Historie

Reex patří k nejznámějším navijákům své doby. V 60. a 70. letech minulého století začínal s Reexem rybařit snad každý kluk. Nebylo to způsobeno popularitou, nýbrž slabým sortimentem socialistické výroby. Jiné navijáky na trhu nebyly.

Kdoví, kam až sahá historie této krásné záliby. Rybaření bylo už od počátku věků nutností, jelikož představovalo zdroj obživy. Navzdory tomu, že prapůvodní chytání ryb do rukou bylo pracné, na výsluní rybářských metod vydrželo dlouho a v některých zemích se těší oblibě doposud.

Jen málokteré odvětví má u nás podobnou tradici jako rybníkářství… Jen málokterá ryba je v jiných zemích tak tradiční, jako je český kapr u nás. Je tu doba výlovů. Opakuje se to rok co rok. Už po celá staletí.

Naviják Reex patří bezesporu k nejznámějším navijákům československé výroby. První model Reex A z roku 1958 byl v roce 1961 zmodernizován pod názvem Reex B.

O navijácích Triplex jsem psal již v roce 2019. Jednalo se o všeobecný popis všech tří velikostí, tedy o Triplex A, B, C. Tentokrát se zaměříme na nejrozšířenější Triplex C, který se později stal předlohou pro naviják Reex.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.

Už v dobách minulých se lidé snažili ulovit nějakou rybu, ale rozhodně to v počátku nebylo rybářským prutem a už vůbec ne pro zábavu. Ryby totiž byly stejně jako zvěř nedílnou součástí obživy.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se do minulosti vracet. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek, sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.

„Chytil jsem lopaťáka,“ slýcháváme často slangový popis úlovku z úst rybáře. Snad žádná jiná ryba si neudržela svoji přezdívku tak dlouho, jako právě cejn velký.

Možná i vás napadlo, že by se takto mohla jmenovat nová televizní relace, kterou by moderoval Karel Šíp. Když jsem se ale zamýšlel nad názvem článku, měl jsem na mysli skutečný lov ryb pomocí luku a šípu. Jedná se totiž o prastarou loveckou metodu, kterou už drtivá většina lidstva nepoužívá.

S módní vlnou konzumace asijských pokrmů se i u nás objevují jídla vařená podle receptů pocházejících z jihovýchodní Asie. Nechybí v nich ani zvláštní ochucovadlo, rybí omáčka.

Je celkem pochopitelné, že již odnepaměti se u našich pradávných předků objevovala jména, později příjmení, která souvisela s rybami, lovem ryb, rybářským náčiním a od středověku i s rybníkářstvím.

Co se týče přírody, naši předkové měli nejenom dobrý pozorovací talent, ale používali i výstižná přirovnání a poetická pojmenování některých rostlin, živočichů a přírodních dějů. Mnohé z nich se zachovaly dodnes a platí to i pro ryby a rybářství.

Kdy naši prapředkové prvně použili při lovu ryb čeřen, se určitě nedovíme. Tato čtvercová síť, kterou znají rybáři v různých koutech naší planety, patří mezi vodorovné sítě. Funguje na podobném principu jako podložní síť, používá se ale obyčejně v jiných typech vod a může být podle místních podmínek různě modifikována.

Lidé se už při výrobě prvních předmětů denní spotřeby – hliněných nádob, zbraní (oštěpy, luky), oděvů, obydlí i dalších výrobků často snažili, aby jejich výtvory měly nejenom praktické využití, ale potěšily oko i duši. Proto je zdobili různými způsoby, třeba řezbou, rytím nebo malbami.