V prvním dílu našeho malého modelářského seriálu jsme sehnali většinu základních výrobních nástrojů a pomůcek, nakoupili balzová prkénka a barvy, takže můžeme směle začít s první fází výroby wobbleru – opracováním tělíčka.
text: Jiří Rážek
Nepůjde o nic složitého, navíc řezbářství má v Čechách velkou tradici, přičemž náš úkol bude o poznání jednodušší, než měli třeba tvůrci třebechovického Betléma. Vymodelovat tělíčko dřevěné rybky přece není zdaleka tak náročné, jako vyřezat figurální komparz kolem vánočních jesliček, včetně v popředí pasoucích se beránků.
Základem našeho počínání je přijmout prastaré obchodnické heslo – následuj úspěšnou konkurenci! Tedy pečlivě naši nástrahu komparovat s tvarem a rozměry wobbleru tovární výroby, s nímž jsme u vody slavili lovecké úspěchy. Ano, zkraje budeme kopírovat, staneme se plagiátory! Vyhneme se tím mnoha slepým uličkám a náš wobbler bude ve vodě optimálně „šlapat“.
Popustit uzdu naší invenci můžeme až později, třeba u finálního barevného designu rybky, a navýšit její dráždivost svítivými barvami, tzv. spouštěči, atraktory. Budeme pracovat s balzovými korpusy, začátečníku snadno opracovatelnými, které mají vysoký vztlak. Naším cílem je tzv. plovoucí wobbler s délkou cca 11 cm, při stahování zanořitelný pod hladinu do cca 0,6 metru.
Připomenu, že vyrábíme předmět proudnicového tvaru s podmínkou dokonalé příčné symetrie. Tuto okolnost musíme u wobbleru dodržet v každém milimetru délky jeho tělíčka, od hlavy až k zužujícímu se konci. Jsou dvě cesty, jak to dodržet. Poněkud obtížnější je pracovat s jedním špalíkem a při opracovávání jen tušit jeho podélnou středovou osu. To je metoda pro už zkušenější řezbáře.
Začátečníkovi doporučuji základní hranolek vytvořit ze dvou stejných dílů a tyto k sobě středem na dvou místech slepit kapičkou gelového vteřinového lepidla. Usnadní to i pozdější fázi – vlepování kostřičky –, nebude nutné pro ni pilkou činit podélný zářez. A abychom mohli stále pohodlně sledovat symetrii v příčné ose, nabízí se možnost lepenou vnitřní stranu jednoho z dílů nabarvit černou fixou.
I při hlubším opracovávání nožíkem bude barva na středu hřbítku i bříška patrná, a my získáváme stálý přehled, kudy vede podélná osa nástrahy. Tím máme větší šanci podmínku dokonalé symetrie dodržet.
Máme-li tělíčko nahrubo ořezané, chopíme se smirkového papíru a povrch počneme hladit. Protože pracujeme s balzovým dřevem, netřeba nám smirek bůhví jak hrubý, stačí jemnější. I tak v opracované balze zůstanou drobné trhlinky, o něž se ale později postaráme, zacelíme je uzavíracím lakem.
Závěsná kostřička
Na stole nám teď leží do hladka vybroušené tělíčko wobbleru, ve tvaru a velikosti kopírovaného úspěšného konfekčního originálu. Nadešla chvíle ostrou čepelí řezbářského nožíku od sebe podélně oddělit oba díly tělíčka a věnovat se závěsné kostřičce, na níž budou osazeny kroužky s háčky.
Vyrobíme ji z nerezového drátku síly 0,8 mm, není to nic složitého. Jen je třeba stále kontrolovat délku všech jejích odboček, aby závěsná očka z korpusu vystupovala jak záhodno. Při tomto průměru drátku nám na ohýbání postačí jedny malé ploché kleštičky a jedny s kulatými čelistmi na očka, oboje jistě doma najdeme. Máme-li kostřičku přesně rozměrově vytvarovanou, vložíme ji mezi poloviny těla a ty k sobě prsty stlačíme.
Tím se nám na vnitřní strany obou měkkých balzových částí kostřička obtiskne, zanechá patrné rýhy. Ty je třeba špičkou nože opatrně vyříznout a prohloubit. Jde to snadno, však pracujeme s balzou, žádný beton!
Odbočky hotové kostřičky řada modelářů někde za očkem zpevňuje jemnou drátěnou omotávkou, někteří je dokonce bodově svařují. Jistí se, aby po záseku a následném zdolávání těžší ryba kostru nezdeformovala a wobbler neroztrhla. Mně se osvědčil na vlepení kostřičky do korpusu rychleschnoucí dvousložkový tzv. tekutý kov.
Nejen že jím dostatečně zpevním volné konce kostřičky, ale i perfektně slepím obě části korpusu k sobě. Tato chemie není moc drahá, vyplatí se i díky rychlosti vytvrdnutí. Připomenu ještě, že je třeba ihned obě strany korpusu s vlepovanou kostřičkou pevně sevřít k sobě a zafixovat. V koupelně nebo na balkoně k tomu najdete dva tři kolíčky na prádlo, budou vyhovovat.
V okamžiku, kdy máme kostřičku definitivně zalepenu, z oček odstraníme eventuální vyteklou přebytečnou lepicí hmotu a smirkem dobrousíme hřbetní i břišní hranu korpusu. Jsme-li s jeho tvarem spokojeni, odpovídá-li námi kopírovanému mustru, přikročíme k další výrobní fázi – k uzavíracímu laku. Ten zajistí nejen nenasákavost jinak velmi porézní balzy, ale i likvidaci případných nerovností povrchu tělíčka.
Používám čirý rychleschnoucí disperzní lak, který splní kýžený účel, přičemž na něj později dobře přilnou akrylové barvy. Aplikuji ho raději dvakrát, poprvé řidší – ten balzu uzavře –, podruhé hustší – ta zacelí nerovnosti.
Tělíčko máme nachystáno, můžeme je ještě ultra jemným smirkem finálně dohladit, akrylové barvy budou lépe držet. Příště se budeme věnovat rozmístění zátěže a barevnému designu. A třeba se už dostane na to asi nejdůležitější – na tvar, sklon a umístění nořící lopatky. Právě tahle fáze rozhodne, zda náš wobbler bude pod hladinou správně a dráždivě vrtět prdelkou… Opravuji, ocasní ploutvičkou!
Diskuze k článku (0)