Tag

Deník

Browsing

Jednou odpoledne jdu na procházku kolem vody. Jen tak se kouknout, jako to tam vypadá, zda najdu nějaké příjemné místečko na večerní lov. Potkávám rybáře. Slunce je vysoko na obloze, hladina tichá a nevypadá to, že by někdo něco chytil. Ze slušnosti každého rybáře pozdravím. Některý neodpoví, jiný pozdraví srdečně. Jeden starší pán se usmívá.

Jednou manžel přijel z práce s tím, že nedaleko od nás se za měsíc pořádají rybářské závody a že už zaplatil startovné. No, proč ne. V květnu už je hezky a tam, kde se závody konají, je prý hodně jeseterů. Už jen kvůli této rybě, kterou jsem ještě neměla možnost vidět na vlastní oči, na závody určitě pojedeme.

Venku je krásně, počasí na rybaření jako stvořené. Jenže ležím v posteli a potím se. Přepadla mě chřipka. Manžel si už třetí den užívá rybolovu. Tiše mu závidím. Další den přišel domů a naříkal, že ho už několik dní bolí krční páteř. Bylo mi už lépe, proto jsem mu nabídla masáž krku. Na židli v kuchyni byla nedbale pohozená rybářská vesta. No nic, pověsím ji. Tíha vesty mě ale udiví.

Tento příběh se stal v době, kdy jsem o rybaření ještě neměla ani potuchy. Bydlela jsem na vesnici, měla tři malé děti a spoustu dobrých sousedů. Jeden pán důchodového věku, který bydlel nedaleko, byl rybář. Často jsem viděla, jak chodí k nedalekému rybníku. Vždy se zastavil, prohodil pár slov, pochválil mi zahrádku. Na zádech měl veliký batoh, opíral se o kolo a u nohy mu pobíhal malý voříšek.

To si takhle v polovině února Jíra libuje, jak mu v jeho rybníku krásně rostou candáti. Celou zimu je poctivě krmil. Stačilo jen vysekat díru v ledu, zašplouchat rukou ve vodě a už se kolem ní hemžila spousta nenasytných ryb. To bude úroda! A protože v jeho městě má soukromý rybník každý pátý člověk, tak si navzájem vyměňují své zkušenosti.

Jaro je na dosah ruky a stejně jako ostatní rybáři i my se opět těšíme k vodě. Pokocháme probouzející se přírodou a budeme si užívat prvních slunečních paprsků. Myslím, že se po nás stýská i rybám. Po zimě hladové, budou nenasytně hledat potravu a zase a znovu bojovat o svůj život. Naší rodiny se ale nemusejí bát. Většinou je vracíme zpět vodě.