Květen patří k měsícům, kdy ryby berou naprosto skvěle – nebo naopak vůbec. Dobré podmínky k rybolovu vytváří zejména příznivá teplota vody, která vzbuzuje v rybách aktivitu a ta vyvolává chuť k jídlu. Prohřátá voda má však na svědomí i neúspěch rybářů. Proč?

text: Zdeněk Hofman

Kromě chuti k jídlu totiž probouzí teplá voda i aktivitu pohlavní a ryby se začnou třít. V květnu se třou například cejni, kapři, boleni, jelci a za příznivého počasí i mnoho dalších druhů.

Pro ostatní šupinaté obyvatele je akt lásky pozvánkou k prostřenému stolu a rybáři pak marně čekají na záběr. Ryby, které se třou v mělčinách, bývají nápadné. Patří mezi ně hlavně velká hejna cejnů nebo kaprů. Jakmile se začnou šplouchat u břehu, je jasné, že ostatní ryby brát nebudou. Některé druhy však lidskému oku lehce uniknou. Třeba tloušti, oukleje nebo podoustve se vytírají v proudné vodě na kameny.

O překvapení nebývá nouze

Vzpomínám na jednu příhodu, kdy jsem kousek od břehu sledoval hejno lovících candátů. Překvapilo mě, že jsou při chuti během dne, a protože už nebyli hájení, pustil jsem se ihned do akce. Vyndal jsem prut na plavanou, naházel do vody kůrky chleba a ze střídky udělal těstíčko. Na háček jsem napíchnul malinkou kuličku a nahodil mezi perlíny kroužící kolem. Splávek se po chvilce potopil a já zasekl.

Místo nástražní rybičky se však prut ohnul a na háčku se mrskala mnohem větší ryba. Byl to candát, na kterého jsem chtěl červenopeřici nalíčit. Zabral na úplně malinkou kuličku, která připomínala jikru. Při důkladnějším průzkumu jsem zjistil, že u břehu je spousta malých i velkých ryb. Který druh se třel, jsem ale bohužel nezjistil, zachytali jsme si však parádně a na splávek s malinkou kuličkou zabral dokonce 8kg kapr. Několik rybářů sedělo bez záběru o kousek dál, aniž by tušili, že šupinatá armáda operuje přímo pod jejich nohama. Jak málo někdy stačí ke štěstí!

jarní kapr
foto: Lenka Hofmanová

Dvoumetrový sumec ze Španělska a z Berounky

Na jikrách si s chutí smlsnou i některé menší druhy ryb. Okouni, ježdíci, tloušti nebo třeba sumečci se do svatebního reje rádi přimíchají. A právě na tyto drobnější ryby si chci posvítit. V posledních letech prochází lov trofejních ryb jakousi recesí. Privátní revíry jsou doslova na každém rohu, a i když nepatří zrovna nejlevnějším, nabízí dokonalý servis, včetně jistoty kapitálních úlovků.

V bohatě zarybněných vodách nechytí rybu snad jen opravdový smolař, atraktivita velkých úlovků však strmě klesá. Internet je doslova přeplněný fotografiemi obřích kaprů a sumců, nad kterými se už nikdo ani nepozastaví. Většina jich má totiž jeden velký nedostatek – není u nich uvedeno, kde byly uloveny. Chápu, že šťastný lovec přesné místo prozradit nechce, stačila by však informace, zda ryba pochází ze soukromého, zahraničního nebo svazového revíru.

Je přece jasné, že metrový kapr nebo dvoumetrový sumec třeba ze Španělska není taková rarita, jako stejně velká ryba z Berounky nebo Ohře. Správná rybařina není jenom o lámání rekordů. Každý revír má navíc svoje velikostní normy a někde je trofejní už třeba pětikilový kapr.

Vzácnější pidiryby

Stačí se jen oprostit od zásady líčit pouze na ryby velikosti XXL a napínavé dobrodružství se dá prožít i u malého potůčku. Mnoho rybářů ani netuší, kolik nádherných druhů ryb u nás žije, a to je věčná škoda. Běžné druhy, jako oukleje, plotice, cejnci či tlouštíci rybáře spíš obtěžují. Okouni a ježdíci už místy patří k vzácnějším a třeba proudníka nebo mníka chytí jen málokdo.

Pojďme si na některé vzácnější pidiryby posvítit a místo hmotnostního rekordu zkusit ulovit co nejvíc rybích druhů. Taková disciplína bude pro rybáře – sportovce jistě velkou výzvou, protože za některými rybami je nutné cestovat do lokalit, kde žijí. Drobné rybí druhy se navíc mnohem hůř hledají. Patří mezi ně třeba koljušky nebo hořavky.

sumeček na háčku
foto: Lenka Hofmanová

Co milují sumečci

Pro někoho je sumeček americký běžná, až přemnožená ryba, v mnohých lokalitách naopak úplně chybí. Asi nejpočetnější hejna žijí v Labi a jeho přítocích, tůních, slepých ramenech či pískovnách. V posledních letech počty sumečků poněkud prořídly a může dát proto pořádnou fušku nějakého ulovit. Na hlavním toku se nám nejvíce osvědčilo lovit u kamenitých břehů, kde mají dobrý úkryt. Někdy však berou po celé řece, a to samé platí i na pískovnách.

Mezi nejlepší nástrahy patří žížaly a červi. Sumečci prostě milují masitou potravu a větší kusy občas zaberou i na mrtvou rybičku, nastraženou na candáta. Nejlepším způsobem lovu je položená s feederem, který je citlivý a hltavý sumeček se nestihne pořádně zažrat. Za trofejní kousek lze považovat jedince nad 30 cm.

Veselá příhoda z rybaření

Při jedné výpravě na kapry nastražil kamarád Jirka novinku na lov trofejních kaprů. Jednalo se o vysoce selektivní boilie s masovou příchutí. Nemusím dodávat, že taková tutovka stála pořádný balík peněz. Velká a tvrdá kulička měla ryby běžné velikosti odradit – a to se opravdu podařilo. Za tři dny nepřišel Jirkovi jediný záběr. Najednou se ale stalo něco nečekaného. Hlásič začal ječet a bylo jasné, že trofejní ryba je tady.

Kamarád vší silou zasekl a pak už jen zklamaně navíjel. Necítil totiž žádný odpor a myslel, že táhne prázdný háček. K velkému překvapení však zjistil, že se na konci udice něco třepotá. Byl to sumeček americký, dlouhý 33 cm, což je ve své kategorii kapitální kus. Já jsem se svého rekordu časem taky dočkal a bylo to opět s překvapením. Zabral mi totiž na karáska nastraženého na káču. Měřil 32 cm a měl jsem z něj stejnou radost, jako z trofejního sumce velkého.