Co se týče přírody, naši předkové měli nejenom dobrý pozorovací talent, ale používali i výstižná přirovnání a poetická pojmenování některých rostlin, živočichů a přírodních dějů. Mnohé z nich se zachovaly dodnes a platí to i pro ryby a rybářství.

text: Jozef Májsky

 Hlavně v rybníkářských oblastech bylo někdy se šupináči hodně práce a není tomu jinak ani v dnešní době, přestože ruční práci nahradila moderní technika. Platí to hlavně v období, kdy rybáři „sklízejí úrodu“.

Při podzimních výlovech rybníků se ocitnou kapři i další ryby v mělké zakalené vodě loviště a následně po vylovení i v připravených bednách a kádích ve svízelné situaci. Jejich žábry přestávají ve vodě s minimem kyslíku plnit svou funkci.

Nouzové dýchání

Tehdy nastupuje nouzové dýchání. Při něm ryby plavou šikmo s hlavou u hladiny a tlamkou nabírají vzduch do ústní dutiny. Při troubení ryb, jak tento způsob dýchání lidově nazýváme, se kyslík vstřebává do krve prokrvenou ústní sliznici i žábrami, přes které je vytlačená část „spolknutého“ vzduchu.

kapr
Rybímu troubení se může podobat i filtrování fytoplanktonu z vody těsně u hladiny, provázené pohybem ryb a mlaskavými zvuky. Foto: Jozef Májsky

Už v minulých staletích naši předci tuto situaci okomentovali a zaznamenali, včetně tradičního způsobu provzdušnění vody, následovně:

„Nemají-li ryby dostatek vody v kádi, troubí, čili lapají otevřenými ústy vzduch nad vodou. Aby měly dostatek čerstvého vzduchu ve vodě, nabírá se tato korcem, tedy malou dřevěnou prohloubenou lopatkou z kádě, a zase se tam volně pouští. Porybný jako odznak své důstojnosti má korec barevný – násadu modrou a lopatku bílou“.

Šlo o barvy schwarzenbergské kolem Hluboké, v jiných oblastech tomu bylo jinak. S troubením ryb se můžeme samozřejmě setkat nejen na rybničních hospodářstvích, například v hustě zarybněných menších stojatých vodách po náhlém přívalovém dešti, když se voda zakalí splavenou ornicí nebo bahnem z přilehlých pozemků.

Rovněž v zimě po prosekání (vyřezání) otvorů v ledu se mohou na hladině prohlubní silně zabahněných nebo organickými látkami znečištěných stojatých vod objevit rybí tlamky dychtivě lapající po vzduchu.

Když ryby filtrují i potravu

Je třeba ale upozornit na skutečnost, že když pozorujeme ryby, nejčastěji kapry, jak vystrkují nad hladinu tlamky nebo těsně pod hladinou otvírají ústa a přitom mlaskají, nemusí se vždycky jednat o kompenzaci chybějícího kyslíku.

Zkušenější rybáři určitě vědí, že tímto způsobem ryby filtrují z vody drobnohlednou potravu. Podle mých pozorování jde především o fytoplankton, který se koncentruje u hladiny, kde nachází optimální podmínky pro růst.

ryba
Kapři filtrující drobné vodní korýše obyčejně tiše stojí, někdy jen pár centimetrů pod vodní hladinou. Foto: Jozef Májsky

Někdy v horkém létě, kdy „voda kvete“, se na rybím jídelníčku ocitnou dokonce i nevábně páchnoucí sinice, což se pak projeví na chuti rybího masa.

Na hodující kapry nás často už z větší vzdálenosti upozorní hlasité mlaskání a srkání, ale i pomalé rejdění ryb u hladiny. Skupina pohybujících se ryb zřejmě vířením povrchové vrstvy vody získá větší množství potravy.

Při žíru krustaceoplanktonu, který je pohyblivý, pak ryby většinou prakticky stojí na místě, nebo jen velice pomalu proplouvají pod hladinou. Na to, že se ryby jen tak nevyhřívají, ale filtrují z vody drobné živočichy, nemusíme přijít při zběžném pohledu.

Obyčejně nás na to upozorní občasné žvýkací pohyby čelistí a spolknutí sousta. Tlamky totiž otvírají zcela „standardně“ jako při dýchání a rovněž tento proces neprovází žádné zvuky. Jejich potravu – drobnější zooplankton – nemusíme na větší vzdálenost ve vodě zaregistrovat.

Nápadnější jsou pouze větší druhy dafnií, které někdy vytváří ve vodním sloupci nápadná načervenalá mračna. Tyto shluky drobných korýšů se objevují v eutrofizovaných stojatých vodách obyčejně koncem léta a na podzim.

Na noc klesají ke dnu, za slunného dne pak stoupají ke hladině, kde přilákají ryby, které si jimi dokáží pořádně nacpat břicha.

Sumečci a oukleje

Těsně u hladiny běžně vytváří hejna i rybí drobotina mnoha druhů ryb. Malých rybiček hladinových druhů, třeba ouklejí, si možná ani nevšimneme, určitě ale naší pozornosti neuniknou juvenilní američtí sumečci. Jejich černý šik pomalu proplouvající vodou někdy i slyšíme, protože desítky nebo i stovky drobných vousatých tlamiček vydávají jemné mlaskavé zvuky.

sumeček americký
Tiše mlaská u hladiny i krmící se hejno malých amerických sumečků. Foto: Jozef Májsky

Jestli při tomto způsobu krmení v jejich potravě dominuje zooplankton nebo fytoplankton? To se můžeme pouze domnívat. Koncem května a v červnu, kdy z vrb a topolů „sněží“ miliony ochmýřených semínek, pak lze běžně na hladině vod zaznamenat doslova velkou žranici, které se účastní celá plejáda ryb.

Na sezonní potravě padající z nebe jako mana hodují jak drobné bílé ryby – oukleje, perlíni, plotice nebo jelci, tak i kapitální kapři a amuři.

A jaké bychom si měli vzít z této „úvahy“ ponaučení? Především poznatek, že v případě ryb s tlamkami těsně u hladiny se nemusí vždycky jednat o nouzové dýchání – troubení, s nímž se nejčastěji setkáme při výlovu rybníků nebo v kádi na vánočních trzích.

Jak vyplývá i z uvedených příkladů, podobně se někdy chovají ryby filtrující plankton nebo sbírající potravu z vodní hladiny.