Fotografie
Josef přidal úlovek Kapr obecný...
před 13 hod
Fotografie
Jakub přidal úlovek Kapr obecný...
před 13 hod
Fotografie
KLAPSIOVÁ založil otázku rychlá a legiti...
včera
Fotografie
Karel přidal úlovek Cejn velký...
včera
Fotografie
Jakub přidal úlovek Kapr obecný...
včera

Trnitá cesta za švédskými metrovkami (1)

strunc 25. listopadu 2019 0 komentářů

Šupiny

Text: Zdeněk Hofman, foto: autor

Severské revíry přitahují české rybáře jako magnet a každoročně tam vyrážejí stovky příznivců Petrova cechu zkusit štěstí a ulovit vysněnou rybu. Kromě vyhlášených norských fjordů, bohatých na velké tresky, ďasy mořské nebo divoké halibuty, míří mnohé party prohnat královnu sladkých vod, štiku obecnou.

„Zdeňku, nechceš jet začátkem května do Švédska? Chybějí nám dva kluci do party, tak jsem si vzpomněl na tebe a Jirku.“ Mildova slova okamžitě probouzejí moji rybářskou vášeň. Za několik měsíců již sedíme na trajektu do švédského Trelleborgu a vyrážíme vstříc zubatým kráskám. Nikdo zatím netuší, jak bude tato výprava náročná. Naše utrpení však bude vykoupeno nezapomenutelnými zážitky a jedinečnými trofejemi.

REKLAMA

V půl třetí vyplouváme z německých zátok ostrova Rujána na širé moře. Fouká studený vítr a lodí zmítají obrovské vlny, které dodávají noční plavbě na dramatičnosti. Pocit strachu bývá spojen s vyschnutím hrdla a tomuto stavu předcházíme návštěvou restaurace. V útulném baru si jako správní Češi objednáváme pivo a posloucháme vyprávění Milana.

„Je to revír v okolí Västerviku a jedeme tam už potřetí, což mluví samo za sebe. Nejsou to jezera, ale zátoky brakických vod Baltského moře a vždycky jsme si perfektně zarybařili. Bydlet budeme v kempu Gamleby. Mají zde perfektní lodě a silné motory. Žádná chrastítka. Teď, začátkem května, už bývají štiky vytřené a mají hlad. Pokud je zastihneme na mělčinách, než se rozjedou na volnou vodu, budeme mít vyhráno. Všechno ale záleží na počasí.“

REKLAMA

Dopíjíme pivo a jdeme spát. Nemáme zaplacené kajuty a jako většina pasažérů, kteří chtějí ušetřit, zkroutíme znavená těla na kožených sedačkách v podpalubí a část výpravy si ustele dokonce rovnou na podlaze.

Přemýšlím o velkých štikách a snažím se vymyslet co nejlepší strategii. S Jirkou Vomáčkou jsme jediná dvojice, která slavila v rozlehlých severských pláních největší úspěchy s trollingem nebo lovem na živou rybičku. Zbylých deset členů naší party patří mezi ortodoxní vyznavače klasické přívlače, kterou dokonale ovládají.

Jirka zatím netuší, že i já chci otestovat nový, jerkový cajk. Je to na parťáka trochu podraz, protože není nic horšího, než když se sejdou v lodi rybáři s různými úmysly. Pokud chce jeden například vláčet a druhý chytat na živou rybičku, nemusí to dobře dopadnout. Kompromisy končí velmi často neúspěchem. Chytat chvíli tak a chvíli zase jinak, to nikam nevede. Základem úspěchu je dokonalý plán. Mám chuť vyřídit všechno hned, ale kamarád už spí. Otáčím se na druhou stranu a po chvilce usínám taky.

Zastávka v rybářském kempu

V devět ráno opouštíme trajekt a za několik hodin jsme ve Västerviku. Milan nám přichystal překvapení a navštěvujeme vyhlášený Fishing camp, ve kterém se každoročně pořádá mistrovství světa v lovu štik.

Týdenní akce začíná vždy tréninkem a samotné závody trvají tři dny. Až šedesát dvoučlenných týmů může zkusit štěstí a zvítězit. Ceny jsou lákavé. Vítězný tým vyhrává 10 tisíc eur a prémií za největší ulovenou rybu je zbrusu nová rybářská loď.

Přihlásit se může kdokoliv, jedinou podmínkou je zaplacení startovného ve výši 700 eur. Zajímavý je průběh celé soutěže. Každý tým dostane podložku s mírou a analogový fotoaparát.

Smí však pořídit pouze jednu fotografii týmu a 26 snímků ulovených štik, z nichž se započítává pět největších. Soutěžící se mohou sami rozhodnout, jakou si zvolí taktiku a kterou ulovenou rybu vyfotografují.

Po vyčerpání tohoto počtu snímků se už žádná další ryba do konečného výsledku nezapočítává. V praxi to znamená, že se vám první ulovené štiky můžou zdát malé a nevyfotografujete je, ale nakonec chytíte ještě menší a připravíte se tak o drahocenné body nebo naopak vyfotografujete prvních 26 štik a až potom chytíte nějakou obrovskou, která se však do soutěže už nesmí započítat.

Dusko Loje, rybářský průvodce, který současně prodává i v místním vyhlášeném obchodě, nás provází kempem, ukazuje lodě a uděluje cenné rady: „Nic nejde přesně naplánovat, všechno závisí na počasí a teplotě vody. Ta měla letos začátkem dubna už 15 °C, ale najednou se nečekaně ochladilo a klesla na pouhé 3 °C.

