Fotografie
Vojtech přidal úlovek Pstruh obecný...
před 21 hod
Fotografie
Vojtech přidal úlovek Kapr obecný...
před 21 hod
Fotografie
Michal přidal úlovek Amur bílý...
před 22 hod
Fotografie
Michal přidal úlovek Amur bílý...
před 22 hod
Fotografie
Michal přidal úlovek Amur bílý...
před 22 hod

OBRAZEM: Všechno, co jste chtěli vědět o moři a báli jste se zeptat (3) – pod mořem s jedovatou slinou

strunc 29. ledna 2020 0 komentářů

Poznávání

Text: Mirek Brát, foto: autor

Jedovaté šípy ropušnice

Setkáme se s nimi celkem hojně v pásmu pobřežních skalisek již od hloubek 5 metrů. Často se stávají obětí rybářů a právě při nesprávné manipulaci s nimi hrozí nebezpečí poranění.

Tvrdé paprsky jejich ploutví obsahují jedové žlázy. Paprsky mají podélnou rýhu, po níž stéká jed do místa vpichu. Podstatu jedu ropušnic tvoří směs bílkovin a navzdory ujištění turistických průvodců se jedná skutečně o člověku nebezpečný toxin. Navíc je zde vždy přítomno i riziko druhotné infekce a tak je doporučováno každé poranění ropušnicí nechat ošetřit lékařem.

REKLAMA

Bodnutí „jedovatými šípy“ ropušnic je velmi bolestivé a místo zasažení dlouhou dobu oteklé. Zapomeňte i na „rady“ typu: ránu rozřezávat, vymačkávat, vypalovat cigaretou…

V ideálním případě by bylo možno ponořit zasažené místo na půl hodiny do horké vody, neboť svoji podstatou jsou bílkoviny termolabilní a zrychlit tak rozklad jedu. Nikdo vám ovšem již nevysvětlí, kde někde na pláži či přístavním molu vzít najednou vanu horké vody.

REKLAMA

Na druhé straně je ropušnice oblíbenou rybou – na talíři. Najdete ji v proslulé francouzské rybí polévce, stejně jako v brodetu – chorvatském rizotu. Ropušnice je bizarní rybou, která je přes svůj nemotorný vzhled aktivním dravcem.

Na lov vyplouvá za soumraku a na svoji kořist dokáže číhat i dlouhé hodiny. Skvěle přitom využívá maskovací schopnosti. Potom už jen rychlý útok a pohltit kořist obrovskými ústy. Na jejím jídelníčku najdeme drobné ryby stejně jako různé bezobratlé živočichy.

Sasanka tě přepere

Opusťme rybí obratlovce a povšimněme si dalšího živočicha, který na člověka číhá „s jedovatou slinou“. Jedná se o sasanku patřící do čeledi Actiniidae. Tento žahavec s věncem chapadel je opravdu živočichem a nikoli rostlinou, za kterou by ho laik mylně pokládal, odvolávajíce se i na ženský rod jména „sasanka“.

Ve Středozemním moři se můžete velmi často setkat se světlomilným druhem sasanky hnědé. Její silně žahavá chapadla jsou dlouhá až 15 centimetrů. A žahají! Zasažená místa se doporučuje ošetřit pětiprocentním roztokem octa nebo alkoholem (40-70 %). Alkohol je ovšem lepší opravdu využít pouze k zevní aplikaci, i když, pokud ta trocha na leknutí zbude…

Zajímavé je, že některé živočišné druhy (člověk to není) žijí se sasankou hnědou v užitečné symbióze a vůči jedu z jejich chapadel jsou imunní. Jedná se například o určité druhy garnátů a krabů.

Na takového korýše chráněného dvěma sty nezatažitelných chapadel si hned tak někdo nedovolí. Sasanka cizopasná jde v takové symbióze ještě dál a spolupracuje s poustevnickými raky tak, že se přichytí přímo na ulitu, která je ráčkovým domovem. Poustevník sasanku přenáší spolu s ulitou z místa na místo a pomáhá jinak nepohyblivému žahavci aktivně hledat potravu ve stále nových lovištích. Odměnou je mu účinná pasivní ochrana a proměna jeho domečku v žahavou nedobytnou pevnost. Malý ráček poustevníček? Omyl! Sasanka tě přepere! Toto varování patří i člověku…

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled