Dravé ryby se nejčastěji krmí ráno a večer. S přicházející zimou se tato perioda posouvá částečně i do dne. Přesto se občas stane, že sedíte na místě, kde dravci určitě jsou, ale nemáte jediný záběr. Nezbývá než si alespoň užít pobyt u vody a příště doufat ve víc štěstí.

Text: Miroslav Pejčoch, foto: autor

Lov dravých ryb sice začíná již od června, ale rybáři znalí tohoto způsobu lovu se těší na první mrazíky, aby mohli zahájit atraktivní lov štik a candátů na rybičku.

O tom, že Lužnice v Táboře naskýtá bohaté možnosti úlovku, se přesvědčil Pavel Hloupý z Čelkovic. Chytil totiž na české poměry trofejní štiku. V lokalitě pod Švehlovým mostem mu minulý týden zabral 104 cm dlouhý kapitální kus, který vážil 8,5 kg.

„Dravou rybu je nutné vysedět. U řeky jsem byl každý den, ale bez záběru. Frustrující pro mě bylo, když můj kamarád z vody vytáhl slušnou štiku a moje manželka chytila pěkného candáta a já stále nic. Ale jak je vidět, svatý Petr trpělivost odmění a já se dočkal na Lužnici své největší štiky,“ podělil se o svůj zážitek čtenář Rybářství Pavel.

Relativní čas

„Už při záseku jsem věděl, že se jedná o veliký úlovek, a tak jsem cítil chvění v rukách, když jsem štiku zdolával. Bál jsem se, abych jí neutrhl, byl jsem proto velice opatrný a soustředěný, aby vše dobře dopadlo. Jak dlouho jsem jí tahal z vody nevím, v těchto chvílích čas běží skutečně relativně,“ dodal šťastný lovec.

Mezi rybáři jsou dva názorové proudy, co s úlovkem. Část preferuje chyť a pust a ryby domů nenosí, druzí si na nich rádi pochutnají.

„Já umím, pokud to má smysl, i mírovou rybu do řeky vrátit, ale většinou ji s manželkou sníme. Štika má na mě poněkud suché maso, mám radši sumce, ale v tomto případě se přemohu. Aby nebyla suchá, tak ji upečeme podle receptu mého táty v troubě na zelenině,“ vysvětlil osud svého úlovku Pavel Hloupý.

Napsat komentář