Vlasec

Klasická monofilní vlákna a jejich vlastnosti už jsme vám představili, takže nezbývá než se trochu zblízka podívat na jejich mladší příbuzné. Před nějakými třiceti lety je v Čechách ještě téměř nikdo neznal.

Vypravil jsem se za panem Antonínem Choulíkem, který se v SILONU vyučil a pracuje v něm dodnes. Zajímalo mě, jak to vlastně bylo s nejslavnějším českým vlascem.

„Pánové, na tu štiku jsem chodil celé léto. Dvakrát zabrala, jenže pokaždé mi to ta mrcha upráskla. Došla mi trpělivost, koupil jsem novou Plaňanku a karta se obrátila. Tak rozzuřenou rybu jsem ještě nikdy neviděl. Nejdřív vyrazila do hloubky a vymotala mi snad padesát metrů vlasce. Nakonec vylítla z vody jako torpédo a ve vzduchu ještě udělala kotrmelec. Plaňanka všechno vydržela a zubatá prohrála. Měřila sto deset čísel.“

Od koňských žíní jsme se v minulém dílu posunuly až ke splétaným šňůrám, které však trpěly několika nedostatky. Měly malou nosnost, byly tlusté a vadila jim voda.

Ztráta velké ryby je pro rybáře zdrcujícím neštěstím, které ho může poznamenat i na celý život. Dodnes si pamatuju na prvního velkého kapra, který mi jako malému klukovi zabral na rousnici po letní bouřce. S laminátovým prutem a navijákem Reex jsem bojoval ze všech sil, kapr měl však navrch a zvítězil.

Jaký máme vlastně na navijáku vlasec či pletenou šňůru? Tuto otázku si klade zejména u vody řada rybářů zvláště tehdy, když není něco s naším vlascem nebo pletenkou v pořádku. Vědět, co máme na cívce navijáku, bývá důležitá informace z mnoha důvodů. Rybáři to ale často nevědí…

Pokud si chce člověk vytvořit obrázek o tom, jaké vlastnosti má vlasec, který používá, může si doma udělat své vlastní testy a jednotlivé vlasce mezi sebou porovnat. Nebudu samozřejmě hovořit o testech, které probíhají v laboratořích a na speciálních strojích za miliony.