Lipan podhorní (Thymallus thymallus) je jeden z nejkrásnějších zástupců lososotvarých ryb našich volných vod. Je extrémně oblíbeným druhem sportovního rybolovu a o jeho kvalitě masa kolují téměř legendy. Přesto na mnoha lokalitách zcela vymizel a ani snahy o jeho tzv. repatriaci jsou bez jakýchkoliv výsledků. Vysvětlení smutného faktu je ovšem prosté.

Text: JS foto: archiv školy

Náš jediný zástupce lipanovitých ryb vyžaduje velmi kvalitní životní prostředí. Vyhledává pouze výše položené toky s velmi čistou a chladnou vodou. Dále je náchylný na množství rozpuštěného kyslíku ve vodě, které by mělo dosahovat procentuální nasycenosti i přes 100 %.

Jakýkoliv z těchto zmiňovaných faktorů je limitující a může být při nedostatku pro lipana podhorního smrtelný. Tyto konkrétní požadavky na kvalitu vody dokonce vedly až k pojmenování lipanového rybího pásma.

Překážky

Dalším problémem jsou i regulace vodních toků a příčné bariéry. Jde o nejrůznější úpravy, stavby a přestavby vodních toků. Tyto zásahy ryby přímo ovlivňují a mění jejich životní prostředí. Například dochází ke změně reliéfu břehových partií, oteplování vody, zmírnění proudu, ztráty úkrytů, nedostatek vegetace, snížení obsahu kyslíku a usazování sedimentu.

S regulací vodního toku je navíc i spojena omezená nebo znemožněná možnost migrace. Lipan však vyžaduje nepřerušovanou migraci i v rozsahu několika kilometrů. Opět všechny tyto faktory lipana podhorního přímo limitují a mohou vést až k jeho vymizení.

Zřejmě nejhorším faktorem úbytku lipana je však na některých lokalitách nadměrný výskyt rybožravých predátorů. Převážně jde o kormorána velkého a norka amerického. Těmto predátorům se přisuzuje až 100% úbytek lipana podhorního v lokalitách s potvrzeným výskytem těchto predátorů. Tento fakt je například prokázán na částech řeky Blanice, kam je lipan pravidelně vysazován a monitorován.

Spojení výše zmiňovaných faktů je velmi závažné a lipana podhorního v našich volných vodách zabíjí. Proto už bylo založeno několik záchranných chovů, které populace lipana cíleně podporují. Drží například generační hejna, produkují potomstvo, lipana odchovávají a vysazují do předem zvolených toků. Vždy by se mělo však jednat o toky, kde byl tento druh historicky zaznamenáván.

Umělý výtěr

Umělý výtěr není u lipanů snadný. Například jiker je mnohdy jen velmi malé množství. Průměrná jikernačka uvolňuje kolem 2000 jiker a pro obnovu populace je tak třeba více kusů generačních ryb. Jikry navíc patří k velmi citlivým na otřesy nebo jakékoliv výkyvy v kvalitě vody. Navíc samotný stres při umělém výtěru je pro některé generační ryby náročný a může vést až k rapidnímu zhoršení zdravotního stavu.

Bohužel, lipan je tak celkově velmi choulostivým druhem a jeho chov se dá považovat za složitý a v některých méně vhodných lokalitách dokonce až za nemožný. Náročnost však není pouze z ohledu požadavků ryb, ale záchranné chovy vyžadují i poměrně vysokou finanční náročnost, jež není zanedbatelným faktorem.

Navíc pokud takto složitě získané ryby znovu vysazujeme do toků, které se vzhledem k nejrůznějším zásahům pro jeho chov již nehodí, tito jedinci opět nemají prakticky žádnou šanci na přežití.

Snažme se lipana podhorního podporovat správnými způsoby. Neničme toky, nezatěžujme vodu a tento druh podporujme tam, kde opravdu může žít. Jedná se přece o jednu z našich nejkrásnějších ryb, která nám ještě zbyla. Vraťme jí její životní prostředí a z minulých chyb se poučme.

Napsat komentář