V minulém článku jsme si představili wobblery, které se vodí vodním sloupcem a napodobují zmírající nebo zraněnou rybku. Dnes se podíváme na takzvané popy, wobblery, které se vodí po hladině.

Text: Milan Tychler foto: autor, David Štrunc

Obrovská škála možností

V nejmenší kategorii, stejně jako mezi velkými nástrahami, se setkáváme s nástrahami různých typů, tvarů a barev.  Najdeme tu wobblery štíhlé i zavalitější, s lopatkou i bez ní, modely potápivé i plovoucí, nástrahy pracující výhradně na hladině…

Při letních lovech jsou úžasnou nástrahou na okouny wobblery označované jako pop up. Nemají žádnou zanořovací lopatku, která je pro tuhle nástrahu typická, nýbrž jakousi dutinu, která při trhnutí na hladině vytvoří pukavý zvuk. U velkých modelů to připomíná puknutí sumce. U malých spíše srknutí okouna, který loví na hladině, což může evokovat ryby k tomu, aby se připojily k hostině.

Okouni lovívali pravidelně v mělčině zátoky, kde se mezi spoustou vodních rostlin držely malé rybky. Lovit pod povrchem se tam prakticky nedá, ale na hladině? To je jiná!

Posílám hladinový wobbler do kouta pod větve převislé vrby, kde jsem zahlédl podezřelé zavlnění. Nástraha dopadne na hladinu, napnu šňůru a trhaně vedu nástrahu k sobě. Plop, plop! Mlaskavý zvuk se nese kolem.

Čtyřcentimetrová nástraha dělá na hladině pořádný rambajs. Neurazí ani dva metry a s hlasitým srkáním se za ní ženou hned dvě ryby! Okouni s naježenými ploutvemi se odstrkávají od nástrahy. Jeden už visí, ale druhý se mu snaží nástrahu vyrvat z huby tak vehementně, že sám zůstane viset na druhém volném trojháčku.

Táhnu k sobě dvě ryby nejednou! Mají tak 25 cm, což jsou na zdejší vodu průměrné kusy. Ale za nimi se pomalu sune mnohem větší stín. Tak tomu říkám okoun! Pomalu dřepnu a přitáhnu ryby k sobě. Zbavím je háčků a rychle nahazuji zpět. Nástraha dopadne a už zase čeří hladinu. Jsou to nervy. Zabere? Nezabere? Kéž by! Už se za ní zase zvedá voda a menší ryba ji s hlasitým srkáním pronásleduje. Nějak ji ale nemůže chytit. Vtom se vody vyduje ještě víc a celá nástraha mizí v nenasytném chřtánu velkého okouna. Tak se to dělá!

Lehkou přívlačí nechytáme v příliš hlubokých vodách

Dostat drobnou nástrahu ke dnu není snadné – a to ani potápivé modely. Obyčejně je maximální hloubka tak okolo metru a půl, někdy i trochu víc. Drtivá většina ryb se stejně chytí do metru, i ryby, které jinak lovíme s mnohem většími nástrahami a silnějším náčiním.

Vedení malých wobblerů vyžaduje spíše tužší prut i ve špičce, s odhozem 5 – 12 g. Někdo používá vlasec, což dělám při lovu v krátkých vzdálenostech, někdo tenkou pletenku, která je výhodná ve chvíli, kdy je třeba házet daleko. Pomocí pletenky se snáze zasekává a k přesnému vedení napomáhá tužší prut, který je nutný. Zvláště pokud musíte nebo chcete vodit wobbler agresivnějším způsobem. Měkkým prutem nedáte nástraze pohyb, který potřebuje, protože ten většinu toho, co chcete dát do nástrahy, prostě absorbuje.

Mou oblíbenou disciplínou je lov tloušťů a parem. Často se mi ale stane, že drobnou nástrahu vezme třeba i ostroretka. Na malý wobbler jsem chytil na mělčinách i spousty kaprů, dokonce i líny.

Bohužel, tato nástraha patří k těm dražším. Levné nástrahy až na výjimky obvykle „nechodí“ tak, jak bychom si představovali. Wobbler je nástraha hodně rozšířená a přestože s ním naše vody rybáři pročesávají takřka denně, je stále velmi účinný a dovede překvapit.

Napsat komentář