V tomto článku bych vás chtěl seznámit s možnostmi rybaření v Rusku, konkrétně v Novosibirské oblasti. Předně bych chtěl říci, že zde neexistuje žádné povolení k lovu, ani žádná pravidla, o nejmenší lovné míře ryb ani nemluvě. Také tu nikdo ryby do řek a jezer nevysazuje. Naštěstí jsou zde tak velké řeky a široké jezero Obské moře, že tu velmi dobře funguje přirozené rozmnožování ryb i přes velké množství rybářů.

Text: Prokop Štádler, foto: autor

Technicky jsou zdejší rybáři vybaveni velmi podobně jako u nás. V místních prodejnách se také prodává nepřeberné množství rybářských potřeb. Velmi se mi líbily wobblery z místní produkce ruční dílny, které se daly pořídit za příznivé ceny. Rybářské potřeby jsou zde na každém rohu. Za celou dobu, co jsem měl možnost zde lovit v létě i v zimě, jsem se setkal s rybáři, kteří ke mně byli milí a přátelští, ochotně mi poradili a ukázali místa k lovu.

Nejvíce se zde loví přívlačí, a to jak na řece Obu, tak na ÚN za městem, která byla vybudována pro zadržení jarních vod tajícího sněhu z Altaje, popřípadě z menších přítoků Obu.

Z ostatních způsobů lovu se používá plavaná na bílou rybu a také se tu začíná rozvíjet lov muškařením, ale to se musí jezdit až na 500 km vzdálený Altaj, kde jsou horské říčky a řeky. Samozřejmě nesmím zapomenout na zimní lov na dírkách, který je zde přímo národním sportem, něco jako u nás houbaření. Nikdy bych nevěřil, kolik bude na zamrzlém Obském jezeře chytat rybářů při teplotě -28, včetně mě.

Letní přívlač na Obu

Ačkoli jsem ortodoxní muškař, měl jsem možnost loni v září vyzkoušet týdenní lov přívlačí ze břehu na řece Ob – u místní dači, vzdálené 120 km pod městem. Řeka je zde široká asi 800 m a v jejím středu poměrně proudná. U břehu je zase mnoho padlých stromů a keřů zasahujících do vody a tvoří tak ideální místa pro lov štiky.

Našel jsem také několik písečných lavic nedaleko břehu. Byly bez vázek a téměř s jistotou jsem tam denně chodil nachytat několik štik. Jako nástrahy jsem si s sebou z Prahy přivezl středně veliké twistery a kopyta s hlavičkami různých hmotností a na místě jsem potom nakoupil wobblery.

Nakonec se jako nejúčinnější nástrahou na štiky ukázal twister, bodovaly především přírodní barvy. Nevím, do jaké míry mělo vliv na záběry použití atraktantů z místní výroby, mohu jenom říci, že počet záběrů byl častější při jejich použití. V každém případě atraktanty našinci silně zapáchaly.

Na nudu nebyl čas

Nejkrásnější na celém lovu bylo, že mi každých dvacet minut zabrala štika. Každý určitě zná ten krásný pocit, když twister ztěžkne a v dálce se převaluje ryba neznámé velikosti… Ne každou zubatku jsem ale pochopitelně zdolal. Zajímavé bylo i to, že jsem menší štiku než v délce 50 cm nechytil, ale nedostal jsem ani delší než 73 cm. V tomto rozmezí jsem jich ale chytil opravdu hodně a samozřejmě trošku doufal v nějakou ještě větší.

Bohužel, rybaření nebylo jedinou náplní mojí cesty, proto jsem lovil relativně málo. Také vybavení to chtělo trošku jiné, včetně lodě, která sice na dače byla k dispozici i s motorem, ale bylo třeba ji dopravit k vodě a samotnému se mi na řeku také nechtělo.

Chytal jsem tedy ze zalesněného břehu na jihovýchodní straně. Pokud z lesa padal stín na vodu, štiky braly dobře. Jakmile ale slunce vyšlo nad les a zasvítilo na vodu, záběry ustaly. K vodě jsem pak šel až večer, kdy slunce zapadlo do tajgy na protějším břehu. Východy a západy slunce jsou zde ploché, dlouhé a tak večerní soumrak, vhodný k lovu, trvá poměrně dlouho.

Byl jsem proto svědkem mnoha osvobozujích výskoků štik přímo pod nohama. Pokud však víte, že si za chvíli povodíte další, tolik vás to netíží…

Zajímavostí jsou pohyblivé písky na několika místech. Zabrodíte metr od břehu a začnete se pomalu propadat. Každou chvíli jsem proto musel přešlapovat. Asi bych se někde na jílovém podloží zastavil, ale zkoušet jsem to nechtěl. Co kdyby, že?

V místním malém přístavu kotvilo asi dvacet rybářských lodí. Rybáři brzy ráno vyjížděli lovit k protějšímu břehu, kde začíná několik tisíc kilometrů dlouhá tajga. I v samotném přístavišti loděk jsem nachytal dost štik, v podstatě těsně pod loděmi. Protější břeh byl ale určitě rybářsky zajímavější a lituji, že jsem nevyužil nabídky místních jet s nimi na celodenní lov.

Mým největším nedostatkem byla absence velikého podběráku na záda, neboť se svým muškařským jsem tu mohl jít akorát tak na okouny. Jenže hmotnost zavazadel do letadla je omezená… Půjčil jsem si sice veliký rozkládací podběrák, ale jeho použití při brodění bylo nepraktické. Byl jsem proto svědkem mnoha osvobozujích výskoků štik přímo pod nohama. Pokud však víte, že si za chvíli povodíte další, tolik vás to netíží… Při mém pobytu na dače bylo skoro celou dobu slunné počasí, ráno zima, ve dne horko, což bylo asi příčinou toho, že mi velké štiky prostě nebraly. Doporučuji vám podívat se na Google Earth, kde jsou umístěny krásné fotky řeky a místní přírody.

Veselým zážitkem bylo i to, když jsem lovil při ústí menší říčky. Vtom za sebou slyším praskaní větví. Pomyslel jsem si, že je to asi divočák. Jaké bylo mé překvapení, když se z divočáka vyklubala sympatická dívka a ptala se mě na ryby a na co chytám. Na chvíli jsem jí půjčil prut. Chytala s ním, jako by byl její odjakživa.

Štičí velikáni tu zaručeně jsou

Viděl jsem fotografie místních rybářů s hodně velikými štikami. Netroufnu si odhadnout jejich velikost, byť byla u skoro každé fotky napsaná, ale rybářská latina nezná hranice. Myslím si však, že pro českého specialistu na štiky by to byla zajímavá volba místa.

V samotném městě Novosibirsk jsem se přímo na ryby nedostal, ale jel jsem se aspoň podívat k řece, jak loví místní. V Obu bylo tou dobou zabrozeno hodně rybářů a za tu chvilku, co jsem na ně koukal, nikdo rybu nezdolával. Místní rybáři mi však vyprávěli, že tu loví pěkné candáty. Dokázali mi to fotkami v mobilu.

Napsat komentář