Vodní rostliny byly odjakživa neoddělitelnou součástí vodního ekosystému. Rozdělují se na vyšší a nižší. Většinový podíl primární produkce (až 90 %) připadá na nižší rostliny. Do těch řadíme sinice a řasy, které jsou nejenom producenty kyslíku, ale také potravou pro zooplankton a další malé vodní organizmy.
text: Petr Svatek
Problém představuje zejména přemnožení sinic. Na hladině vytvářejí nepropustnou bariéru pro světlo a potlačují tak řasy, které by tvořily kyslík v celém vodním sloupci (na rozdíl od hladinových sinic). Po svém úhynu navíc klesnou ke dnu, kde se velmi rychle rozkládají a vznikají tak jedovaté plyny amoniak a sirovodík.
Přílišné rozšíření jedovatých sinic je následkem přehnaného hojení fosforečnými hnojivy a používaní domácích prostředků na bázi fosforu (prací prášky, tablety do myčky aj.). Přemnožení řas a sinic má za následek vytváření nebezpečně vysokých hodnot pH, protože odčerpají z vodního prostředí veškerý oxid uhličitý, který tvoří s vodou kyselinu uhličitou.
Přestože jsou tyto řasy a sinice producenty kyslíku, při nekontrolovatelném přemnožení mohou naopak v nočních hodinách veškerý kyslík spotřebovat. A pokud se k tomu připojí ještě nízký tlak, často dochází k nežádoucímu úhynu části rybí obsádky z důvodu nedostatku kyslíku.
Vyšší rostliny dělíme z rybářského hlediska na tvrdé a měkké porosty. Do tvrdých řadíme například rákos, orobinec nebo puškvorec. Tyto rostliny fungují na rybnících jako větrolamy, dotvářejí krajinu a skýtají možnost hnízdiště pro ptactvo. V dobách minulých se rákos těžil na rákosové stropy domů.
Negativním dopadem je především zarůstání rákosem a orobincem, které tvoří nepropustnou hradbu pro vodní organizmy, odčerpávají živiny z rybničního dna, zmenšují vodní plochu a po úhynu zůstává velké množství tlejícího materiálu, který okyseluje vodní prostředí. Výpar z vody v zarostlých částech je samozřejmě mnohem vyšší než z volné hladiny. Pokud se tvrdé porosty v rybníce přemnoží, velmi špatně se pak kvůli silným kořenovým systémům odstraňují z rybničního dna.
Rostliny měkkého porostu
Do měkkých porostů se řadí rostliny plovoucí, např. závitka mnohokořená, nepukalka nebo okřehek. Tyto rostliny odstraňují z vody přebytečné dusíkaté látky, ale při jejich přemnožení dochází k silnému zastiňování vodní hladiny. Tyto rostliny mají v rybářství spíše škodlivý účinek. Dále do měkkých porostů patří vzplývavé rostliny, např. lekníny, stulík, rdest vzplývavý, rdesno obojživelné.
Tyto rostliny fungují obdobně jako plovoucí rostliny – oxid uhličitý odčerpávají z atmosféry, ale kyslík do atmosféry také dávají. Jediným rozdílem je, že jsou ukotveny s kořenovým systémem v rybničním dně.
Nejužitečnější z měkkých porostů (pokud se nepřemnoží) jsou ponořené rostliny, které jsou pod vodní hladinou a patří sem stolístky, rdesty, růžkatec, vodní mor aj. Slouží například jako výtěrový substrát. Tvoří kyslík do vodního prostředí a mohou odčerpávat přebytečné živiny. Slouží také jako úkryt pro vodní organizmy – včetně zooplanktonu a zoobentosu, který je nedílnou součástí potravy pro ryby.
Žádná z těchto rostlin by se ve větší míře neměla objevit v komorových rybnících z důvodu tlení, při kterém rozkládající bakterie spotřebovávají kyslík a tvoří nežádoucí a pro ryby jedovaté plyny, jako je sulfan a metan.
Všeobecně se dá říci, že všechny rostliny jsou nějakým způsobem pro rybník prospěšné, pokud se vyskytují v přiměřeném množství. Pokud bychom chtěli rostliny hubit, na měkké rostliny je velmi efektivní zvýšená obsádka amura. Tato kaprovitá ryba pomáhá při eliminaci také tvrdých rostlin, stejně jako těžší obsádka, která rostliny vyryje z kořenového systému. Rostliny se také mohou hubit chemicky nebo mechanicky – kosou či žací lodí.
Diskuze k článku (0)