Po dlouhých zimních měsících se konečně o slovo hlásí jaro. Denní i noční teploty na přelomu března a dubna stoupají a ruku v ruce s tím se zvyšuje i srdeční frekvence všech milovníků pstruhové přívlače. Vždyť 16. duben, den zahájení lovu na pstruhových vodách, je tak blízko! Nejvyšší čas vysypat nástrahy z krabiček, vyřadit ty nefunkční, prověřit ostrost háčků a zrezivělé kusy nahradit novými.

text: David Mašek

Zbývá dokoupit pár chybějících rotaček, wobblerů či smačků, převinout vlasce na cívkách, zkontrolovat očka prutů, promazat ložiska navijáků a je to. Příprava je téměř u konce. Teď ještě správně zvolit revír, na kterém hodláme zahájit sezonu. Zdánlivá maličkost, přesto ji není radno podceňovat.

Každá voda má svá specifika a ty je třeba brát v úvahu. Dubnové plískanice a sněhové přeháňky snažící se přibrzdit nástup jara nám rozhodování nijak neusnadňují. Voda v řekách protékajících vyššími nadmořskými výškami bývá studenější, a to se odráží i na aktivitě ryb, která v polovině dubna nemusí být vysoká.

pstruh obecný
Krásný potočák, foto: David Mašek

Samostatnou kapitolou je jarní tání a tím i výrazně zvýšený průtok v podhorských říčkách. Přívlač za těchto podmínek často neumožňuje efektivní práci s nástrahou a důkladné prochytání vyhlédnutých míst. Na druhou stranu, budeme-li trpěliví a počkáme pár týdnů, začátkem května můžeme na těchto vodách dosáhnout často nečekaných výsledků.

Zkouším štěstí pod bobří hrází

Brzy ráno, ještě za tmy, vyrážím na jeden z mých oblíbených revírů. Nespoutaný, divoce meandrující potok si na své horní části razí cestu skrz louky a pastviny, aby se posléze zklidnil a zpomalil svůj tok v hlubokém zalesněném údolí a po několika desítkách kilometrů nakonec splynul s větší řekou. Díky horší dostupnosti se zde rybolov nestal masovou záležitostí a setkání s kolegou rybářem se dá považovat za sváteční událost. Pro ryby je to jen dobře.

Začátkem sezony lze bez problémů lovit na celém toku, což se nedá říci o letních měsících. Z pastvin se totiž do vody pravidelně splavuje velké množství živin, což má za následek překotný růst vodních rostlin a travin. Od začátku července je část toku takřka neprodyšně pokryta zeleným kobercem, v němž tu a tam probleskují volná okénka. V dubnu a květnu je však hladina čistá a břehy lemují skrovné zbytky rákosí jen někde.

Konečně jsem na místě a zkouším štěstí v proudu pod bobří hrází. Na tu si z loňska nepamatuji. Docela mě mrzí, že si tito hlodavci vybrali pro svou stavbu čelo dlouhé, hluboké tůně. Několik po sobě jdoucích sezon toto místo patřilo k mým nejúspěšnějším a málokdy jsem odsud odcházel bez záběru.

pstruh obecný
foto: David Mašek

Po prvních náhozech se ukazuje, že jednička rotačka dnes nebude to pravé. Důvodem je její menší hmotnost. Kvůli silnému proudu nedokážu dostat nástrahu hlouběji ke dnu. Bronzová oválná dvojka se ale chová o poznání lépe. Hned na druhý nához ucítím drobný kontakt, jemně přiseknu a špička prutu se vzápětí ohýbá pod narůstajícím odporem.

První záběr po dlouhém půstu!

Ryba statečně odolává v proudu, zatím se mi nehodlá ukázat. Podle způsobu boje to vypadá na pstruha. Pomalu vzdálenost mezi námi zkracuji a konečně vidím, s kým mám tu čest. Krásný potočák, vážící odhadem nejméně půl kilogramu! Bohužel, zásek nesedí, jak by měl, a tak se tečkovaný krasavec kousek od břehu vypíná a mizí zpět v hlubině.

Nezačíná to zrovna zle, pomyslím si. Pomalu se přesouvám po proudu směrem k protáhlé tůni, které dominují prohlubně s hloubkou kolem jednoho metru. Čeká na mě další z mých oblíbených lovišť. Prvním hodem umístím rotačku nad hranu před výtokem z tůně, otočím kličkou a okamžitě následuje silná rána do prutu. Tentokrát ani nestíhám zaseknout, ale naštěstí to nevadí.

