Česká viking

Dnes se pokusím poodhalit roušku tajemství současné přívlače. Slovo tajemství není úplně výstižné, protože se jedná spíše o orientaci v záplavě trhu, který chrlí neustálé novinky. Pravdou ale je, že mnohé jsou opravdu výborné a slaví úspěch. Po čase však dravci předhazované tutovky okoukají a záběry začínají ubývat.

Jaro už pozvolna ťuká na dveře a další rybářská sezona je tady. U vody bývá ještě trochu smutno, příroda ještě není tak pestrobarevná jako v létě, ale ryby začínají být při chuti. A to je nejdůležitější. Je třeba dostát závazkům, které jsme si při dlouhých zimních měsících sami stanovili… Vždyť to znáte…

Včerejší den skočil fiaskem. Jediný sumec který se podíval na břeh měřil 40 cm. O půlnoci jsme ulehli ke spánku v očekávání, co přinese následující den.

„Čau Bobe,“ volá mi přítel a poslední český Viking, Zdeněk Hofman. „Co takhle Sázava a sumec na bójku? Minulý týden jsem tady chytil devadesátku štiku. Jo, Bobe, bójky fungují. To jsou dlouhý léta praxe. Jo a Léňa tam bude chvíli taky.“