Více než dvě stovky kriticky ohrožených perlorodek říčních vypustili v úterý vědci do řeky Malše v Novohradských horách. Posílí česko-rakouskou populaci tohoto vzácného mlže. Informuje o tom Agentura ochrany přírody a krajiny ČR na svých stránkách.
text: Marek Kožušník
Vypouštění perlorodek je jedním z výstupů mezinárodního projektu Interreg Malsemuschel, který probíhal v letech 2017–2020. V České republice nyní žije asi 10 tisíc perlorodek, jen zlomek počtu ze začátku 20. století.
„Do řeky jsme vypustili dvě stovky drobných perlorodek, zhruba 850 dalších přijde na řadu později. Pokud se vše podaří, stráví zhruba 5 až 10 let zahrabány v povrchové vrstvě dna a teprve později se uchytí na jeho povrchu. Postupně se jim vyvine filtrační aparát, kterým zachycují drobné částečky potravy z vody, vysvětlila Kateřina Římalová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, koordinátorka záchranného programu.
„Pro další osud perlorodek je klíčové šetrné hospodaření v celém povodí, chráníme proto vedle Malše i mnoho jejích přítoků,“ doplnila Kateřina Římalová.
„Perlorodka říční žije z našich živočichů nejdéle, až 140 let. Díky tomu se některé její populace zachovaly až dodnes, přestože několik desítek let nedochází k jejich úspěšnému rozmnožování. Ochranu perlorodky komplikuje její velmi složitý a částečně parazitický životní cyklus,“ uvedl František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ĆR.
Úskalí vývoje perlorodky
Rozmnožovací cyklus perlorodky říční totiž prochází přes parazitární larvální stádium, které vyžaduje hostitele. Historicky byl hlavním hostitelem v Čechách losos obecný, ale po přerušení jeho tahu vodními díly na Labi, zejména po roce 1936, kdy byl vybudován Střekov, jeho tah zcela ustal. Nyní je v našich podmínkách hostitelem parazitární larvy (glochidie) perlorodky pstruh obecný.
Glochidie perlorodky říční se uchycuje pouze a výlučně na žaberní aparát hostitele, tedy pstruha obecného. Jde o jednu ze dvou kritických fází reprodukčního cyklu, která se vyznačuje vysokou úmrtností vyvrhovaných larev (přirozená mortalita glochidií je kolem 99 %).
Když se glochidie uchytí v žaberním aparátu ryby, vytvoří cystu a začíná metamorfóza na juvenilní, dospělci podobnou perlorodku. Délku doby přeměny ovlivňuje teplota. Pro úspěšný průběh metamorfózy je nutné dosáhnout sumy 1300 denních stupňů. Obvykle se jedná o období od konce srpna až do následujícího jara, což závisí na průběhu teplot v tomto období.
Po dokončení metamorfózy se juvenilní jedinec prořízne z cysty ven a vypadává z žáber hostitele (pstruha obecného) na dno toku. V době uvolňování juvenilů a osídlování substrátu dna nastává druhá kritická fáze životního cyklu. Pokud nejsou splněny základní požadavky na kvalitu biotopu (teplota, příznivé složení substrátu dna, příznivé kyslíkové poměry v intersticiálu) nebo není k dispozici dostatečné množství kvalitní potravy, mladé perlorodky hynou.
Naděje pro vranky a mihule
„Mladí jedinci nedokáží přežít první roky života v poškozeném prostředí našich řek. Polopřirozeným odchovem v klíckách jim dokážeme pomoci první roky života překonat, a pak se můžeme těšit na jejich dlouhý další život v přírodě. Zároveň se ale v povodí potoků musí šetrně hospodařit, protože splachy z luk a lesů mají na přežívání perlorodek podstatný vliv,“ dodal František Pelc.
Úpravy v povodích s perlorodkou se financují z krajinotvorných programů Ministerstva životního prostředí. V povodích se sleduje kvalita vody a monitorují zdroje znečištění. K udržení kvality luk v okolí perlorodkových toků, které tvoří důležitý zdroj potravy (detritu), je potřeba sekat trávu. Dále se prořeďují břehové porosty kvůli oslunění toků.
„Záchranné programy pomáhají v naší krajině udržet vzácné druhy rostlin a živočichů. Často totiž spočívají v podpoře šetrného hospodaření, které zlepšuje podmínky i pro jiné rostliny a živočichy. V případě perlorodky jsou to třeba vranka obecná či mihule potoční,“ uzavřel František Pelc.
Diskuze k článku (0)