Kolegyně mě krátce po prázdninách překvapila: „Můžeš mi říct, kde se vyřizuje rybářský lístek?“ Když jsem vyprávěla o kráse rybaření, vždy tiše naslouchala, ale občas pronesla něco o tom, že to je ztráta času. A o rybářích si myslela své.

Text: Hana Svatušková, foto: Pixabay

„Jestli chceš lístek pro syna, nejlepší bude, když ho přihlásíš do nějakého rybářského kroužku,“ povídám.

„Lístek nechci pro kluky, chci ho pro sebe,“ uzemnila mě.

„Tak se stav u mě,“ říkám a hořím nedočkavostí. Popravdě řečeno jsem si ji jako rybářku nedovedla představit. Její živelná povaha mi k této zálibě prostě nepasovala.

Příklady asi táhnou

Věděla jsem, že kolegyně strávila dovolenou s rodinou a přáteli u přehrady pod stanem. Jenže její přátelé byli rybáři.

Povídá: „Jeden večer jsme si u vody udělali táborák, opékali maso, povídalo se a pánové měli nahozené pruty. Jasně, že se u toho popíjelo. Jenže pánové to trochu přehnali. Pak jsem uslyšela nějaké pípání, tak jsme za tím zvukem s kamarádkou šly. Došly jsme k prutům. Tušily jsme, že tam asi něco bude.“

Chtěla jsem jí říci o tom, že pruty by pánové měli hlídat, ale kamarádka pokračovala. Říkala, že prut byl zpočátku těžký, ale po chvilce ucítila škubnutí, takže začala navíjet vlasec. „Cloumalo to se mnou parádně, myslela jsem si, že lovím velrybu. O to víc jsem chtěla, abych rybu vytáhla z vody. Netušila jsem, co s ní budu dělat, když pánové pospávali u ohně. Najednou jsem však cítila zvláštní vzrušení a zvědavost mi dodávala sílu.“

Kamarádka kamarádky popadla podběrák

„Kamarádka měla nachystaný podběrák a povzbuzovala mě. Dokonce jsme už viděly, jak se ve vodě něco mrská.“

Jak to dopadlo? Po dlouhých minutách obě ženy rybu nakonec z vody dostaly. Ulovily kapra, ale myslely si, že je to amur. Šupináč měřil 63 cm. Obě dámy ho uložily do vezírku a celou noc neusnuly. Ryba neutekla, takže pánové ráno nevěřili vlastním očím.

„Po zbytek dovolené jsem už chlapům u prutů asistovala a vyptávala se jich na všechno možné. Tak mě to chytilo.“

Kamarádce jsem navrhla, aby si o rybách a lovu nejprve něco přečetla a teprve pak se rozhodla, zde lístek opravdu chce. Půjčila jsem jí literaturu a taky jsem ji připravila na to, že při zkouškách musí mít základní vědomosti o tom, kdy je která ryba hájená, jakou má míru, kolik ryb si může od vody odnést, jak se která ryba jmenuje a jak vypadá. Byla nadšená a naše další setkání vždy probíhalo v duchu rybářských debat.

Překvapila mě, jak rychle se učila. Připravila jsem ji i na to, že výbava není levná záležitost. Když s námi poprvé vyrazila k vodě, byla natěšená jako dítě. Zpočátku se naší partě dařilo a její nadšení neznalo mezí. Pak ale přišly dny, kdy jsme na břehu proseděli několik dnů bez úspěchu. Její nadšení najednou začalo slábnout a když jsem s ní jednoho dne zašla do rybářských potřeb a ona uviděla ceny nádobíčka, začala se ošívat.

Začínala zima a to už jsem věděla, že další rybářku ve svých řadách mít nebudeme. Možná si někdy v létě s námi kamarádka na ryby zajde, ale rybářka z ní nebude. Sama nakonec přiznala, že to bylo jen prázdninové poblouznění a je ráda, že jsem jí ukázala pomalejší cestu. Při představě, že by si v návalu emocí koupila rybářskou výbavu a ta jí pak ležela doma, jí pěkně nebylo. I já byla ráda za tento konec jedné naděje. Ale do rybářských debat se už zapojuje. Možná, že jednou…

Napsat komentář