Text: Jozef Májsky, foto: autor
Nikoho nepřekvapí, že původ slova korál je třeba hledat v antice. Staří Řekové nazývali tvrdé červené úlomky těchto zvláštních organizmů moře, které považovali za rostliny, „koralion“. Protože je lovili až z hloubky kolem 20 m pomocí speciálního háku přezdívaného „korax“, název této přírodniny odvodili právě od něj.
Římané toto slovo převzali a pouze nepatrně pozměnili, takže získalo podobu „corallium“. No a ze středověké latiny byl už jenom krůček, možná přes německé „Koralle“, k českému slovu korál. Slavný přírodovědec Karl Linné použil jeho latinizovanou podobu při tvoření vědeckého názvosloví, a tak i dnes zoologové na celém světě vědí, že Corallium rubrum označuje pouze jeden druh korálu, korál červený.
Kromě tohoto nejznámějšího korálu žijí hlavně v teplých mořích stovky dalších druhů korálů, které už ale zoologové zařadili do jiných rodů. Ty ve svém názvu ve většině případů neobsahují slovo korál – „corallium“. Mohou to být koráli s typickou pevnou vápenitou vnější kostrou – větevníci, budující korálové útesy i atoly, dále pérovníci a rohovitky, jejichž kostra je zpevněná i bílkovinou gorgoninem (patří mezi ně kromě gorgonií i korál červený), ale i tzv. měkcí koráli s elastickým tělem.
To, že se korál červený stal v důsledku nadměrné exploatace hlavně ve Středomoří vzácným a ohroženým druhem uvedeným v Červeném seznamu Světového svazu ochrany přírody (IUCN), je už jiná, smutnější kapitola. Osobně si myslím, že kdybychom přestali své milované polovičky zdobit šperky z „pravého korálu“, jeho populacím by to určitě na mnoha místech jenom prospělo.
O korálu červeném
Podstatně jinak než u polypů, kteří útesy korálové budují, je utvořeno tělo polypů korkových. Zřetelně to lze pozorovat na korálu červeném (Corallium rubrum), který na skalách v hloubce 100-200 m v Středozemním moři tvoří stonky. Z těch tvoří se stromky, které dorůstají výše 30 cm.
Ve všech částech mají pevnou, červenou vápenitou osu, která je potažena podobně jako dřevo stromu měkčí, rovněž červenou vrstvou. V této „kůře“ korálového stromku (polypi korkoví!) sedí jednotlivá zvířátka, mající po osmi zoubkovaných ramenech. Podobají se něžným, sněhobílým kvítkům. Všechna jsou vzájemné spojena kanály, které prostupují kůru.
Pod mikroskopem je vidět, že jsou v kůře uložena vápnitá tělíska, která se podobají ostnitým vřeténkům. Z podobných, avšak úzce spolu spojených tělísek skládá se jako mramor tvrdá, leštění schopná osa, která se zpracovává v různé ozdobné předměty, zejména „korále“. Předtím se kůra odstraní kartáčem. Lov korálů, zvláště u Ionských ostrovů u Alžíru a Tunisu je velmi výnosný. Provádí se tak, že se kříž s břeven kameny obtížený a starými sítěmi ověšený po dně mořském vleče. Stromky korálové zaplétají se do ok sítí, ulamují se a s křížem bývají vytaženy.
Diskuze k článku (0)