Wobbler

Budík zazvoní ráno ve čtyři hodiny a vyžene rybáře z vyhřátého pelechu. Následuje rychlá snídaně, ranní hygiena, oblékání, poslední kontrola vybavení a přesun do auta. Věci se naházejí ve spěchu na zadní sedadlo a už se vyráží.

Tuto krásnou štiku jsem ulovil 16. října na přívlač wobblerem. Jde o čistého albína o délce 56 cm. Po vyfotografování jsem ho samozřejmě vrátil vodě, kterou byl revír Vltava 20.

Pomalu je ve vzduchu cítit nástup podzimu, alespoň na mě tak vždycky září působilo a cítím to dodnes. V tomhle období se nejraději věnuji výpravám za štikami.

Není mnoho rybářů, kteří si spojí bojovnou parmu obývající silné říční proudy s takovou nástrahou, jako je wobbler. Na tuto imitaci rybičky se loví hlavně štiky, ale s menšími velikostmi i candáti a na ještě menší tloušti, okouni, pstruzi a také parmy…

Lovené ryby přívlačí rozdělujeme na ty, které odpočívají a na ty, které aktivně loví. A dám ruku do ohně za to, že i vy, stejně jako já, nejraději usilujete ty aktivně lovící. Jsou to chvilky plné očekávání, zaručující ten pravý adrenalin a minuty napětí. Ten správný lov, kdy lovec loví lovce.

Uplynulo už mnoho vody od chvíle, kdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jak svépomocí vylepšit své vláčecí nástrahy (hlavně rotačky) a vdechnout jim trochu více života.

Teplé květnové počasí nedávalo příliš nadějí na jakýkoliv úlovek. Bylo tak teplo, že jsem se po chvíli i zapařil v prsačkách. Za celý den jsem měl jen pár opatrných záběrů a hodlal jsem své dobrodružství ukončit.

Zdatných kutilů je spousta, přičemž jejich velkou komunitu lze najít i mezi rybáři. Ať už to jsou třeba stavěči prutů, vazači umělých mušek, výrobci splávků, pekaři domácího boile…

I v dnešní uspěchané době stále platí, že hodiny strávené u vody přebijí i nejlepší výbavu. Úspěšný lovec dravých ryb je tak trochu stopařem dokonale čtoucím vodu a rybích zvyklostí za měnících se podmínek. Nikdy totiž nelze přesně napasovat scénář konkrétní řeky na řeku jinou.

Štika je naše nejdravější ryba. Je to čistokrevný zabiják, kterému kořist téměř nikdy neunikne. I proto je její lov tak vzrušující. A co teprve lov z hladiny!

I když preferuji vlastní nástrahy, rozhodně se nevyhýbám i komerčním lákadlům a v mezích, které mi finance dovolí, se snažím zkoušet i jiné nástrahy, o nichž si myslím, že by mohly být účinné. Nabídky různých nových nástrah jsou pestré a každým rokem přibývají. Vyzkoušet úplně všechny se rozhodně nedá. Tolik času a možností se člověku nedostává.

První dva dny nás na Dunaji zatím štěstí nepotkalo. Na prutech jsme sice několik ryb měli, ale všechny nám spadly nebo se ani nedaly zaseknout. Poslední den naší návštěvy strávíme trochu jinak.

Sportovní i produkční rybářství se nedá zaškatulkovat a pojmout jako exaktní věda, protože je to práce s živými tvory. Nelze být připraven na vše, co může rybáře u vody postihnout a proto přichází na řadu improvizace. S tímto stylem řešení problémů jsou rybáři úspěšní, protože postačuje znát základní biologické zákony a ostatní už dokončí logické myšlení.

V minulém článku jsme si představili wobblery, které se vodí vodním sloupcem a napodobují zmírající nebo zraněnou rybku. Dnes se podíváme na takzvané popy, wobblery, které se vodí po hladině.

Je to už hodně dávno co Lauri Rapala pomocí obuvnického nože a smirkového papíru vyrobil první nástrahu, o které by se dalo říci, že je to wobbler. Historické prameny uvádí rok 1930.