Fotografie
Ladislav okomentoval Na jaké pruty a...
předevčírem
Fotografie
Ladislav okomentoval Stojan...
předevčírem
Fotografie
Ladislav okomentoval Prut...
předevčírem
Fotografie
Ladislav okomentoval Vtip nevtip...
předevčírem
Fotografie
Ladislav okomentoval Rybář...
předevčírem

„Solární kolektory“ na hladině

Marek iRybářství 7. listopadu 2023 0 komentářů
rybník

2. Vzácně mohou hladinu pokrýt i listy vzácných leknínů – bílého a bělostného. Foto: Jozef Májsky

Poznávání

V posledních letech se rozmohlo získávání „zelené“ energie z obnovitelných zdrojů. Zvlášť lukrativní se stal byznys se slunečními kolektory, které vyrostly prakticky ze dne na den na nejrůznějších, často nevhodných místech.

text: Jozef Májsky

I v tomto případě platí stará pravda, že všeho moc škodí. A je třeba říct, že výjimkou nejsou ani „solární kolektory“, které vymyslela matka příroda už před miliony let a umístila je na do té doby nevyužitou hladinu sladkých vod.

REKLAMA

Nebudu dál napínat vaši zvědavost a fantazii. Těmito zelenými solárními kolektory jsem obrazně pojmenoval plovoucí listy vodních rostlin. Uvedený typ rostlin odborníci označují jako hydrofyty s plovoucími – natantními listy. Protože zde vodní rostliny našly nevyužitý prostor, nijak se neomezovaly a rozprostřely své listy tak, že nejednou pokryjí kompletně celou hladinu.

Tato strategie se uplatňuje třeba u leknínů, stulíků nebo některých rdestů – hydrofytů přichycených k substrátu. Jsou to byliny ukotvené ve dně, které k hladině vysílají na dlouhých řapících plovoucí listové čepele. Jiné druhy – volně plovoucí hydrofyty – pokročily ve vývoji dál, živiny ze dna vůbec nepotřebují a jejich domovem se stala vodní hladina.

REKLAMA

Tento typ plovoucích rostlin většinou obývá živinami bohaté vody, protože všechny potřebné látky získává pouze z vody. V teplých oblastech Země lze tuto strategii uplatnit snadno v průběhu celého roku, no a v našich zeměpisných šířkách si tyto druhy, třeba okřehek, kotvice nebo nepukalka, musely vytvořit adaptace, jak přežít zimu, kdy vodní hladina zamrzne.

rybník
Z kořenujících vodních rostlin s velkými plovoucími listy se běžně uplatňuje nechráněný stulík žlutý. Foto: Jozef Májsky

Třeba okřehek sice ke konci vegetačního období odumře, ovšem už během léta si vytvořil dostatek semen, která přezimují na dně. Na jaře z nich vyklíčí mladé rostlinky, které pak vyplují na hladinu, kde se dál rozmnožují hlavně vegetativně a ke konci léta i generativně – vytvoří semena.

Škodí zájmům rybářů

Rostlinné listy fungují jinak než opravdové solární kolektory. Samozřejmě, že na rozdíl od solárních kolektorů vyvinutých člověkem, které sluneční energii transformují na elektrický proud, fungují rostlinné listy jinak. Za pomoci zeleného barviva (chlorofyl) v nich dochází k přeměně sluneční energie na energii chemických vazeb.

Součástí tohoto procesu (fotosyntézy) je i asimilace oxidu uhličitého, tedy zabudování anorganického uhlíku za účasti molekul vody do organické sloučeniny, jednoduchého cukru. Vedlejším produktem je kyslík, který se uvolňuje do atmosféry. Právě fotosyntetické činnosti rostlin vděčí atmosféra naší planety za vysoký obsah kyslíku.

Detaily fotosyntézy ponechme ryzím odborníkům, pro nás, kteří značnou část roku trávíme u vody je důležitější skutečnost, že na některých stojatých vodách příroda nainstalovala na vodní hladině tolik zelených solárních kolektorů, že škodí nejenom zájmům rybářů, ale narušují i optimální fungování přírodních procesů, které probíhají pod vodní hladinou.

Oblíbené i neoblíbené vody

Vody s přiměřenými porosty leknínů, stulíků i dalších vodních rostlin, které v létě rozprostírají listy na vodní hladině, a kromě stínu poskytují mnoha druhům ryb úkryt i potravu, mají rádi rybáři i ekologové – zejména pro jejich vysokou druhovou diverzitu a stabilitu.

