Jak jeho jméno napovídá, není naším původním druhem. Stavbou těla, hladkou kůží bez šupin i vlastním vzhledem se velmi podobá sumci velkému. Ten však dorůstá do mnohem větších rozměrů. Spolehlivým rozpoznávacím znakem je počet vousů. Sumeček má čtyři páry, sumec jen tři. Pokud nechcete počítat, stačí vzít úlovek do ruky. Podobně jako u ježdíka neexistuje spolehlivý chvat, jak uchopit rybu a nepíchnout se o ostré hroty na ploutvích. Dožívá se asi patnácti let.

Text: Jan Stluka, foto: boatsafe.com/types-of-catfish/

Přestože sumeček americký v našich podmínkách dorůstá maximálně do půlmetrové délky, na některých uzavřených lokalitách se postupem času stal dominantním druhem. Může za to jeho neuvěřitelná přizpůsobivost. Společnost větších ryb snáší velmi dobře. Jakéhokoliv šupináče menšího než je on sám považuje za kořist. I při tření si samci doprovázející samici počínají velmi agresivně.

Byl k nám přivezen někdy kolem roku 1900. Na rozdíl od své domoviny však v našich relativně studených podmínkách nerostl a neroste do konzumní velkosti. Jakmile skončily neúspěšné pokusy o jeho hospodářský chov, sumeček začal být masově vysazován do svazových vod.

Vysazování byla chyba

Místo příjemného zpestření lovu však na rybáře čekalo peklo. Drobní vousáči totiž okamžitě atakují jakékoliv klasické nástrahy, nepomáhá zvětšení háčku nebo sousta. Útočí dokonce i na pomalu tažené twistery. Všechna sousta bez výjimky okamžitě zhltnou.

Poměrně velká skupina jinak slušných příslušníků Petrova cechu to mnohdy prostě psychicky nevydržela a nechtěné úlovky ihned zabíjela nebo je ponechávala na břehu svému pozemskému osudu. Naštěstí se tuzemští predátoři velmi rychle naučili konzumovat i tato pichlavá sousta. V místě jejich výskytu jsou sumečci američtí běžně nalézaní především v žaludcích štik i sumců.

Sumeček americký

Vedle neblahé pověsti si v českých i moravských zemích vysloužili také poměrně originální přezdívku – trumani. Osobně se domnívám, že jejich masové rozšíření se shoduje s vládou amerického prezidenta Harryho S. Trumana, který sice nenosil plnovous ani knír, nicméně to byl zlý kapitalista, od kterého se nedalo čekat nic dobrého. V tomto duchu ostatně psaly dobové noviny i pojednávaly texty některých písní.  

Kam na ně?

Sumečci se dají stále dobře ulovit na labských slepých ramenech. Libují si ve stulíkových či leknínových polích, kterých zde najdete spoustu, ale za vděk vezmou i kamennou regulací či potopenou větví. Nástrahou číslo jedna je rousnice, popřípadě její kousky.

Nejvíce na ně platí klasická položená. S minimálním úsilím dosáhnete maximálních výnosy. Budete-li sumečky lovit s feederem nebo s wincklepickerem, zabráníte brutálnímu zažírání nástrah. Stejnou službou poslouží i záměrně přehloubená plavačková montáž.

S náčiním to vzhledem k velikosti ryb nemusíte nijak přehánět, zbytečně neposilujte. Vlasec šestnáctka bohatě stačí. Háčky volte klidně větší, nejlépe se zamáčknutým protihrotem. Budou se vám lépe vyndávat. Ideální dobou pro lov sumečka jsou letní měsíce. Bere ráno i večer, ale v podstatě má hlad pořád, takže můžete být úspěšní i kolem poledního.

Maso

Přestože sumečci byli do republiky dovezeni původně kvůli svému masu, ve svém okolí neznám nikoho, kdo by se o jakoukoliv kuchyňskou úpravu této ryby pokoušel. Myslím, že by si místo stále praktikované suché smrti v křoví alespoň jeden kulinářský pokus zasloužili.

Touto cestou bych chtěl poprosit všechny rybáře, aby sumečky americké nepřeváželi a aby je třeba i neúmyslně nevysazovali do vod, kde ještě nežijí. To samé platí i pro majitele zahradních bazénů.

Komentáře (2)

Napsat komentář