Parmy jsou známé jako milovnice žížal a všelijakých červů. Z umělých nástrah mají k této jejich přirozené potravě nejblíže gumoví červi, umělé vosí larvy, ale i malé gumové rybky a třeba nymfy i další napodobeniny různých stadií vodního hmyzu.
text: Milan Tychler
Všechny tyto nástrahy se dají parmám nabízet velmi účinně pomocí jemné přívlače, ale tohle je tak trochu kámen úrazu, protože při lovu silných parem bychom měli vždy použít tak silné náčiní, jak je to jen možné. Bojovné parmy si totiž se slabými vlasci v proudech snadno poradí a často je utrhnou. Někdy je to takřka okamžitě po záběru, jindy vám parma milostivě dovolí, abyste si ji chvíli povodili. Ale jakmile toho má dost, učiní s tím rázný konec. Proto je rozhodně třeba přitvrdit a nechodit do extrému.
Svou první pěknou parmu na gumovou nástrahu jsem ulovil v podstatě náhodně při lovu tloušťů. Bylo to pod jedním z mnoha jezů na řece, kde se parmy sice nachází, ale nečekal jsem záběr v tak mělké vodě. Bylo to za letního stavu, kdy byla hladina opravdu nízko a v místech, kudy jsem zelený twister vedl, bylo vody sotva do půli lýtek.
Můj první dojem po záběru byl ten, že jsem někde uvázl. Vůbec mi to nepřišlo divné, protože u dna byly řasy, v nichž se nástraha čas od času zachytila. Nebyl to žádný problém, protože jsem si tam mohl v mělké vodě snadno dojít a nástrahu uvolnit. Vždycky jsem se ale nejdříve snažil nástrahu zvolnit potřepáváním prutem, abych si zbytečně neplašil ryby.
Nacucané poleno. Nebo ne?
A tak i teď potřepávám prutem a snažím se nástrahu z vázky uvolnit, neboť jsem byl přesvědčený o tom, že to nebyl záběr. Když jsem totiž nástrahu vedl, tak se jen pomalu zastavila a nešlo s ní hnout. Jasná vázka. Ovšem najednou vidím, jak se dává vlasec do pohybu. Stále to ale nebylo jasné. Měl jsem přesně ten pocit, jako když zaseknete poleno nacucané vodou, podaří se vám ho odlepit ode dna a proud ho teď prostě odnáší dolů.
Proutek se pořádně ohnul a „poleno“ proud odnáší do hlubší části toku, kterou jsem měl právě v úmyslu proházet. Popojdu proto rychle dopředu, abych rychle navinul vlasec, a mám v úmyslu vázku zastavit a háček z ní osvobodit. Když se však přiblížím, tíha na vlasci se najednou s pořádným zavlněním pohne proti proudu a má pořádně naspěch! „Panečku, to je ryba!“ Rve mi vlasec z navijáku a já se nestačím divit.
Zahlédl jsem v mělčině dlouhou siluetu ryby a napadlo mě, že mou nástrahu sebrala štika. Soudě podle chování jsem ji možná podsekl. Však se uvidí. Teď mohu jen stát, držet proutek v rukou a modlit se, aby se háček neuvolnil, případně aby štika vlasec bez lanka neukousla. Jsem ve střehu, protože takto zaseknuté štiky často skáčou, ale tato ryba je klidná.
Našla si hlubší jamku ve dně a z té se najednou nechce hnout. Musím se hodně snažit, abych ji zase „rozhýbal“. No, nebudu to prodlužovat. Trvalo hodnou chvíli, než jsem rybu utahal a ukázala se moc pěkná parma s nástrahou pevně zaseknutou v koutku masitých úst.
Teď, když jsem věděl, že tu parmy jsou, soustředil jsem se na ně a začal nástrahu nabízet jinak. Tloušti na ni útočili, když byla vedena středem sloupce nebo pod hladinou, kdežto parmám ji bylo třeba nabídnout mnohem pomaleji co nejblíže u dna a vedení tak trochu kombinovat se splavováním. Při lovu tloušťů jsem nástrahu tahal proti proudu a šikmo přes proud.
Při lovu parem ji vedu šikmo po proudu dolů, takže nahazuji víc proti proudu. Když jsem se soustředil na tlouště, používal jsem trochu těžší hlavičky, protože se mi s nimi snadněji a dál nahazovalo a bylo snazší udržet s nástrahou kontakt. Ale s parmami je to jinak. Nástrahu tolik nezatěžuji i když bych ji tak snadněji dostal ke dnu. Chci, aby se pohybovala přirozeněji a těžká hlavička nebránila zabírajícím rybám ve správném uchopení nástrahy. Samotné vedení nástrahy musí být co nejpomalejší a pokud si myslíte, že vedete nástrahu pomalu, zkuste to ještě pomaleji…
Nejúčinnější jsou twistery
Za nejúčinnější gumové nástrahy na parmy považuji jednoznačně docela obyčejné twistery s delšími ocásky, gumové rybky s twisterovými ocásky a pak nymfy. V podvečerních hodinách mívám úspěch s velkými žlutými vosími larvami, které nastražuji na obyčejný háček a sestavu zatížím cca 20 cm od háčku bročkem.
