O kouzelném kartáči aneb výroba třecích hnízd se rozbíhá

Zdá se, že jaro je ještě daleko, ale uteče to jako voda. A až se jaro 2024 zeptá rybářského hospodáře, co dělal v zimě, dostane možná překvapivou odpověď: „Připravoval jsem třecí hnízdo pro candáty“.

text: za ČRS Pavel Vrána, Lukáš Mareš

Podobně jako v předchozím roce 2023 připravujeme i na letošek umělá třecí hnízda vyrobená z polypropylenové kartáčoviny. Někdo by se mohl zeptat, proč vůbec něco takového děláme? Neporadí si příroda i bez nás? To si zaslouží krátkou exkurzi do zelenomodrého světa pod vodní hladinou. Naše nádrže pomalu stárnou a podmínky pro výtěr ryb se v nich přirozeně zhoršují. Zatopené trávy, listy a kořeny stromů dávno vzaly za své a rozložily se, na dno sedá jemné bahýnko, které ale jikrám mnoho nesvědčí.

Chudák candát se toho naplave, než najde nějaký vhodný třecí substrát. Když už ho najde, střeží si ho jako oko v hlavě. V klání o tučnou jikernačku nezvítězí ten, kdo má třecí hnízdo největší, ale ten, kdo jej nejlépe vyčistí! Jenom takový mlíčák se může ucházet o ploutev ušlechtilé candátí jikernačky. Jenže přípravou hnízda strasti našeho candátího nápadníka zdaleka nekončí.

Po výtěrových radovánkách se candátí mlíčák ujímá stráže nad snůškou jiker. Přeci jí přísahal, že je bude střežit jako oko v hlavě, ba i do školky je bude vodit… Okolí hnízda pilně střeží, v obličeji výraz diskotékového vyhazovače. Všechny již z dálky varují tmavé válečné barvy a jako keltské hradby naježená ostnitá hřbetní ploutev. Kdo se přiblíží, riskuje.

Postupně se dostavují zájemci o ochutnávku candátího kaviáru – ale se zlou se potážou. Candátí otec nespí: tuhle vyprovodil raka, teď zase žene úhoře, za chvilku se zlostně oboří na nevinně okolo plujícího cejna, který se rychlými pohyby ploutví snaží co nejdříve zmizet z dosahu ostrých „psích“ zubů.

Ačkoliv věnoval přípravě hnízda tolik času, že neměl čas ani na svačinu, ačkoliv chránil snůšku jiker do roztrhání těla, náhle co to? Ve vodě přibývá světla, ostré slunce jako by si kleklo na jeho hřbet. V plynovém měchýři cítí, jak se mění tlak vody. Všechno v něm bije na poplach. U všech ježatejch, co má tohle znamenat?

Hladina vody v nádrži klesá, protože někde v dálce pustili hydroelektrárnu. Milý candát věrně vartuje kolem svých jiker, už mu kouká půlka hřbetu z vody. Žalostně popojíždí sem a tam a za chvilku už jde o holý život. Candát smutně mizí v hlubině, a vrčí si pro sebe: „Tolik práce a všechno nanic. Kdybych tak našel hnízdo v optimální hloubce, abych se příští rok nemusel takhle stresovat!“

Naštěstí šel kolem rybářský hospodář. O těch starších se říká, že rozumí rybí řeči. Uslyšel candátův nářek a na příští rok připravil zbrusu nová výtěrová hnízda, servírovaná do těch správných míst a hloubek. Jestli také rozumíte rybí řeči, jistě jste v předchozím roce slyšeli ty rybí ovace. Na třecí rohože se postupně vytřelo několik druhů ryb a všechny byly tuze spokojené.

A aby byla ta spokojenost ještě větší, připravujeme jim pro letošek pořádnou porci nových výtěrových hnízd. A myslím, že mohu prozradit, že letos kupujeme celkem 870 metrů huňatých kartáčů – to bude pořádná porce nových hnízd. Naštěstí se nám k tomu hlásí i pár šikovných rybářů, kteří pomohou s výrobou ocelových konstrukcí nezbytných k přichycení kartáčů. A víte, co to znamená? Že stále existují rybáři-srdcaři, kteří jsou ochotni přiložit ruku k dílu, když jde o dobrou věc. A s takovými je vždy radost spolupracovat!