.

Musí být můj

To už jsem se probudil ze šoku a rychle začal jednat. Snížil jsem hloubku na minimum a v největší tichosti nahodil do předpokládané trasy návratu. Bolen se vracel při druhém břehu. Zátoka nebyla naštěstí příliš široká a nebyl problém nalíčit na správném místě. Po chvilce se přiblížil k nabídnuté rousnici.

Se zatajeným dechem čekám, co bude následovat. Těsně před nástrahou přestal hýbat ocasní ploutví a k žížale doplul vlastní setrvačností. Vypadalo to, že přemýšlí, jestli má zaútočit. Sledoval jsem jeho bystré oko a najednou se mi zdálo, že na mě kouká. Jako by mi chtěl naznačit, že nemám žádnou šanci. V pomalém tempu kořist minul, pak znovu zabral ploutví a zmizel na volné vodě.

Bolen mně učaroval

Od té chvíle jsem už na nic jiného nemyslel. Nechodil jsem na houby, ani nehrál s kluky fotbal. Všechen čas patřil jenom stříbrnému tulákovi, který navštěvoval zátoku v pravidelných intervalech. Všechny nabídnuté laskominy však ignoroval. Zkoušel jsem rohlíky, vařená kolínka, rybičky a dokonce i koníky, housenky a další hmyzí žoužel. Každou léčku však odhalil. Někdy to vypadalo, že konečně zabere. Několikrát se k nástraze i vrátil, ale na poslední chvíli od útoku upustil.

Zpočátku jsem myslel, že mě vidí a proto nebere. Vyhlížel jsem ho proto na okraji zátoky. Když se blížil, rychle jsem doběhl v předstihu na místo, nahodil a schoval se do křoví. Šupinatý lišák se ošálit nenechal. Silný vlasec a masivní háčky, které se tenkrát běžně používaly, byly zcela určitě příčinou mojí prohry.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled