Praxe

Čas dovolených pozvolna končí a ke splnění rybářských snů už zbývají jenom víkendy. Ti šťastnější si však několik dní určitě vyšetřili, protože konec léta a začátek podzimu je čas pro rybolov přímo ideální.

Už se vám také stalo, že jste se vypravili prozkoumat nový revír a když jste přijeli na místo, zjistili jste, že jde jen o zarostlý potůček, který se místy ztrácí mezi kameny?

Lov kaprů ve vázkových vodách patří k nejobtížnější disciplíně kaprařiny. K úspěchu totiž potřebujete nejen teoretické znalosti, ale především praktickou zkušenost, mnohdy speciální vybavení a často i dobrou fyzickou připravenost. Jinými slovy, pokud k vodě jezdíte kvůli pohodě, klidu a bečce piva, není tento typ pro vás správnou variantou.

Metoda chyť a pusť získává celosvětově na popularitě. Rybáři jsou díky mediím, reklamám, ale i samotným rybářským ikonám tlačeni do pouštění svých úlovků. „Rybu, kterou nepustíš, znovu nechytneš,“ zní ze všech „koutů“ internetu. Je tomu tak doopravdy?

V teploměru rtuť stoupá na stupnici přes třicítku, obloha vymetená, sluníčko pálí a člověku by bylo asi lépe někde v bazénu nebo ve stínu na dece s příruční chladničkou naplněnou studeným piva. Co v takovém pařáku u vody? Ryby se budou netečně povalovat u hladiny. Škoda marnit čas rybolovem, říká si spousta rybářů.

Pomalu je ve vzduchu cítit nástup podzimu, alespoň na mě tak vždycky září působilo a cítím to dodnes. V tomhle období se nejraději věnuji výpravám za štikami.

Přirozená potrava je nezbytnou součástí pro dobrý kondiční stav našich ryb nejen v rybochovných rybnících, ale i ve volných svazových vodách.

Není mnoho rybářů, kteří si spojí bojovnou parmu obývající silné říční proudy s takovou nástrahou, jako je wobbler. Na tuto imitaci rybičky se loví hlavně štiky, ale s menšími velikostmi i candáti a na ještě menší tloušti, okouni, pstruzi a také parmy…

Někteří rybáři si s výběrem mušky příliš hlavu nelámou. V krabičce jim leží pár osvědčených vzorů a oni se řídí jen podle toho, zda vidí sběr ryb na hladině, nebo nikoli.

Zarostlé vody jsou v něčem podobné těm s vázkami. Ryby se v nich cítí bezpečně – různé traviny a rostliny, stejně tak jako zatopené stromy a keře, využívají jako úkryt. Samotný lov je však poněkud odlišný. A o tom si povíme v dalších řádcích.

Když jsem jako malý kluk začínal s muškařinou, bylo mi 13 let. Pustil jsem se do neznáma – do takzvané královské disciplíny. Všichni ti staří pardálové, kteří muškaří celý svůj život, a kteří znají každý kámen v řece, moc dobře věděli, kolik práce mě čeká.

V předchozích číslech jsme probrali gumy, které napodobují hmyz a raky. V dnešním článku se zaměříme na gumy, kterým se říká smačci. Tento název je odvozen od mořské ryby smaček mořský, která je tvarem těla téměř přesnou kopií dnešní nástraze.

Sumec se mi v srdci, duši i mozku usídlil od prvního okamžiku, kdy jsem se s tímto úžasným tvorem setkal. Jeho lov se pro mě stal tak silnou vášní, že ji dlouhé roky nedokázala pochopit ani má rodina a mnohdy ani přátelé.

Okoun je mojí srdcovou záležitostí a dost možná naší nejkrásnější rybou. Nejde u ní až tak o jeho velikost a sílu, člověk musí okouna umět lokalizovat a přelstít. V tomto článku bych se chtěl věnovat tomu, jak okouny úspěšně lovit přívlačí.

Parma není ryba vybíravá ani mlsná. Prostě přijímá potravu, kterou potřebuje a která jí právě vyhovuje. Celý život žije v proudech a je odkázána na to, co najde na dně a co jí voda přinese.