V květnu 2017 jsem měl příležitost navštívit pár jezer ve Skotsku, samozřejmě s muškařským prutem v ruce. Bydlel jsem v malém městečku Auldearn poblíž Inverness, hlavního města severní části Skotska. Kolem se rozprostírají krásné hory plné jezer, takže mým cílem bylo zkusit ulovit v nějakém horském jezeru divoké potočáky.

Text: Milan Hladík foto: autor

Krabičku jsem naplnil tradičními skotskými vzory, nějaké tipy jsem dostal od známých. Informace jsem sháněl docela složitě, také povolenky. Řada jezer je privátních, povolenky, nebo spíše zapůjčení lodě, je možné získat pouze v případě, že bydlíte v hotelu. Dobré ale je, že ze břehu na většině jezer chytáte zadarmo, ve Skotsku totiž žádné rybářské lístky nemají.

Ze pstruhů se vyklubaly štiky

První den jsem si naplánoval odpolední výlet na poměrně velké jezero Lochindorb, ležící na jih od Auldearn. Lokalitu mi doporučili v rybářském obchodě.

Bylo úplně jasno, teplo kolem třiceti stupňů a foukal silný vítr. To nebyly ideální podmínky pro lov pstruhů obecných. Tak jsem vyrazil pěšky na horu, která byla nad jezerem a pořídil panoramatické fotky. Bylo tak krásně, že jsem si poskočil. Celé odpoledne jsem pozoroval loď, jejíž posádka postupně prochytávala různé části jezera. Asi v sedm už jsem byl u jezera a viděl, že dva místní borci na lodi zrovna driftují hned od návětrného břehu, což je divné.

A zrovna zdolávali velkou rybu. Nedalo mi to a šel jsem se jich zeptat. Říkali, že celý den chytali pstruhy a nechytili nic, takže se teď dali na štiky. A tak jsem v krabičce našel velkou červenobílou luru na duháky a šel zkusit štěstí poblíž přítoku, kde byly tůně zarostlé rákosím a vodní květenou.

Hned prvním hodem jsem zasekl první štiku. Nakonec jsem jich měl na prutu sedm, ale tři mi ukously návazec, protože jsem neměl lanko. Až večer mě napadlo, že jsem měl udělat návazec z fluorokarbonového ujímaného návazce, který mám na některých šňůrách. V tlusté části jde o padesátku a tu by zubatky asi neukously. Takže příště, ale stejně to byl krásný zážitek!

Večer u piva jsem o tom vyprávěl majiteli hotýlku, kde jsem bydlel. Ten mi doporučil jedno pěkné jezero Loch Ruthven, které obhospodařuje rybářský obchod v Inverness a taky pronajímá lodě.

Ráno jsem tam zavolal, loď měli naštěstí k dispozici, stála 30 liber (asi 900 Kč) na den. Cesta byla krásná i s výhledem na bájné jezero Loch Ness. Koukal jsem do jeho vln snad deset minut, ale příšera se mi neukázala. U jezera jsem zjistil, že lodě jsou zakotvené asi dvacet metrů od břehu, takže jsem musel do trenýrek. Bylo ale krásně, proto mi to ani nevadilo. Foukal ukrutný vítr, což mi bez motoru a bez padáku působilo menší potíže, plavbu jsem však nakonec zvládl.

A teď se těšte, pstruzi!

Na plovoucí šňůru jsem navázal tradiční sestavu černých a klaret mušek, namířil drift podél břehu a lovil asi v dvoumetrové hloubce. Přišel třetí hod a s ním i můj první skotský pstruh.

Osvědčila se mi intermediální šňůra a sestava Claret Bumble nahoře, Claret Cruncher uprostřed a vážka na konci. Fungovalo i střídavé vedení, kdy jsem vždy chvíli dělal osmičky a pak jsem prudkými tahy zrychlil. V té chvíli přicházely záběry. Když jsem měl na kontě už asi třicet pstruhů v délce 20 – 30 cm, vítr zesílil.

Musel jsem doveslovat ke břehu. Vykoupal jsem se a vyrazil na túru na kopec nad jezerem, abych udělal fotky. Po návratu už ryby tolik nebraly, ale den jsem si užil náramně.

Poslední výlet jsem si naplánoval k malému horskému jezírku. Jmenovalo se Loch ma Stac a leželo severně od Inverness. Šel jsem asi dvě hodinky pěšky. Nejdříve lesem a pak už jen vřesovištěm. Cesta byla krásná a navíc jsem nepotkal lidskou duši. Neslyšel jsem žádný rušivý zvuk, kupříkladu motor, sekačku, křovinořez, prostě nic.