Ryba po mohutném útoku na předloženou nástrahu na háčku drží spolehlivě. Přes prokluzující, jemně nastavenou brzdu si připisuji decimetry vlasce, ale stále se mi nedaří přitáhnout rybu blíže ke břehu. Proud je v těchto místech příliš silný a nerad bych pstruha utrhnul.

pstruh duhový
Pstruh duhový, foto: David Mašek

Sejdu opatrně dolů, k začátku tůně, a pro změnu zkouším dravce obrátit a využít proudu v můj prospěch. To se ukázalo jako výrazně lepší varianta. Ustojím jeho několik dalších výpadů a poté se už statný, krásně zbarvený pstruh zatřepetá v podběráku. Měří slušných 39 cm, takže spokojenost. Ještě jeden snímek a zase mizí v tůni.

Popojdu pár kroků nazpět a upínám svou pozornost na opačnou stranu, kde se prudký tok zpomaluje v tišině. Na první pohled ideální stanoviště pro většího pstruha. Co kdyby tu byl nějaký další? Můj odhad se vzápětí potvrzuje. Při třetím náhozu nástraha najednou ztěžkne a vlasec mohutně rozřízne vodní hladinu.

Snad deset metrů ode mě se nad hladinu vymrští stříbrné zavalité tělo a za prvním skokem následují další dva. Ten třetí je zároveň i poslední a pro rybu osvobozující. Krásný statný duhák se nakonec ve výskoku zbavuje háčku, který nevězel příliš hluboko. Poučení pro příště zní – nedovolit rybě skotačení nad hladinou. Ale ne vždy se tomu dá zabránit, zejména tehdy, když ryba vyskočí bezprostředně po záběru.

První půlhodina beze zbytku naplnila mé očekávání, spíše ho až předčila. Nekompromisní záběry zdravých a silných ryb ukazují, jak jsou pstruzi a siveni při chuti. A všechny souboje měly na starosti jedinci, kterým k označení trofejní mnoho nechybělo. Bronzová dvojka rotačka se navíc ukázala být správnou volbou.

česká řeka
foto: David Mašek

Několik následujících míst ale můj optimizmus tlumí, jsem bez kontaktu. Zvláště hluboká pasáž s několika potopenými stromy vypadala opravdu slibně. Zanedlouho se ocitnu u pravotočivé tůně, do které se řítí voda přes úzký  stupeň, který zformoval menší, možná půlmetrový vodopád. Pod ním je vyhloubené koryto, kde jistě nějaká ryba musí být.

Kde jsou okouni a tloušti?

Hned prvním náhozem zvednu ode dna rybu, která předloženou nástrahu sleduje z uctivé vzdálenosti. Bleskově vyměním nástrahu za černou meppsku, oblíbenou Black Furry. S naprosto stejným výsledkem. Postupně vyzkouším ještě několik rotaček a wobblerů, tentokrát už bez úspěchu. Vracím se zpět k účinnému bronzovému modelu a postupuji dolů, po proudu potoka.

V průběhu následující hodinky postupně zdolávám další tři pstruhy, všichni bez výjimky zabrali v proudu a žádný z nich neměřil pod třicet čísel. Kromě pstruhů jsem ale na jiné ryby nenarazil. Okouni, kteří jsou zde v letních měsících poměrně častým úlovkem, se neukázali, stejně jako tloušti. Možná se tedy na zdejší pstruhové vodě blýská na lepší časy a stavy nežádoucích predátorů klesají.

Na zpáteční cestě neodolám a ještě jednou zkouším místo u popadaných stromů. Tentokrát svou pozornost zaměřuji hlavně na rozhraní proudu a tišiny. Věrnou napodobeninu okouna od Salma posadím do proudu nad tůň a nechám ji splavit před potopený kmen. Zatočím kličkou navijáku, wobbler zajede pod hladinu a vtom váznu. Uběhne vteřina, možná dvě a – ucítím pohyb.

česká říčka
foto: David Mašek

Krásná tečka za první rybářskou výpravou

Ne, to není větev! Znenadání se nástraha prudce rozjede, na což zareaguji nekompromisním zásekem. Ryba se proti všem předpokladům vydává místo do spleti větví do proudu, což se ukáže býti rozhodující. Několik metrů vlasce, o které mě připravila prudkým úvodním únikem, postupně získávám zpátky. A karta se začíná obracet v můj prospěch. Utlumím poslední výpad a navádím unaveného pstruha do podběráku.

