Jaro už pozvolna ťuká na dveře a další rybářská sezona je tady. U vody bývá ještě trochu smutno, příroda ještě není tak pestrobarevná jako v létě, ale ryby začínají být při chuti. A to je nejdůležitější. Je třeba dostát závazkům, které jsme si při dlouhých zimních měsících sami stanovili… Vždyť to znáte…

Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Štěpničková, kresby: autor

Do konce roku chodím na ryby pravidelně. Pak voda zamrzne a kromě příležitostného lovu na dírkách nastane nucená pauza. Po několika dnech začínám být nervózní a tesklivé období si zpestřuji plánováním příštích výprav, kterých je nakonec tolik, že bych musel rybařit každý den. Čím více se jaro blíží, tím více se dostávám do časového presu.

První slunečný den je tady

Sestavuji udici, ruce se mi třesou trémou, jako bych vše zapomněl. Chtěl jsem, jako každý rok, přijít s něčím novým a zkušené ryby překvapit. Novinkami v oblasti náčiní jsou rybářské obchody přeplněné. Sledovat neustále rostoucí trend je ale téměř nemožné. Člověk by musel chodit do obchodů více než na ryby.

Nástrahy

Pro úspěšný lov je lepší být o krok před ostatními… Jenže – co zlepšovat? Jakou cestou se ubírat? Největší převrat v dějinách rybařiny způsobily určitě kuličky boilie, určené pro lov velkých kaprů.

Foukané nástrahy, včetně rohlíkových boilie, patří taky mezi úspěšné nástrahy. Společně s těmito produkty se vyvíjely i koncové montáže. S nástupem feederových prutů došlo k mnohonásobnému zjemnění celých sestav. Průměr kmenového vlasce se ztenčil z běžně používané síly 0,25 mm na 0,18 mm a méně. To je správný směr, který se v úlovcích určitě projeví.

Nejvíce předimenzovaná je velikost háčků

Rohlíkové boilie nastražené na obrovské kotvě vypadá jako zrnko máku na normálním háčku. Dokud byly velké háčky schované v kouli šrotu, nebyla jejich mohutnost takový problém. Záleželo jen na cítění rybáře, protože srkačky se používají velmi často při lovu násadových, tedy málo zkušených kaprů. A je jisté, že s velkým háčkem bývá taková zkušenost mnohem bolestivější.

Pokud používáme rohlíkové boilie či jinou nástrahou a háček není schovaný, bývá velikost háčku pro úspěšný lov velmi důležitá. Čerstvě vysazení kapři budou brát i tak, ale zkušená ryba se nástraze obloukem vyhne.

Nejhorší na celé montáži je skutečnost, že velké háky velmi krutě a někdy i natrvalo poškozují rybí čelisti. Na zdeformované tlamičky sotva mírových kapříků bývá smutný pohled . Někdy ani nemohou přijímat potravu. Přitom stačí tak málo a ryby nám budou brát dokonce mnohem víc.

Háčků všech velikostí a tvarů je dnes na trhu nepřeberné množství. Pryč jsou doby, kdy jediné háčky, které za něco stály (McKenzie), patřily k podpultovému zboží. Vhodná velikost háčku by neměla být větší než nastražená kulička. Zaseklé rybě menší háček dobře drží v tlamičce a po vyjmutí jí zůstane jen zanedbatelná ranka.

Je až neuvěřitelné, že vedle vyznavačů jemného chytání na feeder zůstala klasická položená tolik předimenzovaná. Pochopitelně tak nechytají všichni, ale častý jev to určitě je. Zejména při jarních lovech, kdy je voda ještě hodně čistá, berou ryby velmi opatrně. Záběry bývají jemné a nevýrazné. Mnozí rybáři odcházejí s prázdnou zcela zbytečně. Chytají sice v dobře zarybněném revíru, ale jemné záběry nepoznají.

Mezi nejpoužívanější jarní nástrahy patří bílí červi, vakuovaná kukuřice, žížaly a různé druhy foukaných kukuřic a rohlíkové boilie.

Pohled do minulosti

Novinek je na trhu dost, ale napadlo mě podívat se opačným směrem – do minulosti. Vždyť nástrahy a vnadidla, která chutnala rybám před mnoha desítkami let, budou fungovat určitě i dnes.

Prolistoval jsem několik starých knih a našel tyto údaje.

Jaroslav Tejčka v Rybářském sportu (1934) píše, že nejlepšími nástrahami jsou kromě žížal a červů také brambory, knedlíky, makarony, vařené jáhly s cukrem a konopné semínko. Dále nejrůznější těsta, např. chlebové, perníkové, škubánkové, sýrové s medem. Jako oblíbené vnadidlo uvádí rozmočené staré žemle, chleba, s přidáním vařené rýže, brambor, otrub, černé mouky a melasy.

Autoři Milan Pohunek a kolektiv v knize Sportovní rybářství (1974) uvádějí kromě již výše jmenovaných nástrah také kroupy, hrách a těstoviny. Vnadí zpravidla tím, na co chytá. Dále doporučují přidávat strouhanku, vařená nebo syrová semena slunečnice, řepky a konopí, anýzové esence, sladidla a další vonné a chuťové přísady.

Jaromír Říha v 1000+1 rada pro rybáře (1978) ještě doporučuje pšenici, sýry, kukuřici a napařenou housku.

Návrat do minulosti neodhalil nic převratného. Většina nástrah se vlastně používá dodnes. Napařenou housku vytlačily kuličky rohlíkového boilie a recepty na různá vnadidla zase hotové krmné směsi, které se jen rozmíchají s vodou.

Co tedy ještě zdokonalit?

Zbývá poslední důležitý článek. Tím je volba správného lovného místa. Všechny druhy ryb mají svoje trasy, kterými pravidelně putují za potravou. Kdo tyto cesty zná, má k rybám mnohem blíž. Nemusí tolik vnadit a čekat, až si ryby zakrmeného místa všimnou. Je třeba zkoušet i různé druhy nástrah. Zejména větší ryby bývají vychytralé a brzy poznají, že něco není v pořádku.

Při chytání na feeder dodnes používám vařená kolínka. Pro větší účinnost je barvím a obohacuji nejrůznějšími příchutěmi. Kromě klasické skořicové příchutě obaluji kolínka v rybí, krevní nebo „žížalové“ moučce.

Někdy použiji i pálivou papriku nebo česnek, což bylo v minulosti nesmyslné. Tehdy by mě všichni kolegové považovali za blázna. Kolínka jsou v kombinaci s živou nástrahou velkým konkurentem v místech, kde všichni chytají pouze na foukané produkty. Přidávám je i do krmení – společně s červy. Pro ryby to je zase něco nového a berou spolehlivě. Příjemnou výhodou této klasické nástrahy je nízká cena. Pro úspěšné vnadění jsou kromě hotových směsí dobré i kombinace kukuřičných a pšeničných šrotů, strouhanka, různý partikl a živá nástraha, doplněná vhodnými esencemi.

Napsat komentář