Bohužel, především v důsledku nadměrné eutrofizace, na mnoha lokalitách dochází k nepřiměřenému zarůstání vodní hladiny plovoucími rostlinami, které nezřídka úplně zatáhnou menší vody neprodyšným zeleným kobercem. Ten přirozeně zadusí ponořené – submerzní druhy rostlin, které jsou pro vyvážený vodní biotop stejně důležité, ne-li důležitější než rostliny okupující vodní hladinu.

rybník
Hladinu silně eutrofizovaných vod velice často dokáže úplně zatáhnout rdest vzplývavý. Foto: Jozef Májsky

Kromě toho se zastíněná voda neprohřívá, lépe se v ní daří anaerobním bakteriím, takže nejednou obsahuje hlavně ve větší hloubce jedovaté plyny (sirovodík). V takovém prostředí se samozřejmě nedaří většině bezobratlých živočichů, kteří představují základnu potravní pyramidy podvodního světa. Voda je pak málo úživná, proto v ní najdeme pouze některé (nejodolnější) druhy ryb, které nízký obsah kyslíku ve vodě tolerují.

Jsou to především oba druhy karasů, lín, piskoř a z dravých ryb štika, která se zde zdržuje hlavně ve svrchní vrstvě vodního sloupce. Jejich početnost je ale obyčejně nízká, přiměřená daným podmínkám.

Když ani amur nepomůže…

Co dělat, když na hladině nastane malér v podobě přemnožených rostlin? Když se podle takového scénáře vyvíjí malá vodní plocha s výměrou pár arů, nemusíme se tím nijak zvlášť zabývat, alespoň zde mají klid čolci a žáby. Horší ovšem je, že občas jsou takto postiženy i větší recipienty – kupříkladu rybníky, mrtvá ramena, pískovny apod. Zde je pak potřebné vyhodnotit možné příčiny vzniklého stavu a přijmout opatření, která mohou nepříznivý trend zarůstání vodní plochy zvrátit.

Asi nejpřirozenější se jeví vysazení rostlinožravých ryb, což ale nemusí být vždycky optimální řešení. Je třeba mít na paměti, že amur prakticky nepožírá leknín a stulík. Rovněž ho nemůžete vysadit do lokalit s výskytem chráněných a ohrožených druhů vodních rostlin (např. kotvice, plavín, řezan). Osobně nerad vidím amura a tolstolobika ve vodách situovaných do inundací řek, protože při povodních je může velká voda vyplavit a zavléct do jiných recipientů, kde mohou škodit a ne pomáhat.

Proto se někdy při potlačení vodních rostlin neobejdeme bez jejich mechanické likvidace motorovou vodní sekačkou, popřípadě pomocí ručního nářadí. Kromě toho je třeba mít na paměti, že lekníny (bílý i bělostný) a stulík malý patří mezi chráněné rostliny a na jejich odstraňování je potřebná výjimka od příslušného orgánu ochrany přírody.

amur
Amur vše nespasí a někde může dokonce i škodit. Foto: Jozef Májsky

Naštěstí neprodyšné porosty okřehku lze redukovat o něco snadněji než kořenující druhy rostlin. Dá se použít i hustější zátahová síť. Počítejme ovšem s tím, že se půjde o metráky biomasy! Tu lze použít jako hnojivo na pole nebo do kompostu, zmíněný okřehek pak i jako krmivo pro drůbež nebo dobytek. Vím, že rybníkáři byli občas přinuceni použít i chemický postřik (herbicid) na likvidaci vodní vegetace, je to ale krajní řešení, které bych nedoporučoval.

Určitě by se dal aplikovat (proti některým vodním rostlinám) i biologický boj, ale v případě rostlin mírného podnebního pásu zatím nebyl rozpracován, resp. o tom nemám informace. Drobní broučci bázlivci z rodu Galerucella, například bázlivec leknínový (G. nymphaea), dokáží místy silně poškodit listy stulíku, jeho porosty to ale významnějším způsobem neohrozí a nezredukuje.

Druhořadý problém?

Nastolená problematika se může někomu jevit jako méně podstatná, snad i vyloženě druhořadá. Domnívám se však, že jsou u nás oblasti, kde jak rybníkářům, tak i rybářům plovoucí vodní rostliny výrazným způsobem znesnadňují řádné obhospodařování užívaných stojatých vod. A protože nelze předpokládat, že by se eutrofizace našich vod mávnutím čarovného proutku snížila, je potřebné věnovat i tomuto problému patřičnou pozornost. Je to nakonec i zájem ochrany přírody, která rovněž podporuje existenci prosperujících vyvážených vodních a mokřadních společenstev.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled