Ježdík dunajský

Poznávací znaky

• Tělo je zavalité, poměrně vysoké, z boků zploštělé.
• Výška tvoří 28–35 % délky těla (u ježdíka obecného je to 24–27 %).
• Hřbetní linie za hlavou postupuje strmě nahoru, u větších exemplářů vytváří téměř hrb.
• Ústa jsou malá, polospodní, nesahají po svislici od předního okraje oka (ježdík obecný má ústa spíše koncová sahající téměř k přednímu okraji oka).
• Na skřelové kosti má dva dozadu směřující trny (ježdík obecný jeden).
• Okraj zadní části hřbetní ploutve je téměř kolmý na ocasní násadec (u ježdíka obecného je šikmý k ocasnímu násadci).
• Hřbet je tmavě olivově zelený až šedozelený, boky těla hnědavé s nepravidelnými skvrnami různé velikosti, seskupenými do 4–6 příčných pruhů.
• Šupiny jsou lemované drobnými šedohnědými skvrnami.
• Hřbetní, ocasní a řitní ploutve jsou skvrnité.
• Břicho je pigmentované drobnými světle hnědými skvrnami.

• Podobný ježdík obecný má relativně nižší tělo. Na skřelové kosti má jeden dozadu směřující trn (ježdík dunajský má tyto trny dva). Ústa má ježdík obecný koncová.
• Ježdík žlutý je štíhlejší a s výraznými podélnými pruhy na bocích.
• Okoun říční má úplně rozdělenou hřbetní ploutev.

Ježdík obecný
okounovití

Ježdík žlutý
okounovití

Okoun říční
okounovití

Je to reofilní druh, který obývá velké řeky a jejich průtočná ramena.

V Dunaji jej často nacházíme mezi kameny hrází omývanými říčním proudem.

Těžištěm jeho rozšíření je Dunaj od delty až po Bavorsko, žije ale i v povodí Dněpru na Ukrajině a v Bělorusku.

Kromě hlavního toku Dunaje osídlil ježdík dunajský i některé přítoky, včetně řeky Moravy.

Proti proudu Moravy pronikl až do Dyje a jejího přítoku Kyjovky.

Od roku 1997 se ježdík dunajský v dolním toku Dyje a Moravy objevuje pravidelně.

V květnu 1998 bylo v toku Kyjovky zastiženo třecí hejno tohoto druhu.

Až do 70. let minulého století jsme v tehdejším Československu rozlišovali pouze ježdíka obecného a jeho štíhlejšího příbuzného ježdíka žlutého. Velkým překvapením pak byl objev nového druhu ježdíka v povodí Dunaje. Nově popsaný druh (Gymnocephalus baloni) pojmenovali v roce 1974 bratislavští ichtyologové Juraj Holčík a Karol Hensel na počest dalšího československého ichtyologa, Eugena Balona.

Je to bentofág, který se živí korýši, larvami a kuklami pakomárů, chrostíky, pijavkami a máloštětinatci.

Klade jikry pouze na volný štěrkový substrát.

Tření bylo pozorováno od poloviny do konce dubna (ve stejné době jako ježdík obecný) při teplotách vody 8–20 °C.

Není objektem sportovního rybolovu.