Po příchodu k jezeru jsem ani netušil, jestli v něm něco žije, ale na břehu byla loďka, což vypadalo nadějně. Jezero mělo kamenité břehy, tak jsem si nejprve sedl a pozoroval hladinu. Za chvíli mi na ruku přistála velká černá jepice a přede mnou začali sbírat pstruzi.

Jde se do akce. Navázal jsem dlouhý návazec na sucho a na konec jsem umístil jednoho černého hoppera. Asi za deset vteřin ho vzal krásným delfínkem první pstruh, dorovnal jsem šňůru, lehce přisekl – byla to přímo extáze! Musel jsem ale u chytání sedět. Proč? Jakmile jsem se postavil, záběry ustaly. Tak jsem si vždy vybral vhodný kámen, chytal z něj deset, patnáct minut, chytil dva, tři pstruhy a o nějakých deset metrů jsem popošel k dalšímu kameni. Za dvě hodinky jsem ulovil znovu na třicet pstruhů obvyklé dílky. A přestože čas uzrál k návratu, neodpustil jsem si opět výlet na kopec nad jezerem.

Měl jsem abnormální štěstí na počasí, pršelo jen jednou přes noc, jinak bylo krásně. Nebyla to úplně náhoda, skotský květen nebývá na srážky bohatý, podobně jako v Irsku. Doba přeje i lovu pstruhů a protože jsou dny dlouhé a je vidět až do jedenácti do večera, času na chytání je dost a dost.

Potkáte milé lidi, ochutnáte dobré pivo a whisky, pohybujete se v krásné přírodě a liduprázdném území. A navíc – pravé divoké ryby za takový výlet stojí! Jsou zde možnosti i chytat vysazené duháky na umělých nádržích, podobně jako v Anglii, popřípadě lososy v řekách. Ale to je zase jiný příběh, já jsem se tentokrát zaměřil na horská jezera a divoké potočáky. Štiky byly jen milým zpestřením a později jsem zjistil, že jsou zejména v níže položených jezerech hojné.

Doprava
Z Prahy létá do Skotska EasyJet, který letí v sedm ráno z Edinburghu a v deset se vrací. Dále Jet2 – ten startuje odpoledne z Glasgow a večer se vrací, takže záleží na tom, jak se vám to hodí. Tam jsem letěl se společností EasyJet a zpět jsem využil Jet2. Nezbytné je půjčit si auto. Dobré ale je, že společnosti umožňují vrátit vůz na jiném letišti. V Edinburghu je letiště poměrně malé a vše se dá snadno najít, v Glasgow je však kolem letiště dokonalé bludiště. I cestu k letišti není (na šestiproudé dálnici plné nadjezdů) úplně jednoduché najít. Cesta na sever do Inverness trvá asi tři hodinky a je malebná, stojí za to jet ve dne a sem tam se zastavit.

Vybavení
Na chytání divokých pstruhů je ideální pětkový rychlejší prut. Mám SAGE Z-Axis a je přímo skvělý, v případě potřeby má dost síly na dlouhý hod i pro zdolání velké ryby. A zároveň je dost jemný na chytání s vlascem o průměru 0,12 mm a na menší rybky. Používal jsem fluorokarbon Hanák Competition (0,12 mm) na sucho a 0,14 mm na mokro. Na intermediální šňůře pak 0,16 mm, na štiky 0,22 mm. Mušky mám na háčcích bez protihrotu a ryby mi z nich nepadají. Vzorů mušek je spousta, ale jako základní bych doporučil Black Hopper, Claret Hopper, Silver Invicta, Green Peter, Clan Chief, Bibio, Black Zulu, Claret Bumble a Olive Bumble a taky nějakou velkou mokrou napodobeninu májovky (pořádný kus potravy se vždycky hodí). Pak i pár černých a olivových pakomárů a bažantích nebo zaječích nymf, černou a olivovou luru se zlatou a červenou hlavičkou. Pakliže to máte, neprohloupíte. Mušky je dobré mít ve velikosti 14 – 10 a taky v hustější a řidší variantě a použít je podle podmínek – čím větší vlny a tmavší den, tím chlupatější a větší mušky. Pořád je třeba se hýbat, jak s lodí (málokdy se používá padák), tak i při lovu ze břehu!

Napsat komentář