Znáte nějakou malou, ale hlubší údolní nádrž? „Malou“ myslím takovou nádrž, do jejíhož koryta dohodíte svým feederovým náčiním. Pokud ano, pojďme si opatřit letošního vánočního kapříka „svépomocí“!
text: Jiří Ryšánek
Prosincové šupináče či lysce škádlím nejraději za pomoci feederového prutu; na opravdu malých nádržích nám pak neocenitelné služby prokáže wincklepicker (raději třímetrový než kratší). Z feederových špiček vybírám tu nejjemnější. S přibývajícím šerem ji opatřím chemickým světýlkem. Na navijáku mám vlasec o průměru 0,16 mm, pro lepší pocit lze konec udice zjemnit návazcem o síle 0,14 mm.
Z feederových montáží mám nejraději, nejen v zimě, nýbrž celoročně, obyčejný páternoster. Podle mých zkušeností je mnohem citlivější než montáž průběžná – a o citlivost udice nám na zimní nádrži půjde především, neboť záběry prosincových kaprů jsou někdy sotva znatelné.
(Pod)večer moudřejší rána
Jeden z mnoha rybářských předsudků tvrdí, že v zimě ryby berou pouze kolem poledního. Osobně však mám zkušenost poněkud jinou – v prosinci nejvíce ryb nachytám v posledních dvou hodinách před setměním. Není proto třeba, abychom na břehu „klepali kosu“ už od božího rána. K vodě stačí přijít až po dobrém adventním obědě.
Hlavně žádný spěch – ten je v zimě opravdu špatným rádcem! Ani v prosinci nedocházíme až těsně k vodě. Vím, o pár řádků výše jsem vás začal připravovat na chytání v korytě nádrže, tedy v uctivé vzdálenosti od břehu; nikde však není psáno, že právě tam ryby v danou chvíli budou opravdu stát.
Převládá-li v prosinci teplé, podmračené počasí s větry jižních a západních směrů, často můžeme ryby (hlavně odpoledne) pozorovat na úplných mělčinách u břehu. Proto pozor na vysokou siluetu a těžký krok, bouchání stoličkou či podběrákem o břeh! Stejně jako v ostatních ročních obdobích se tiše posaďte alespoň na délku prutu od břehu a prohlédněte si vodu. Hledejte jakýkoli náznak rybí aktivity…
Tam, kde svou přítomnost prozradí drobné rybky, budou dozajista stát, byť o pár vodních pater níž, i kapři. Ve dnech, kdy se ryby „stydí“ a hladina jako zrcadlo nedává jejich stanoviště ani tušit, se vydáme co nejblíže k hrázi. Pozor jen na cedule vymezující ochranné pásmo se zákazem rybolovu!
Udice, co chytá i v zimě
Kratší konec feederového páternosteru opatříme drobným otevřeným krmítkem, jehož gramáž přizpůsobíme hloubce prochytávané vody. Feederovou špičku budeme muset přes zátěž náležitě vypnout, jinak prostě záběr nezaregistrujeme. Hmotnost krmítka je dobré vyzkoušet ještě předtím, než na delší konec páternosteru přivážeme háček. Ten by měl být malý a jemný.
Osobně nejraději používám oblé háčky z tenkého zlatavého drátku. Na ně nastražuji malé kostičky pařené housky – žádná jiná nástraha se mi v zimě neosvědčila více. Do krmítka lehce namáčkneme kvalitní, s citem navlhčenou směs na stojatou vodu – nejlépe nějaký zimní speciál.
Můj tajný tip na prosinec: ploticové krmení s čokoládovou příchutí… Pak už jen opatrně nahodíme, odložíme prut do vidličky špičkou vzhůru, napneme vlasec tak, aby se feederová špička prohnula do mírného oblouku – a čekáme na záběr.
Nepřichází-li do 15 až 30 minut, nahodíme znovu. Na rozdíl od teplých měsíců však nelpíme na nahazování do téhož míst. Naopak prospěje, prohledáme-li krmítkovou udicí větší rozlohu dna.
Diskuze k článku (0)