Při rybářských výpravách do zahraničí a zejména na revíry severního a středního Švédska se každoročně snažíme začlenit do naší stálé skupiny nováčka z okruhu našich rybářských přátel, aby i oni poznali nezkaženou přírodu a vody ještě stále plné ryb.

Text: Josef Piecuch, foto: autor                                     

Nejinak tomu bylo i loni při výpravě na švédské jezero Asnen. Původně jsme měli jiný plán, ale to je vedlejší. Na jezeře Asnen ještě nikdo z nás nechytal.

Z nováčků jsme vybrali tentokrát Bohuše, který se na výpravu těšil několik let, ale pracovní zaneprázdnění a povinnosti doma kolem stavby rodinného sídla jeho účast oddalovaly. Nevím, jakým způsobem obměkčil svou drahou polovičku (jestli ji uplatil nebo někde zavřel), to se asi už nedovíme, ale byl s námi a to bylo hlavní. Tolik se těšil!

Bohouš se na výpravu náležitě vymódil… Nový myslivecký klobouk, nová mikina a polarizační brýle mu dávaly vzezření zbohatlíka, který jede do Tater odbouchnout si jen tak na skok medvěda. Nejvíc si zakládal na drahém zeleném klobouku, na který byl náležitě pyšný.

Nalodění

Po ubytování na místě lovu nastal čas vyrazit na jezero za rybami. Přebíráme hliníkovou loď, do které ukládáme vše potřebné. Bob se s neskrývanou radostí ujímá funkce strojníka. Zbylé dvě osádky projíždějí kolem nás, takže se otáčím na Bohouše a dávám povel – startuj. Rychlé škubnutí startovacím špagátem a motor zahýkal na celou zátoku. Než Bob zjistil, že motor má i zpětný chod, otočil loď v přístavišti 10 m na 10 m na místě a vyrazil.

Mokrý Němec

Německy mluvící rybář, který byl v době našeho výjezdu u mola, měl smůlu. Kolem jeho bárky jsme se prohnali tak blízko, že jsme mu na boku nechali pozdrav v podobě metrové stříbrné čáry od hliníku. Následná vlna mu spláchla z mola krabici s nástrahami a boty na přezutí. Než se chudák vzpamatoval, zmizeli jsme za velkým rákosím v nejbližší zátoce.

„Tys tomu ale dal,“ obracím se na Boba a na zklidnění adrenalinu si dávám hlt z placatky.

Po uklidnění začínáme prochytávat zátoky. Štikám se moc nechce, ulovené ryby nepřesahují hranici 60 cm. K tomu všemu fouká silný vítr znepříjemňující rybaření. Bohouš je očividně spokojený. Je daleko od domova, od všedních i nevšedních starostí, ryby mu berou, příroda kolem je hezká, co víc si může přát? Naplno se u něho začaly projevovat znalosti načerpané na lesnické škole.

„Hele, to je sluka a tam jsou bernešky a tam zase bobr, ty bláho! Los!“ sypal ze sebe vědomosti.

Jezero Asnen, to jsou spousty malých i velkých ostrovů a zátok, bez podrobné mapy je problém se mezi nimi orientovat. Vplouváme do jedné z mnoha malebných zátok. Bob ždímá z motoru zbylé koňské síly, za námi pluje Karel s Rudou, před námi je průjezd úžinou pod malým mostkem. Čím jsme ale blíž, tím se mostek zužuje. Moc se mi to nezdá a otáčím se na strojníka.

„Bobe to asi nedáme!“

„Neboj, buď v klidu,“ prohlašuje obsluh motoru.

V padesátimetrové vzdálenosti je mi jasné, že se něco stane.

Komedie

„Zatáhni špičky prutů a sehni se,“ prohlásí chladný harpunář Achab, ale to já už dávno ležím na dně bárky. Těsně před rourou zapíná Boban zpětný chod, ale srážka je nevyhnutelná. Boky lodi se se skřípotem zakliňují do roury, setrvačností letím na příď v okamžiku, kdy mě ve vzduchu míjí zelený klobouk. Kdyby díra byla o dvacet čísel větší, tak letím za ním. Otřesený Bohouš se zvedá ze dna lodi, lomcuje lodí na všechny strany ve snaze dostat se ke svému potápějícímu se klobouku.

Karel s Rudou se smíchy lámou v kolenou, neschopní další plavby. Náhodný švédský pár nevěří svým očím, kdeže to chtěli ti divní lidé proplout. Kája s Rudou se ještě nemůžou vzpamatovat z komedie, kterou jsme jim připravili. A nevěnují se řízení své lodi, což se jim krutě vymstilo.

V plné rychlosti najíždějí na velký žulový placák schovaný kousek pod hladinou jezera. Loď s posádkou doslova vyskakuje na ohromný šutr, příď nahoře, vrtule motoru se točí ve vzduchu dvacet čísel nad hladinou a Karel s Rudou jsou v nedobrovolném objetí. Loď vypadala, jako by stála v suchém doku. Teď se pro změnu nad jejich snahou dostat se žulového podstavce dolů válíme smíchy my.

Starý Švéd se nechápavě dívá na svou ženu v domnění, že byli svědky setkání s mimozemšťany.

Ještě chvíli bloudíme, ale postupně se vymotáváme se spletí zátok a kanálů. Za necelé dvě hodiny už kotvíme v úžině Mjolknabech u naší chaty, kde nás vítají zbylí účastníci výpravy. Dlouho do noci je nám veselo nad prožitky jednoho dne na jezeře Asnen.

Napsat komentář