Tajemství tilapie nilské

Host z Afriky uvázl na našem háčku pouze pomyslně. Tilapie nilská coby teplomilný druh nemá šanci v našich podmínkách přežít. Vyskytuje se pouze v umělých chovech. Přesto čas od času nějakému šťastlivci tilapie zabere.

text: Zdeněk Hofman

Zejména v minulosti se objevovaly zprávy o nevšedním úlovku v časopise Rybářství nebo dokonce v televizních zprávách. Jednalo se vždy o jedince, kteří se do sportovního revíru dostali nedopatřením. Někdy je vypustili nezodpovědní chovatelé nebo z umělého chovu prostě utekli.

Historie

Do naší republiky byla tilapie nilská dovezena v roce 1985 ze Súdánu. První exempláře absolvovaly dvouletou karanténu v akváriích státního rybářství České Budějovice. Po ujištění, že ryby nemají žádné choroby a škůdce, byl umožněn chov pro tržní účely, kterého se se ujalo Státní rybářství Tisová. Obchodní pojmenování v 80. letech bylo pstruh nilský. Tento název byl zřejmě srozumitelnějším prodejním lákadlem.

K chovu teplomilných tilapií využívali v rybářství oteplených odpadních vod z blízké tepelné elektrárny. Ryby nejsou nijak zvlášť náročné na kvalitu vody. Nevadí jim ani organické znečištění vody a snesou i nedostatek kyslíku. Hlavním faktorem pro úspěšný chov je teplota vody 20–28 °C. Při teplotě vody 17 °C přestávají přijímat potravu a jsou náchylné k onemocnění. Při nižších teplotách hynou. Ke krmení bylo používáno krmných granulí pro odchov pstruhů.

Tilapie jsou původně rostlinožravé ryby, takže bez problému konzumovaly sekané kopřivy, sušenou vojtěšku a odstraňovaly řasové nárůsty ze stěn bazénů. Tržní velikost tilapií je 30–35 cm s hmotností okolo 0,30 kg. Této velikosti dosáhly ryby za sedm až osm měsíců. V roce 1988 dodalo státní rybářství na trh deset tun těchto ryb. Jedinou perspektivou pro sportovní rybáře byla myšlenka vysazování tilapií v květnu do rybníků za předpokladu, že se do září vychytají. Tato myšlenka se však v praxi neujala.

Současnost

Popularita tilapií, nastartovaná v 80. letech začala postupně upadat, i když jejich maso má výbornou chuť. Připomíná zčásti pstruží a zčásti okouní maso bez drobných mezisvalových kůstek.

Tilapie nilská zvaná též tlamoun či okounovec nilský, se nakonec svého comebacku dočkala. Na její lov jsem stejně jako v případě sumečka afrického vyrazil do prodejny ryb na metru Háje v Praze. Majitel rybárny Petr Křtěn mi půjčil podběrák a po zalovení v kádi se v síti mrskalo hned několik krásných exemplářů.

Aquaponický chov

Do prodejny ryb přicestovaly tilapie z Rybí zahrady u Lážovic. Byly zrozené z aquaponické vody, což je symbióza chovu ryb s pěstováním rostlin v jednom systému. Rostliny čistí vodu pro ryby a ty jim na oplátku dodávají živiny. Celé soužití rostlin a ryb funguje jednoduše a přirozeně. Voda obohacená o rybí „hnojivo“ se čerpá od ryb nahoru a zalévá rostliny. Jejich kořenový systém vodu vyčistí a odstraní z ní všechny škodlivé látky. Čistá voda se vrací zpět k rybám. Voda neustále cirkuluje a tvoří uzavřený ekosystém.

Tilapie na talíři

Chov tilapií je v současnosti rozšířený téměř po celém světě. Reklama hlásá, že k největším výhodám patří především nízká náročnost druhu, rychlý růst, rezistence vůči nemocem, dobrá reprodukce, nenáročnost na potravu a vynikající kvalita masa bez kostí. Tržní velikosti 0,25 kg dosáhne do jednoho roku.

Vyzkoušeli jsme jeden z mnoha receptů a musím říct, že maso je opravdu chutné, nejvíc připomíná okouna. Okouní maso je u nás opovažováno za nejlepší a předčí i candáta. Jedinou vadou na kráse je velikost ryby. U okouna i tilapie je ideálních alespoň pětatřicet centimetrů.