Ledviny u ryb zdaleka nevypadají jako u savců, přesto dokonale fungují jako orgán krvetvorby a filtrační orgán krevního oběhu. Nacházejí se těsně pod rybí páteří a v těsné blízkosti je k nim přimknutý plynový měchýř.
text: Petr Svatek
Rozlišujeme dva typy rybích ledvin. U dravých ryb mají velmi tmavou višňovou barvu a tvar podélného pásu přes celou páteř. U nedravých ryb mají ledviny světle hnědou barvu a v prostředku jsou do stran rozšířené tzv. „pyramidální rozšířeninou“.
Ledviny ryb se dělí na dvě části. Přední část za hlavou začíná u srdce a funguje jako orgán krvetvorby. Kromě ní je zde i tkáň plnící funkci nadledvinek, které produkují při stresových situacích známý hormon adrenalin. Ten zvyšuje tlak v krevním oběhu. Střední část pod páteří funguje jako filtrace krve, kde se nežádoucí zplodiny odvádí z těla ven v podobě moči. Tato část končí u většiny ryb na úrovni řitního otvoru.
Některé rybí druhy mají střední část prodlouženou až do ocasního násadce (např. štika, úhoř, candát a některé mořské druhy ryb). Tato část také slouží také k tvorbě moči. Základní stavební jednotkou pro odvod moči je stejně jako u lidí nefron. Moč je odváděna buďto do močového měchýře (ale ten mají jen některé ryby jako sumec nebo lín) nebo rovnou do močopohlavní papily.
Ryby disponují tzv. prvoledvinami, ale u úhoře zadní část středních ledvin nabývá charakteru ledvin vyšších obratlovců. Další zajímavostí jsou koljušky. U těch se v době rozmnožování tvoří v ledvinách lepkavý sekret, který tyto ryby následně používají ke stavbě hnízd. Slepují jím části rostlin.
Další významnou úlohu hrají ledviny při osmoregulaci. Zde se projevuje značný rozdíl mezi rybami sladkovodními a mořskými. Sladkovodní ryby žijí v prostředí chudém na sůl NaCl. Proto se snaží sodík a další minerály v těle uchovat, vodu nepijí, ale přijímají ji především s potravou. Voda se do rybího těla dostává také kůží, na žábrách mají chloridové buňky, kterými zachycují sodík z vody. Dalším způsobem, jak udržet sůl v těle, je velká filtrace vody, proto na rozdíl od mořských ryb produkují velké množství moči (50–100 ml.kg-1).
Mořské ryby mají opačný problém, protože pobyt ve slané vodě přináší riziko dehydratace. Proto slanou vodu intenzivně pijí, ale produkují velmi málo moči (do 5 ml.kg-1). Moč bývá vylučována často velmi hustá. S nadsázkou se dá říci „v podobě solné pasty“. Zajímavé je, že přes 80 % dusíkatých látek sladkovodní i mořské ryby vylučují výhradně žábrami. Moč ryb obsahuje především močovinu, amoniak, aminokyseliny, kyselinu močovou, kreatin aj.
Pokud jsou ryby stenohalinní (organizmus, který může žít jen za určité salinity vodního prostředí), jsou odkázány výhradně na život ve sladké, nebo slané vodě. Naopak ryby euryhalinní dokáží migrovat a přizpůsobovat se jak sladké, tak slané vodě. Čehož jsou schopné nejen díky chloridovým buňkám na žaberním aparátu, ale i díky ledvinám. Protože dokáží ovlivnit osmoregulaci změnami krevního tlaku v ledvinách za pomoci adrenalinu a kortikosteroidů.
Diskuze k článku (0)