Krásný potočák se třpytí a leskne v záři dopoledního slunce. Poté, co metr ukáže pár centimetrů přes 40 cm, mé nadšení dosahuje vrcholu. Rybu této velikosti jsem zde vůbec nečekal. Krásná tečka za první rybářskou výpravou na tomto malebném toku.

Přijde trofejní úlovek?

Ale den ještě nekončí. Odpoledne chci vyzkoušet horní tok řeky nedaleko odsud. Po slabé půlhodině jízdy autem jsem na místě. Široké řečiště s množstvím tůní a hlubokých proudných pasáží vypadá slibně. Tady by mohl přijít i trofejní úlovek. Na prvních zajímavých místech postupně vyzkouším celou škálu nástrah, ale ryby nikde. Postupuji proti proudu řeky a mým jediným úlovkem dlouho zůstává stará pneumatika, kterou někdo odhodil do vody.

Po ranním úspěšném lovu přichází totální vystřízlivění. Po dvou hodinách lovu jsem bez kontaktu. Blížím se k místu, kde jsem zaparkoval. Vyměním nástrahu a naposledy navazuji trojku rotačku v žlutočervené barevné kombinaci. Odhazuji nástrahu do proudu asi 20 m pode mnou, když vtom ucítím charakteristické ztěžknutí na konci vlasce. Přiseknu a téměř vyjeknu nadšením.

siven americký
Siven americký, foto: David Mašek

Nezapomenutelné setkání se siveny

Je tam! A na dorostence to nevypadá! Souboj ztěžuje a prodlužuje dravý proud, ve kterém se ryba cítí skvěle a plně využívá jeho sílu. Snažím se vmanévrovat pstruha na okraj tišiny, kde není tok řeky tak prudký. Teď ještě dát pozor, aby nezajel do spleti kořenů. Náhle se mi dravec na okamžik ukáže u hladiny. Kdepak, pstruh. Siven!

Odhaduji ho na 40 cm. Jenže vtom se špička prutu narovnává a krasavec je pryč. No nic, co se dá dělat. S pocitem, že jsem pro úspěch udělal maximum, posílám nástrahu ještě jednou stejným směrem. Nemohu tomu uvěřit, ale okamžitě přichází další záběr. Způsob boje je hodně podobný, zdolávání si naplno užívám. Hlavně si pohlídat finální fázi, honí se mi hlavou.

Napodruhé mi to vyjde a po několika minutách navádím krásného sivena do podběráku. Hraje všemi barvami a třpytí se jako drahokam. Odhaduji ho na čtyřicet centimetrů, míra nakonec ukáže 38 cm. Nevadí, i tak je to nádherný úlovek.

Potřetí letí má nástraha na konec proudu, potřetí dopadá na stejné místo. Fantazii se meze nekladou, ale když se i tentokrát bezprostředně po dopadu ohne špička mého prutu do mohutného oblouku, málem mi vypadne prut z ruky, jak jsem překvapený. Brzda navijáku se rozezvučí a já znovu svádím krásný souboj se silným protivníkem.

říčka v lese
foto: David Mašek

Poučen z předchozích soubojů včas eliminuji všechny pokusy o zamotání do kořenů. Chvilku se přetahujeme v proudu o pár metrů vlasce, ale ryba postupně umdlévá, a tak i druhý siven brzy končí na břehu. Tomu předchozímu je podobný jako vejce vejci. A tím končí i můj dnešní lov. Ve zbývajícím čase jsem opět bez záběru. Strávil jsem na řece ještě několik hodin, ale veškeré mé snažení bylo marné.

Toto zahájení se zařadilo k mým nejúspěšnějším. A stěžejní se zde ukázala dobrá volba revíru. Po úžasném dopoledním lovu plném vzrušujících soubojů s rybami jsem se za celé odpoledne prakticky s rybou nepotkal. Výjimkou potvrzující pravidlo bylo nezapomenutelné setkání se siveny. Jinak jsem se provláčel k několika nesmělým záběrům, nejspíše od menších pstruhů. 

Zvládnout první neúspěch…

Měsíc nato jsem se na řeku vydal znova. Připadal jsem si jako na zcela jiném místě, dařilo se mi a lov jsem si opravdu užíval. Přitom jsem používal stejnou techniku i nástrahy. Docílil jsem mnoha záběrů a výsledkem byl úlovek v podobě několika krásných ryb atakujících hranici čtyřiceti čísel. Tato zkušenost jen podtrhuje význam roční doby na konkrétní vodu a aktivitu ryb v ní. Kdo při prvním neúspěchu zlomí nad revírem hůl, často se může připravit o krásné zážitky při lovu o pár týdnů později. A to je přece škoda, ne?