V prvním díle našeho miniseriálu se nám moc nedařilo. Na kapry jsme vyrazili na jaře, kdy byla ještě poměrně studená voda. Nakonec se ale miska vah převážila a my jsme kapry začali chytat. Na břeh se podíval dokonce i jeseter.
Text: Zdeněk Hofman, foto: Lenka Hofmanová
Po nahození počkám, až olovo klesne ke dnu a pak ho o kousek přitáhnu. Pokaždé cítím, jak vyjíždí z nánosu listí.
Velký šupináč
Moderní technika nám dovolí zalézt večer do spacáku a čekat na záběr v bivaku. Přenosná krabička dálkového příposlechu nahrazuje budík. Několik hodin spánku proběhne v klidu, místo ječícího zvuku mě budí nutkání močového měchýře. Vím, že pít na noc je nezdravé, jenže lahodné chuti piva nejde odolat. Při zpáteční cestě to přijde.
Hlásič několikrát pípne a až pak začne ječet bez přestávky. Ryba se zasekla a uhání pryč. Rychle uchopím prut a cítím středně silný odpor. Soupeř vyjel na hladinu a hlasitě šplouchá. Tipuji jesetera střední velikosti a v klidu navíjím. Lenka přibíhá s podběrákem a baterkou.
„Je to kapr a pořádnej,“ praví nadšeně. Nejdřív si myslím, že jde o žert, jenže odpor u břehu zesílí a musím rychle povolit. Přetahovaná netrvá dlouho a v podběráku se po chvíli mrská pěkný macek. Je to šupináč nižšího vzrůstu, ale měří 93 cm. Tak to už je slušná ryba.
Zbytek noci proběhl v klidu. Ráno, když přehazuji pruty, přemýšlím, co nového nastražit na třetí prut. Žádné boilie se zatím neosvědčily. Nakonec volím dvě malinké kuličky s příchutí lesní jahody, které obalím voňavým těstíčkem. Opouštím vzdálené místo, kde chytají všichni a nahodím při pravém břehu, asi půl metru od rákosí. Po dvou hodinách přichází na jahůdku záběr.
![pruty ve stojanu](https://irybarstvi.cz/wp-content/uploads/2020/09/F70-IMG_7902-683x1024.jpg)
Opět žádná divoká jízda, jen opakované pípnutí. Ryba je však mnohem bojovnější, drží se dna a šmejdí u rákosí. Dobře ví, že na volné vodě prohraje a jedinou šancí jsou vázky a překážky u břehu. S malým háčkem bez protihrotu musím postupovat velmi decentně a s rozběsněnou rybou se doslova mazlím. Po nádherném a dramatickém souboji končí na podložce nádherně stavěný lysec (92 cm a 16 kg). Oba jsme bohatší o další zkušenost.
Cestou domů jedeme kolem Labe. Každá voda má své kouzlo. Někdo miluje velké, rozlehlé pláně či řeky. Někomu stačí naopak menší, soukromé revíry, kde potkává kamarády a rybařinu bere jako relax. Náš pokus dopadl nakonec dobře. Ryby nám braly a pochopili jsme, že i v malých vodách musíme jít kapříkům naproti. Jen tak máme šanci na pořádného šupináče. A takového přejeme i vám.
Líbil se vám článek?
Podpořte nás jakoukoliv částkou
na účet 35404101/0100, variabilní symbol 555.
Děkujeme.
[poll id=“20″]
Diskuze k článku (0)