S módní vlnou konzumace asijských pokrmů se i u nás objevují jídla vařená podle receptů pocházejících z jihovýchodní Asie. Nechybí v nich ani zvláštní ochucovadlo, rybí omáčka.

Je celkem pochopitelné, že již odnepaměti se u našich pradávných předků objevovala jména, později příjmení, která souvisela s rybami, lovem ryb, rybářským náčiním a od středověku i s rybníkářstvím.

Co se týče přírody, naši předkové měli nejenom dobrý pozorovací talent, ale používali i výstižná přirovnání a poetická pojmenování některých rostlin, živočichů a přírodních dějů. Mnohé z nich se zachovaly dodnes a platí to i pro ryby a rybářství.

Kdy naši prapředkové prvně použili při lovu ryb čeřen, se určitě nedovíme. Tato čtvercová síť, kterou znají rybáři v různých koutech naší planety, patří mezi vodorovné sítě. Funguje na podobném principu jako podložní síť, používá se ale obyčejně v jiných typech vod a může být podle místních podmínek různě modifikována.

Lidé se už při výrobě prvních předmětů denní spotřeby – hliněných nádob, zbraní (oštěpy, luky), oděvů, obydlí i dalších výrobků často snažili, aby jejich výtvory měly nejenom praktické využití, ale potěšily oko i duši. Proto je zdobili různými způsoby, třeba řezbou, rytím nebo malbami.

Před časem jsem při vzpomínání na mládí strávené u vody napsal i příhodu o klukovském pytlačení, kdy jsem při poklesu hladiny narazil na utopený motocykl a zespodu blatníku jsem bez potíží vytáhl pěknou parmu.

V dnešní době, kdy nám slovo půst téměř nic neříká, si jenom stěží dokážeme představit, že ve středověku tvořily dny, na které se vztahovala nějaká forma půstu, téměř polovinu roku. Protože v tyto dny věřící křesťan nesměl jíst maso, výrobky z něj a v době přísného půstu ani sádlo, vejce nebo mléčné výrobky, chytré hlavy hledaly způsoby, jak různé nesmyslné kánony závazné pro všechny věřící nějak šikovně obejít.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy. Škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek, sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.

Velký Humlenský rybník je asi 7 km na východ od Třeboně v chlumské soustavě rybníků, kterou založil Mikuláš Ruthard z Malešova. V této soustavě je nejníže položeným rybníkem poblíž Nové řeky, z čehož plynuly dlouholeté spory v 16. a 17. století mezi Petrem Vokem z Rožmberka a majiteli panství Nová Bystřice.

Od koňských žíní jsme se v minulém dílu posunuly až ke splétaným šňůrám, které však trpěly několika nedostatky. Měly malou nosnost, byly tlusté a vadila jim voda.