Kdysi jsem dlouho zkoušel všelijaké gumové žížaly, pijavice a napodobeniny vodního hmyzu i živočichů, ale výsledky nikdy nepředčily twister. Celkem mě překvapilo, že propadly gumové žížaly, kterým jsem hodně věřil, ale nijak se tím netrápím. Důležité pro mě je, že mám ve věci jasno. Na gumové žížaly jsem ale pochytal spoustu jiných ryb, takže mé trápení s nimi za to rozhodně stálo. Nachytal jsem na ně pěkné tlouště a spoustu krásných okounů a hromady malých sumců.
Parmy lovím přívlačí obvykle v mělkých a čistých proudech. Proto jsem samozřejmě řešil barvy nástrah, které parma vidí. Zpočátku jsem sázel na barvy přirozené, takže odstíny hnědé, šedé a podobně, avšak brzy jsem zjistil, že parmám naopak imponují barvy výraznější. Za naprosto univerzální považuji barvu bílou a průhlednou s flitry. Tyto varianty zklamou jen málokdy a bílá či slonová kost je můj jasný favorit i v nepříliš čistých vodách.
Velkým překvapením pro mě byly nástrahy v barvě svítivě žlutozelené, na které bych do té doby opravdu nevsadil. Pokud nezaboduje bílá nebo zelená, pak teprve sáhnu po odstínech hnědé. Jestliže parmy ani tehdy nezareagují, je ztrátou času hledat jinou barvu. V tu chvíli měním nástrahu za jinou a když neuspěji, pak si dám pauzu a věnuji se jiným rybám a počkám, až budou parmy zase aktivní…
Dřu jak kůň a nic
Vidím hejno parem, jak postává v proudu. Hledám nějaké známky aktivity, jenže ryby stojí na místě jako přikované. To už vím, že nebude snadné je chytit. Přesto to zkusím. Občas zdání klame a já nechci jen tak stát a pozorovat je. Chci mít některou z nich na prutu. Začnu bílou klasikou. Nic. Když odmítnou i zelenou, a to vystřídám více velikostí i způsoby vedení, je to na pováženou. Hnědé si také nevšímají a stejně tak neuspěji s odstíny petrolejové.
Postupuji tedy podle zažitého plánu a vyměním gumu za malý wobbler. Sotva nahodím, imitace dosáhne dna a uvedu ho do pohybu, je tu záběr! Tak přece jen. Ale neraduji se dlouho. Na háčku totiž není parma, ale tloušť. No nic, alespoň něco. Zkouším to dál. Házím, měním wobblery, dřu jak kůň a výsledek? Jedna utržená nástraha jinak čistá nula.
Nemá to smysl. Posadím se na vyvýšené místo na břehu do trávy, abych viděl na parmy, a jen tiše sedím a pozoruji. Ryby stojí jako přikované a nic. Sem tam některá jen maličko popojede, ale nezdá se, že by cokoli ze dna sebraly. Je to jen takový ten kraťoučký pohyb stranou a zpět. Nic víc. Sluníčko připaluje, pak se schová za mrak a parmy mi na chvilku zmizely.
Když slunce znovu posvítí na vodu, zdá se mi, že ryby teď stojí trochu jinak a ty, které stály na konci hejna, jsou aktivnější. Začaly se pohybovat nejen do stran, ale popojíždí i maličko proti proudu a zpět. Doba pokročila a chování ryb se evidentně změnilo.
Nezapomínejte – parma není dravec
V čele hejna stojí ty největší kusy, a i ty se během deseti minut začínají hýbat. Je čas to zkusit znovu. Vrátím se k bílému twisteru a vedu jej tak, aby šel vodou co nejpomaleji právě u těch větších ryb na čele hejna. Bohužel se mi nástraha někde zachytila. Stačí ale zvednout špičku prutu výš, trochu zatřást špičkou a je volná.
Než srovnám vlasec, valí proud nástrahu kousek po dně a vtom přichází tvrdá rána! Nejbližší parma gumu popadla a já ji zasekl. Míří proti proudu a já ji nechám jet tak daleko, jak jen to jde. Chci, aby se zaseknutá parma dostala co nejdále od hejna, a já ho zbytečně neplašil zdoláváním ryby. Také si popojdu a za chvíli podebírám svou první parmu dne…
Celý lov parem je hlavně o dokonalé práci s nástrahou a jejím nabídnutí. Stále musíte mít na paměti, že parma není dravec, nástrahu tedy nebude pronásledovat a úplně nejlepší způsob je ten, když se jí nástraha sama pomalu „přikoulí“ přímo před tlamu. Pak je parma ochotna ji otevřít a nástrahu popadnout.
Prudký záběr není projevem její „dravosti“. Ona prostě musí nástrahu v proudu rychle popadnout, aby jí neuplavala. Ovšem po tvrdém záběru přichází i tvrdý boj, protože parmy, ty jsou jako z oceli. S velikostí nástrahy to není třeba přehánět. Parma nemá velkou tlamu. Gumy do sedmi centimetrů jsou dostatečné, ale na podzim parmy často popadnou i větší nástrahu, která není určena pro ně.
Diskuze k článku (0)