Ryby pochopitelně přestaly brát. Univerzální návod, kdy přesně přijet, proto neexistuje. Počasí je hlavním faktorem, zaručujícím dobrý lov. V oblasti Gamleby, kam míříte, nastává problém v případě, když přestane foukat vítr, který bývá dobrým ukazatelem, kde štiky hledat. Na jaře se shlukují v početnějších hejnech a v těch se i přemísťují. Pokud dokážete takové hejno vystopovat, je úspěch téměř jistý. Můžete chytit i několik trofejních štik najednou.“

Vcházíme do rybářského obchodu a slastně obdivujeme nekonečné série ručně vyráběných jerků všech možných barev a odstínů. Na stěně čekají na nové majitele jerky růžové, fialové, oranžové a dokonce i černé nebo bílé. Zatím to jsou pouhé kousky dřeva, ale s prvním zanořením do vodní říše ožijí.

A jakmile zkříží dráhu rybímu predátorovi, stanou se věrným pomocníkem svého pána. Škoda, že věci neumějí vyprávět. Představuji si, co všechno musí taková nástraha za jediný den lovu vidět.

Naše rybářské dušičky jsou z vláčecích klenotů roztřesené, ale každá legrace něco stojí, což v případě originálního švédského jerku činí v přepočtu 900 Kč! Uff! Strachovat se při každém hodu, že drahý miláček zůstane pohřben v hlubinách, to nakonec všechny od koupě odradí.

Příjezd do kempu

Při přebírání chaty nás majitel seznamuje s pravidly, která jsou velmi stručná. Největší omezení se týká přivlastňování ryb. Každá chata o počtu čtyř lidí si může ponechat denně jednu štiku v délce 40–70 cm. Dále je zakázáno ulovené ryby mrazit a odvážet domů. Týmy typu Chyť a zmraz mají smůlu a musí vyrazit do jiných vod. Fanda s Víťou vzpomínají na polskou partičku, která měla na předminulé výpravě zabudovaný v tranzitu mrazák a úlovky všech velikostí nemilosrdně pohřbívala v ledu. Tehdy ještě žádné omezení neexistovalo.

Rychle vybalujeme věci a vyrážíme na průzkum. Je krásně a slunečno. Fotím první snímky. Ani ve snu by mě v tu chvíli nenapadlo, že sluníčko nás bude doprovázet celý týden, protože Švédsko je vyhlášené svojí proměnlivostí. Hezky bývá většinou pouhé dva dny, pak začne foukat vítr a další dva dny pro změnu prší. Ze všeho nejhorší je skutečnost, že vítr fouká pokaždé jiným směrem a štiky tak neustále migrují.

Jsme zde s Jirkou úplnými nováčky a podle toho i postupujeme. Největším nepřítelem na tak rozlehlé vodě je čas. A pokud chceme během jednoho týdne prozkoumat všechna lákavá místa, máme co dělat. Jirka souhlasí s nápadem, že dnes si revír projedeme jenom letmo, s vláčecím prutem a zítra vyrazíme na celodenní výpravu s veškerou výzbrojí.

Jdeme na to

Po seznámení s obsluhou motorů vyplouvá každá loď jiným směrem. Společně se od této chvíle budeme potkávat až večer v chatkách, protože odjezdy i návraty se budou řídit individuálními plány jednotlivých dvojic.

Tomáš s Lukášem podnikají stejně jako my poznávací plavbu, zatímco ostatní míří zkusit štěstí na osvědčená místa z minulých výprav. Ukazuji Jirkovi nový vláčecí prut s multiplikátorem. Parťák se směje, protože mě zná jako vláčkaře flegmatika a ani ve snu by ho nenapadlo, že jsem odhodlaný házet klidně i hodinu v kuse.

Strategie hledání štik mi zatím tolik prostoru neumožní. Na každém místě nahodíme maximálně desetkrát a vyrážíme dál. Tato osvědčená taktika se řídí jediným pravidlem… Pokud tu štiky jsou, během dvaceti hodů by určitě nějaká zabrala. Vodní plocha je obrovská a nemůžeme se dál zdržovat.

Jako první prozkoumáváme dlouhé, rákosové pole. Po dvouhodinovém plahočení přichází konečně první záběr a Jirka zasekává na dvoudílný wobbler štiku v délce kolem šedesáti čísel. Není velká, ale důležitá, protože v nás probouzí tolik potřebný optimizmus a víru v úspěch.

Do konce dnešní směny chytíme bohužel už jenom jednu sestřičku stejné velikosti. Poznatky hovoří jasně… Štiky už opustily mělčiny u rákosí a sestoupily do hlubších vod. Zítra budeme mít s jejich hledáním plné ruce práce. Cestou do přístavu potkáváme Mildu s Fandou, kteří potvrzují naši teorii, že zubatice berou dál od břehu. Chytili pět menších a jednu osmdesátku.

Fanda měl tu čest pozdravit se hned první den s vysněnou metrovkou, ale vítězství si na konto tentokrát připsala švédská kráska. Důvěra v návazec hard mono utrpěla těžký šrám. I tak se ale kluci stávají pro dnešní den nejúspěšnější dvojicí. Fandovi bude jenom nějakou dobu trvat, než se smíří se ztrátou oblíbeného jerka s modrou metalízou.

REKLAMA
REKLAMA
Líbil se vám článek?

Pošlete ho dál svým přátelům

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru

Diskuze k článku (0)

Novinky z iRybářství na váš e-mail

Články, videa, recepty a další novinky na váš e-mail. Mějte přehled