Nejen lidé, ale i věci mají své osudy. Škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se vracet do minulosti. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.

Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová

Tento díl je tak trochu aprílový, přesto však mapuje historii rybářského sportu.  Vlastnoručně vyráběné rybářské vybavení býval často jediným řešením v mizerně zásobovaném socialistickém trhu.

Vybrané vláčecí nástrahy na prvních dvou fotografiích jsou hodně originální a je škoda, že nemohou prozradit, zda někdy přinesly svému stvořiteli štěstí. Třpytky na třetí fotografii jsou naopak moje vlastní.

Jako polotovar je nechal vyrobit pan Dušek a společně jsme je pak dobarvovali. Zřejmě byl v tu dobu i nedostatek barev, protože naše paleta čítala pouze černou, červenou a bílou.

Bylo mi asi čtrnáct a na červenočernou plandavku (vpravo dole) zabrala jedna z mých prvních štik. Ukázka čihátek a splávků je opět hodně kuriózní.

Splávky jsme jako kluci vyráběli nejčastěji z husích brků, navlečených na nastříhaných kroužcích bužírky. Nejrychleji vyrobené čihátko, kterému nikdo neřekl jinak než policajt, bylo vyrobené ze silnějšího drátu, potaženého bužírkou. Pomocí kombinaček se kousek drátu z bužírky vytáhl, stočil do kruhu a zastrčil do druhého konce.

Samostatnou kapitolu domácích výrobků tvoří vidličky pod prut. V dávných časech měl málokdo kupované v obchodě. Někomu sloužily obyčejné, z ohnutého drátu. Zruční kutilové vlastnili nerezové skvosty, které šly pomocí šroubků nastavit do libovolné polohy. O těchto pokladech si ale povíme někdy příště.

Napsat komentář