Konečně je pátek, konec pracovní doby. Zabaleno máme všichni od včerejška. Tak rychle tu hromadu bagáže naskládat do auta a hurá na candáty. Vítá nás naprosto stejné počasí, jako minulou neděli, když jsme odjížděli domů. Pršel sníh.

Text: Jan Pánek, foto: autor

K mlýnu, kde budeme do neděle bydlet, přijíždíme chvíli před čtvrtou. Takže místo vybalování a zabydlování si každý rychle vytáhneme jeden prut a mažeme na hráz. Cílová ryba? Candát! Proto si nikdo nebere tvrdé štikové pruty se šňůrkou, ale delší a o poznání měkčí proutky s vlascem a většinou s dropshotovou montáží.

večer

Hodláme chytat na zde osvědčené, velké smačky. Vítr žene mokrý sníh přímo proti nám. Je to nepříjemné, ale vítr určitě k hrázi nafouká i rybičky. A to je naopak dobře. Motor auta ještě nestačil vychladnout a na břehu už stojí pět rybářů se zvednutým prutem v pravé ruce a s povytaženým vlascem v levé. Jemné pohyby zima automaticky vykonává za nás. Cítím jemné cuknutí mezi prsty, zasekávám a ryba je tam.

Na břeh se na chvilku podíval slušný okoun. Další záběry jsou velice opatrné, nerozhodné. Nebudu to napínat, první večer jsme chytili jen pár okounků. Jdeme bydlet a připravit se na ráno.

Zlatý úsvit

Ještě v naprosté tmě máme první záběry. Ale ryby snad 12cm smačky tahají jen za ocásky, protože se nám je nedaří zaseknout. Asi okouni… Už po několikáté cítím v prstech slabé škubnutí. Tentokrát se nenechám vyprovokovat, pustím vlasec a přiseknu až s malým prodlením. Konečně je na druhém konci ryba.

Žádný dramatický souboj se nekoná, spíše jen běžné navíjení. Za chvíli je v podběráku první candátek, má lehce přes padesát čísel. Ale moje „sláva“ netrvá dlouho. Ještě dřív, než ho stačím odháčkovat, volá Lukáš: „Mám něco většího!“

candát na přívlač

Bereme podběrák, podložku, foťák a běžíme k němu. Tak tenhle candát už je jiná klasa! Míra ukazuje 89 cm. Krásná, vysoká ryba, odhadem váží kolem 6 kg.  V tu chvíli se nad lesem zpoza mraků dere ven sluníčko. Začíná krátký, ale krásný candátí úsvit.

velká štika

Během půl hodiny jich vytáhneme šest. Žádný už sice není tak velký jako Lukášův, ale jsou to pěkné, zdravé ryby v délce kolem 60 cm. Jak je zvykem, i tady zafungovalo pravidlo – hodina a dost. Jdeme se tedy konečně nasnídat a až do večera budeme dráždit letargické štiky na velká kopyta. Musím přiznat, že se moc nedaly…

Bitva může pokračovat

Večer brali zase jenom okouni, uhnali jsme jen jedinou slušnou štiku. Všichni jsme tak zmrzlí a utahaní, že stačí jediná zmínka o roztopeném krbu a rázem se balíme. Zítra je přece taky den.

led

Rybář míní, ale počasí mění. Ráno se díváme na nejhorší noční můru zimního příznivce přívlače. Kolem hráze a pravého břehu se objevil led o síle půl centimetru, který zasahuje až do vzdálenosti deseti metrů. Je naprosté bezvětří, které vydrží. Zahážeme si jen na několika málo přístupných místech.

Staré české pořekadlo praví, že všechno zlé je pro něco dobré. Zase se jednou potvrdilo, jak byli naši předci moudří a prozíraví. Z candátí výpravy se sice opět stává štiková, ale mezi námi není nikdo, kdo by se proto byť jen trochu zlobil…

Napsat komentář