Wobbler

Zdatných kutilů je spousta, přičemž jejich velkou komunitu lze najít i mezi rybáři. Ať už to jsou třeba stavěči prutů, vazači umělých mušek, výrobci splávků, pekaři domácího boile…

I v dnešní uspěchané době stále platí, že hodiny strávené u vody přebijí i nejlepší výbavu. Úspěšný lovec dravých ryb je tak trochu stopařem dokonale čtoucím vodu a rybích zvyklostí za měnících se podmínek. Nikdy totiž nelze přesně napasovat scénář konkrétní řeky na řeku jinou.

Štika je naše nejdravější ryba. Je to čistokrevný zabiják, kterému kořist téměř nikdy neunikne. I proto je její lov tak vzrušující. A co teprve lov z hladiny!

I když preferuji vlastní nástrahy, rozhodně se nevyhýbám i komerčním lákadlům a v mezích, které mi finance dovolí, se snažím zkoušet i jiné nástrahy, o nichž si myslím, že by mohly být účinné. Nabídky různých nových nástrah jsou pestré a každým rokem přibývají. Vyzkoušet úplně všechny se rozhodně nedá. Tolik času a možností se člověku nedostává.

První dva dny nás na Dunaji zatím štěstí nepotkalo. Na prutech jsme sice několik ryb měli, ale všechny nám spadly nebo se ani nedaly zaseknout. Poslední den naší návštěvy strávíme trochu jinak.

Sportovní i produkční rybářství se nedá zaškatulkovat a pojmout jako exaktní věda, protože je to práce s živými tvory. Nelze být připraven na vše, co může rybáře u vody postihnout a proto přichází na řadu improvizace. S tímto stylem řešení problémů jsou rybáři úspěšní, protože postačuje znát základní biologické zákony a ostatní už dokončí logické myšlení.

V minulém článku jsme si představili wobblery, které se vodí vodním sloupcem a napodobují zmírající nebo zraněnou rybku. Dnes se podíváme na takzvané popy, wobblery, které se vodí po hladině.

Je to už hodně dávno co Lauri Rapala pomocí obuvnického nože a smirkového papíru vyrobil první nástrahu, o které by se dalo říci, že je to wobbler. Historické prameny uvádí rok 1930.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se vracet do minulosti. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se vracet do minulosti. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i po celý život.

Nejen lidé, ale i věci mají své osudy a je věčná škoda, že nemohou vyprávět. Pojďme se vracet do minulosti. Třeba do doby, kdy naviják, prut nebo korkový splávek sloužily svému páníčkovi klidně i celý život.

Že se dravci dají nachytat i v noci, ví i začínající rybáři. Většina z nás však na noční lov vyráží pouze s wobblery nebo mrtvou rybkou. Jak je to v noci s lovem na gumové nástrahy?

Každý z nás se u vody jistě někdy píchl o háček. Většinou je to jen drobné píchnutí, po kterém si říkáme „uf ještě že to nešlo hlouběji“. Ale co když šlo? A když už mám hák v ruce, co dělat?