Lov na umělou mušku není do zakalené vody vhodný. Jenže když máte v autě jen jeden prut a krabičku mušek, přeci se neotočíte a nepojedete domů…

Text: David Štrunc, foto: autor

Po příjezdu k Berounce mám pocit, že někdo vyměnil vodu za kávu s mlékem. Ptáte se, jaká je v takovém zákalu viditelnost? Tak jeden až dva centimetry. Nedá se nic dělat. Budu doufat, že moje mušky projedou nějaké rybě přímo před tlamou.

Navazuji svou obvyklou sestavu tří mušek. Dole zatížení nymfa, o které jsme mluvili minule, nad ní malá černá lurka a úplně nahoře výrazná nymfička.

Brodím do podjezí a začínám prohazovat nejproudnější úsek. Po chvíli vidím ryby, já jsem však stále bez kontaktu. V půlce jezu potkávám mnoho ryb, které vypadají, jako by sbíraly něco z hladiny. Převazuji na suchou a zkouším své štěstí dál. Mála muška, velká muška, černá, zelená, bílá… nic!

Poslední možnost

Málokdy se mi stává, že bych probral všechny své krabičky, ale dnes takový den přichází. Scházím po ostrůvcích na místo, kde se proud pomalu mění na tišinu. Je tu jen pár centimetrů vody. Převazuji na mokrou mušku. Konkrétně trochu upravenou březnovku. Prochytávám všechna možná místa. Daleko i blízko. A pak to konečně přijde!

Při pomalém stahování mi něco koplo do šňůry a rychle vystřelilo proti proudu. V zakalené vodě nemá smysl používat slabé vlasce, ryba stejně téměř nevidí. Koncový návazec má 0,18 milimetrů, proto nemám problém rybu ubrzdit. Po chvilce už mi v podběráku skáče ostroretka. Pár rychlých fotek a mizí v hnědé vodě.

Tento druh pro mě byl do letoška vzácností. Ano, jednu nebo dvě do roka jsem ulovil, ale letos se mi daří a mám jich na mušku desítky. Zajímavé je, že většinu jsem chytil na mokrou mušku.

Snad to nebyla první a poslední ryba, říkám si a sbírám věci z focení, podběrák si připínám zpět na záda a jdu si stoupnout na původní místo. Šňůru vyházím až do půlky řeky, kde ji jemně položím na hladinu a nechám plynou s vodou. Po chvilce jen přehodím „pytel“, který se na ní udělal. Šňůra z ničeho nic ztěžkne. Zasekávám a mám další rybu! Nemůžu uvěřit, že hned na první hod po té minulé.

Tentokrát je to krásný tloušť, i když trochu potlučený. Kdo ví, co už tady zažil. Po pár fotkách ho také pouštím.

Ještě chvíli bičuji vodu, ale moje štěstí už je vyčerpáno. Nevadí, jsem rád, že jsem našel mušku, kterou ryby braly i v takto zakalené vodě. A jak se ukazuje, mokrá moucha ještě nepatří do starého železa a někdy je dokonce účinnější než nymfa!